Pokračování skákačky s našimi oblíbenými Galy se stejně jako jeho předchůdce dočkalo remasteru pro nové konzole a PC. A nutno říct, že převod vydavatelem Microids se povedl na výbornou. Jak na tom ale jsou herní mechaniky z roku 2006? Na to se podíváme v této recenzi.
Píše se rok 50 před Kristem. Celá Gálie je dobyta Římany. Celá? Ale kdeže. Však to znáte. Do naší velmi dobře známé galské osady však v této hře nezavítáme. Místo toho prozkoumáme hazardem prorostlé Las Vegum. A jakže se tam naše trio hrdinů dostane? Římská legie unesla všechny galské druidy po tom, co druid Panoramix (v angličtině Getafix) všechny zradil. A naši hrdinové mají za úkol všechny osvobodit. A při této cestě je čeká průzkum města Las Vegum, rvačky s Římany, hádanky a rvačky s Římany.
Zabaví, ale nenadchne
Hratelností se Asterix a Obelix XXL 2 od minulého dílu moc neliší. Jedná se o typickou skákačku ze začátku tisíciletí, ve které je vaším hlavním úkolem porazit všechny nepřátele, sesbírat u toho tunu serepetiček a nejlépe se během toho všeho stát co největším strojem na hromadnou destrukci, jaký kdy herní svět poznal. Ovšem přibližně v půlce hry vás tato smyčka může omrzet. Přestože narozdíl od předešlého dílu si vývojáři trochu pohráli s tím, aby vše nebylo tak lehce dosažitelné, což vůbec není na škodu a v mnoha případech je to spíše ku prospěchu. Ale v některých případech jsem měl pocit, že po získání už necítím onu radost z toho, že jsem něco našel a vzal, protože po desítkách pokusů jsem byl spíše rád, že od toho mám klid. Toto je ovšem neduh všech sbíracích maratonů z počátku milénia a jsem si jistý, že své publikum si určitě najde. Abych hře jenom nekřivdil, po každém souboji se podobně jako v prvním dílu zpřístupní speciální výzva tzv. Na skóre, kdy za určitý čas musíte posbírat určitý počet bodů. Tyto výzvy dost často oživí jinak nezáživné rubačky, které většinou zvládnete s prstem v nose.
Ty budeš mít reference, i ty budeš mít reference, všichni dostanou reference!
A teď k něčemu veselejšímu. Jelikož se jedná o značku Asterix a Obelix, je hra prošpikovaná narážkami na ostatní videoherní tituly. Například takový římský zběh Sam Schiffer jakoby byl starodávným příbuzným Sama Fischera ze známé série Splinter Cell. Dále se můžete těšit na agresivního Pabla, kterému by spíše sedla profese instalatéra než římského legionáře. A nechybí také legionář se štítem který by místo Galů měl přežvykovat duchy.
Zdroj: IGDB
Technické problémy
Titul jsem odehrál na PC. A to byla pravděpodobně ta největší chyba, jakou jsem mohl udělat. Hra byla totiž původně zamýšlena pro konzole a tato nová verze na to docela dost trpí. Hra nejde nad 30 snímků za sekundu. Přičemž při videosekvencích měřič FPS ukazuje až 60. Na konzoli to až tolik nevadí ovšem na PC se jedná o více jak znatelný rozdíl. Naštěstí komunita hráčů už tento problém pokryla a pomocí lehké úpravy spouštěcího .EXE souboru vám hra poběží na plynulých 60 snímků za sekundu. Také výchozí nastavení kláves je nefunkční. Hra nepočítá s tím, že budete k ovládání na klávesnici používat jiné klávesy než písmena, čísla, šipky, mezerník a enter. A proto výchozí klávesa pro změnu postavy, která je určená na levý shift, zkrátka nefunguje a vy si ji musíte přenastavit. Jde o maličkost, ale některé (zejména menší) hráče by to mohlo zmást. Dále pak z obrazovky nemizí kurzor myši, který si opět můžete z obrazovky odstranit sami, nicméně stále to poukazuje na kvalitu PC portu jako takového.
Zdroj: IGDB
Můžu tuhle hru vlastně recenzovat?
A když už se bavíme o kvalitě PC portu, jeden bug obsažený ve hře mi znemožnil ji dohrát, a to v poslední místnosti před závěrečným soubojem celé hry. Proto jsem i přes veškerá pozitiva titulu spíše zklamaný, protože jsem na tento titul slyšel samou chválu.
Asterix a Obelix XXL 2 není špatná hra, ovšem více než remaster by si zasloužila remake, protože dokáže být zábavná stejně tak jako nudná. Herní reference vám vykouzlí úsměv na tváři, ovšem ten hned zase zmizí po pár desítkách minut monotónní hratelnosti.
Článek pro Gaming Professors napsal Matěj Malchar.
