Co na to říct, série Assassin's Creed bezpochyby patří mezi to nejlepší a také nejvýdělečnější, co Ubisoft ve svém portfoliu má. Její první díl vyšel již před dlouhými patnácti lety a za tu dobu se může pyšnit několika světlými, ale i temnými momenty. No vzpomeňte si na výbornou trilogii s Eziem Auditorem. Assassin's Creed II spolu s jeho přídavky Brotherhood a Revelations patří podle mého názoru mezi nejlepší díly celé historie, a právě díky těmto počinům jsem k této sérii našel bližší pouto. Hrál jsem samozřejmě i úplně první díl s českým dabingem, avšak nějaký ohromný dojem na mě nikterak neudělal. Pozitivní dojmy jsem si pak odnesl z následujícího třetího dílu a Black Flag, potažmo Rogue. Bohužel, od dalších her série, které přišly na konzole minulé generace, se mi Assassin's Creed začal pomalu přejídat, především kvůli stále stejným prvkům a totožné hratelnosti, jež se za poslední léta nikam dopředu neposunula. Po Syndicate jsem následně na celou sérii zanevřel a zpět k ní mě nedokopaly ani poslední dvě hry – Origins, potažmo Odyssey. Jakmile nám však v redakci přistála možnost napsat recenzi na nejnovější Assassin's Creed Valhalla, řekl jsem si, že se po letech zkusím k asasínům vrátit, a musím říct, že velkolepého návratu rozhodně nelituji. Valhalla ve mně dokázala probudit novou naději, že se k této sérii zase vrátím. Pojďte si moje dojmy z hraní přečíst v následující recenzi.
Nádherný a zajímavý příběh bez českého jazyka
Assassin's Creed Valhalla nás zavede do nádherného světa Anglie, do roku 873, kde se vžijeme do role sympatického Eivora, potažmo Eivor. Jestli budete hrát za mužskou, nebo ženskou verzi, je zcela na vás. Pokud byste se však náhodou nebyli schopni rozhodnout, můžete rovněž vyzkoušet obě varianty, kdy se jednotlivé rody budou v průběhu hraní střídat. Já osobně jsem hrál za ženskou verzi, jelikož mi přišla o něco více sympatická než právě mužský Eivor. Abych však samotný příběh dovyprávěl, Valhalla se odehrává v období vikingů, již mají nemalý vliv na současný evropský kontinent, a jakožto jeden z tzv. vikingských nájezdníků, který se snaží expandovat a založit nový vikingský klan v Anglii, se zapletete do konfliktu mezi Asasínským bratrstvem a Templářským řádem. Vyprávění samotného příběhu je velmi dobré, a pokud přetrpíte jeden zásadní neduh, pravděpodobně si jej dokážete patřičně užít.
A co že je tím oním neduhem? Jak už možná mnoho z vás napadlo, absence české lokalizace. Už nějakou dobu také Ubisoft zanevřel na lokalizaci her do našeho mateřského jazyka, což je bohužel pro mě až katastrofa, a to ne z důvodu, že bych si nebyl schopen toto dobrodružství užít v angličtině, ale protože jsem si ještě před oznámením myslel, že se Ubisoft k tomuto kroku nikdy neuchýlí. Naivita? Možná, každopádně kvůli tomuto pro mě hry od tohoto studia ztratily určité kouzlo, které dlouhá léta měly, což je rozhodně škoda. Opravdu by mě zajímalo, zda je hlavním důvodem ona opakovaná příliš nákladná investice, jež se pro český a slovenský trh pro vývojáře a vydavatele z dlouhodobého hlediska nevyplatí.
