Imago mobil

Miroslav Libicher

S videohrami má zkušenosti už více než čtvrt století. Začínal u klasik pro DOS a arkádových automatů na poutích. Ačkoli se dlouho vyhýbal konzolím, preferuje spíše akčnější druhy her a příliš si nerozumí s multiplayerovými a kompetitivními tituly. Zajímá ho herní historie v různých světových regionech. Na hry přitom nahlíží především jako na kulturní artefakty, jejichž hlavním cílem je poskytovat hráčům nové zkušenosti a vyvolávat emoce.

CyberCorp - cover

CyberCorp – šedivá světla neonů

V jedné ze svých předchozích recenzí už jsem mluvil o konceptu „háčku“. Jde o prvek, který hráče k titulu přitáhne a zajistí, aby se k němu nadále vracel. Jsou totiž hry, kde všechno tak nějak funguje, ale schází jim právě háček dost ostrý na to, aby člověka pořádně zachytil.

1. 6. 2025
Onimusha 2: Samurai's Destiny - cover

Onimusha 2: Samurai’s Destiny – Džúbei a umění remasteru

V éře PlayStationu 2 patřila série Onimusha k nejznámějším značkám od Capcomu. S příchodem sedmé generace konzolí se však po ní téměř slehla zem. Až na sklonku minulého roku bylo ohlášeno zbrusu nové pokračování Onimusha: Way of the Sword, na které si ještě budeme muset mnoho měsíců počkat.

21. 5. 2025
Rogue Flight - cover

Rogue Flight – dítě anime a klasických arkád

Americké indie studio Truant Pixel se rádo zaměřuje na malé hry, které svými herními mechanikami i estetikou mocně čerpají z moderní japonské audiovizuální kultury. V nedávné VR střílečce Runner, která vyšla na PS VR2 a Meta Quest ukázali, že umí pomocí jednoduché, ale výtvarně promyšlené grafiky a vhodné hudby skvěle vystihnout atmosféru kyberpunkového anime z 80. let […]

10. 5. 2025

Sledujte nás:

© 2025 Gaming Professors, Všechna práva vyhrazena.