Milovník her s pořádným příběhem už od prvního releasu Age of Mythology, ke kterému se dostal náhodou jako malý devítiletý kluk. Nyní je to spíš herní konzerva, která má dilema u každé nové hry, jestli ji vůbec má spustit. Jinak se jedná o vášnivého čtenáře knih a komiksů, hráče Dračího doupěte, duševního sběratele herních figurek a milovníka grilování.
Po šokujícím a velkolepém finále knihy Mordie jsme zůstali zírat do trosek města s otázkou, co bude dál s Nathanem Treevesem, chlapcem s mocí boha. Alex Pheby v knize Malarkoi naštěstí nenechává nikoho dlouho čekat a vrhá nás do příběhu přesně tam, kde předchozí díl skončil.
Divoký západ. Místo, kde chlapi byli chlapi, whisky pálila jako čert a jediný zákon, co platil, byl ten rychlejší. Vždycky jsem měl pro westerny slabost. A když jsem narazil na hru jménem Curt Maddox, moje pistolnické srdce zaplesalo.
Luca Galante, který jako jediný designér stvořil fenomenální hit (a jedno z mých největších prokletí, které zmiňuji snad všude, kudy chodím) Vampire Survivors, se rozhodl využít svůj úspěch k založení vlastní vydavatelské pobočky Poncle Presents.
Když jsem spatřil název Fairy Biography 3 : Obsession, myslel jsem, že mě čeká epický návrat do hloubky fantasy. Namísto toho jsem byl konfrontován s něčím, co připomíná letmé kouzlo na vážně strávenou chvilku.
Představte si, že umřete. Žili jste život plný hříchu, takže vás bez okolků pošlou rovnou do pekla. Jenže místo ohně a síry vás čeká permanentní Halloween, všude jsou monstra, ale vlastně je to docela pohoda.
Pamatujete si na ten pocit, když jste jako malí dostali krabici plnou LEGO kostek a pomalu z nich stavěli něco úžasného? Nebo jen splácali kostičky na sebe a řekli jste, že jste architekt? Možnosti jsou neomezené, jen se musíte ptát správně.
Žijeme ve zlatém věku karetních her. Žijeme ve zlatém věku roguelike her. A také ve zlatém věku složitých i jednoduchých her. Každý týden se objeví nový klon Slay the Spire a je stále těžší najít něco, co by vyčnívalo.
Ticho. Vzduch v doju je tak nehybný, že slyším tlukot vlastního srdce. Proti mně stojí můj soupeř, jeho postoj je zrcadlem mého. Oba svíráme rukojeť katany, oba čekáme. Ne na povel, ne na signál, ale na ten nepatrný zlomek sekundy, kdy se v jeho obraně objeví trhlina, na ten jediný okamžik, který rozhodne o všem.
Když se o této hře začalo mluvit, přiznám se, že jsem ji původně bral spíše s rezervou. Další malý projekt, co se tváří jako soulslike. Jenomže jsem si vzpomněl, že jsem hrál Tale of Immortal, a do té hry se zamiloval.
Někdy nepotřebujete fotorealistickou grafiku, orchestrální soundtrack a příběh na padesát hodin. Někdy si prostě chcete jen na chvíli sednout a vyčistit hlavu u něčeho naprosto jednoduchého.
Občas narazíte na hru, která je jako droga. Víte, že má své mouchy, víte, že byste možná měli dělat něco produktivnějšího, ale prostě nemůžete přestat. A přesně takový je Nigate Tale.
Miluju taktická RPG. Je v tom něco krásného, když pečlivě plánujete každý tah, posouváte své pixelové panáčky po šachovnici a nakonec dokonale vymetete bojiště. Je to žánr pro přemýšlivé hráče.