Otevřený svět vás doslova donutí prozkoumávat každý kout
Co vás naopak zaujme, je velký a nádherný otevřený svět, který Ubisoft skutečně zpracoval na absolutní jedničku. Když pominu hlavní dějovou linku, která vám dokáže zabrat dobrých padesát, možná i šedesát hodin čistého herního času, je velkou chloubou nejnovějšího Assassin's Creed Valhalla také mnoho nejen vedlejších úkolů a aktivit, ale i spousta míst k prozkoumávání. Osobně jsem v předchozích dílech samotnému otevřenému světu a aktivitám v něm velkou pozornost nevěnoval, a i když jsem se o plnění vedlejších úkolů přece jen snažil, po pár hodinách mě to většinou přestalo bavit. Ne, opravdu mi nucené a nezábavné vedlejšáky nestojí za to, abych se ve statistikách mohl chlubit splněním na 100 % a odemčením kompletně všech achievementů. U Valhally to však bylo jiné a dobrou polovinu herní doby pro recenzování jsem věnoval právě onomu průzkumu zdejší Anglie, byť její rozloha nepatří mezi úplně to největší na herní scéně. Raději ale skousnu o něco menší a hezky zpracovanou mapu nežli naopak nudnou a nezajímavou. Je více než pravděpodobné, že se do vikingského světa rád vrátím i po recenzi a možná si i tu hru dokončím na 100 %, uvidíme.
Náplň jednotlivých úkolů v hlavní hře asi nebudu nějak dalekosáhle popisovat. Je to v podstatě podobné, co už známe z minulosti. Občas se tedy někam musíte probojovat, v tichosti zabít nějaký cíl a tak podobně. Ačkoliv hlavní dějová linka není vůbec špatná, pro mě osobně bylo více zábavnější právě boční prozkoumávání otevřeného světa, který nabízí, jak už bylo řečeno, nespočet aktivit a svým zpracováním doslova nutí prohledávat každý koutek.
Asi za nejzábavnější aktivitu v celé hře považuji tzv. Raid, tedy nájezdy na nepřátelské základny nebo tábory, chcete-li, v nichž se nachází dosti užitečného materiálu pro vylepšení a vybudování vaší osady, která se postupem hlavní kampaní mění k nepoznání. Když se o vaše virtuální městečko budete starat a pravidelně jej vylepšovat, zlepší se tím vaše vztahy se zdejšími obyvateli, kteří vám k tomu sem tam dají i nějaký ten vedlejší kvestík se zajímavou odměnou. Kromě přepadovek nepřátelských táborů zde najdete i mnoho bodů zájmu, které jsou ve formě tří druhů teček vyznačeny na mapě. Zlaté body obvykle značí skrytou truhlu se zajímavým lupem v podobě lepšího vybavení, zmíněného materiálu pro vylepšení nebo také speciálních schopností pro vaši postavu. Ty modré pod pojmem Mysteries znamenají plnění určitých úkolů pro obyvatelstvo a bílé ukrývají různé artefakty. Sbírání těchto bodů mi rovněž přišlo docela zábavné a mnohdy mi hledání ukryté truhly dokázala i pěkně procvičit mozkové závity, jelikož ne vždy byla cesta k vysněné odměně úplně jednoduchá.
Po stránce zpracování bych ovšem měl malou výtku ke quest logu. Ten působí dosti zmatečně a úplně neodlišuje, které mise patří mezi hlavní a které mezi ty vedlejší. Několikrát se mi stalo, že jsem se v něm úplně ztratil a nevěděl, na který úkol dále navázat. Jelikož navíc k tomu vlastníme kompletní edici, jež zahrnuje všechna příběhová DLC, dostalo se celkem dvakrát i na nechtěné spuštění příběhového rozšíření, z něhož jsem se musel dostat načtením starší uložené pozice – díky bohu za ty manuální savy. Toto se naopak Ubisoftu vůbec nepovedlo, a pokud budete jako já vlastnit všechna rozšíření naráz, připravte se na poměrně slušný bordel.
