Milovník her s pořádným příběhem už od prvního releasu Age of Mythology, ke kterému se dostal náhodou jako malý devítiletý kluk. Nyní je to spíš herní konzerva, která má dilema u každé nové hry, jestli ji vůbec má spustit. Jinak se jedná o vášnivého čtenáře knih a komiksů, hráče Dračího doupěte, duševního sběratele herních figurek a milovníka grilování.
Žánr středověkých budovatelských strategií v posledních letech vzkvétá a laťka je nastavena vysoko. Po revolučních hrách jako Manor Lords s jejich volným stavěním je těžké vrátit se k přísným mřížkám.
V éře, kdy nás hry vodí za ruku, ukazují nám každý cíl na mapě a blikají, kam přesně se máme podívat, působí titul jako Hell is Us jako zjevení z jiné doby. Je to odvážný a nekompromisní experiment, který zahazuje moderní příručky herního designu a místo toho hodí hráče do světa plného utrpení s jedinou […]
Znáte ten pocit, když roky hledáte tu „pravou“? Rukama mi prošly desítky myší. Od levných plasťáků, co se rozpadly po prvním rage-quitu (nestydím se za ně, občas jsou nutné), až po předražené vlajkové lodě, u kterých jsem se bál silněji zmáčknout tlačítko (protože jsem je platil).
Existují hry, které nestárnou. Jsou to kultovní klasiky, které i po desetiletích dokáží okouzlit nové generace svým příběhem, atmosférou a jedinečnou vizí. Syberia od Benoîta Sokala je bezesporu jedním z těchto klenotů, melancholická, snová a vizuálně podmanivá adventura, která definovala žánr.
Všichni jsme si tu otázku položili: „Co bych dělal, kdyby vypukla zombie apokalypsa? Jak bych opevnil svůj dům? Kam bych šel pro zásoby?“ Je to oblíbená mentální hra, kterou hrajeme v bezpečí našich domovů.
Romantické komedie z herního prostředí často trpí neduhem, kdy samotné hraní působí jen jako nucená kulisa. Většinou je to jedno nebo druhé a málokdy se dokáží věci spojit v jednu dokonalou symbiózu jako třeba v Ready Player One, kde romantická linka v herním světě dává překvapivě obrovský smysl.
Určitě jste se s tím všichni setkali. Chystáte se na LAN party (ano, jsem starý, nechte mě být) nebo víkendový herní maraton u kámoše a najednou hrajete tu nejstresovější hru večera – Tetris – s vlastním hardwarem.
Pánové (a dámy), tohle není jen desková hra. Tohle je simulace reality, kterou my, fantasy manažeři, žijeme každý den. Fotbal není jen o tom, co se děje na trávníku během devadesáti minut.
Existují herní série, které jsou čistou, neředěnou radostí. Hry, které nepotřebují komplexní příběh ani fotorealistickou grafiku, protože jejich samotná herní smyčka je tak uspokojivá, že se stává téměř meditativní.
V dnešní době, kdy se JRPG předhánějí v komplexnosti příběhů a explozivních akčních systémech, působí návrat ke kořenům jako balzám na duši. Po fenomenálním úspěchu loňského Dragon Quest III HD-2D Remake se Square Enix vrací, aby dokončil trilogii a představil modernímu publiku samotný počátek všeho.
Víte, poslední dobou mám pocit, že internet je plný podivuhodných věcí, ale fantasy žánr v České republice je, co se týká zahraničního importu, narvaný do maxima všemi různými romantasy, kde jsou líbačky a emocionální výlevy ve velkém.
Představte si ten nejhorší den vašeho života. Jste jen v trenkách a kabátu, venku mrzne a snažíte se ze stromu sundat kočku vaší bývalé přítelkyně, kterou ani nemáte rádi. V tu chvíli se ozve mimozemské oznámení.