Zvláštní strom dovedností a povedený soubojový systém
Jelikož se série od dob Assassin's Creed Origins zaměřila spíše více na styl RPG, samozřejmostí je strom dovedností, který je sice velmi rozsáhlý, avšak docela zvláštně zpracovaný, až to taktéž působí docela nehezky. Odemykáním jednotlivých vylepšení odkrýváte jakousi mapu, v niž není úplně patrné, kde se jaká schopnost nachází, a pomalu ani netušíte, co si aktivováním určité schopnosti vlastně dále odemknete. Osobně bych byl raději za méně moderní, klasický strom dovedností, v němž by bylo jasné, jakou vlastnost si hráč vlastně odemyká, a mohl si jednotlivá vylepšení přizpůsobit více svým potřebám. Naštěstí je levelování poměrně rychlé a plynulé, takže o dovednostní body nebude nouze.
Co se samotného nebo samotné Eivor(a) týče, soubojový systém je vcelku zábavný a konečně jsme se dostali do fáze, kdy boj není jen o včasném stisknutí několik tlačítek pro blok a útok, což byl právě jeden z důvodů mého zanevření na celou sérii. Konečně musíte svoje útoky promýšlet, včas uskakovat, a pokud si nebudete především hlídat vaši staminu, dostanete od vašich nepřátel pěkně na zadek. K dispozici je i funkce zamykání cíle, kterou jsem já osobně moc nevyužil, protože mi nepřišla v některých soubojích moc spolehlivá, a spíše jsem se soustředil na klasický boj s více nepřáteli naráz. Pokud bych měl ještě zmínit nějaké nedostatky, stále nemůžu říct, že by za ta dlouhá léta byl vyřešen parkour. Stále očekávejte občasné bugy, glitche a nevysvětlitelné seskoky vaší postavy jinam, než byste chtěli, a samotné ovládání na klávesnici v případě PC verze taky není pořád úplně vyladěně. Osobně jsem si musel mapování kláves razantním způsobem přenastavit, jelikož uskakování od nepřátel pomocí klávesy Alt opravdu nechcete, když postavu ovládáte klasickou kombinací kláves WSAD.
Vizuální orgie a obstojná optimalizace
Po vizuální stránce jsem s Assassin's Creed Valhalla z celkového hlediska nadmíru spokojen, což už se možná dalo pochopit z předchozích odstavců, avšak rád se o největší chloubě nejnovějšího dílu zmíním vícekrát. Svět Anglie, ale i úvodního Norska, které je spíše jen takovým tutoriálem, je skutečně pestrý, malebný a při výhledu z nějaké té rozhledny budete nejednou koukat s otevřenou pusou. Nemůžu sice úplně soudit, jestli je Valhalla hezčí než Origins, potažmo Odyssey, rozhodně vás ale samotná Anglie zaujme a rádi se několikrát v průběhu hraní oprostíte od příběhové linky a s vaším koněm nebo na lodi budete obdivovat kvalitní a nádherné zpracování. Za toto dávám Ubisoftu rozhodně velký palec nahoru.
Osobně mě překvapila i samotná optimalizace. Za celou dobu hraní jsem se po technické stránce nesetkal s žádným výrazným problémem, jenž by mě znemožnil hraní, a dokonce ani s žádným pádem hry. Trochu rychleji by však mohlo probíhat samotné načítání. Pokud budete častěji využívat Fast Travel, počítejte, že si na nahrání nějakou tu chvíli počkáte, což ve výsledku může malinko celkový zážitek posunout dolů. V celkovém součtu je však optimalizace na obstojné úrovni a vyřešit občasné glitche a problémy vaší postavy při parkouru, mohl bych technickou stránku označit za výbornou.
Assassin's Creed Valhalla je konečně to, co jsem dlouhá léta od této série očekával, a jakožto dřívější fanoušek, který na asasíny kvůli některým nedostatkům zanevřel, jsem rád, že se můžu k sérii Assassin's Creed po několika letech vrátit a možná si zpětně zahrát i předchozí dva díly této novodobé trilogie. Pro fanoušky určitě povinnost. Pro nováčky či dřívější fanoušky velkolepý a velmi kvalitní návrat do světa asasínů. Osm a půl bodu z deseti.
