Píše se rok 1791 a Francie se vlivem revoluce rozděluje na několik frakcí, z nichž se každá snaží z rostoucího zmatku vytěžit co nejvíc pro sebe. Obávaný Napoleon Bonaparte vjíždí do vítězných bitev, ale politické náležitosti nechává za sebou. Je to jeho sestra Pauline, kdo stmeluje vztahy se všemi vlivnými rodinami. Čerstvá dvacátnice, která své kvality ukázala záhy po nastoupení do Napoleonových služeb. Ostatně tak, jak to znáte z historie…
Jenomže vy to takhle neznáte, že? Hra překrucující historii, jež se navíc prezentuje podezřele jednoduchými obličejíky, krátkými spodničkami a nadmutým poprsím u ženských hrdinek, zatímco špatně vyhlížející antagonisté vypadají naprosto obyčejně, nemůže být už jenom z principu ničím kvalitním. O hratelnosti raději ani nemluvím. Sápe se nám tedy na brány redakce další sexistická zvrhlost? Můžete si to myslet, ale lze to určit na základě videa nebo obrázku? Zkuste na chvíli odhodit všechny své předsudky stranou a vyslechněte si, co chtěli čínští vývojáři z Azure Flame Studio říci, protože ta zpráva není ani zdaleka tak přímočará, jak se zdá.
Banner of the Maid je tahovou strategií, která kombinuje chytlavý soubojový systém s vlastním politickým příběhem. Ano, občas se ve hře mihnou ikonické kresby ženských postav s nesmyslně lehkou uniformou a nadpřirozeně plným poprsím (vlastně mají ve hře poměrně hojný výskyt), ale přesto si hratelnost drží svou kvalitu a kolegové z dalekého východu nenechávají zajít své choutky zbytečně daleko.
Sladká Paříž
Pauline Bonaparte přijíždí do Paříže, kde bude součástí politického pletichaření, ale neminou ji ani povinnosti na bitevním poli. V průběhu prvních kapitol si postupně podáte ruce se všemi vlivnými rodinami, jejichž náklonnost bude v dalších dnech užitečná. Roajalisté, feuillanti nebo jakobíni. Každá rodina drží ve vlastnictví několik podniků, které vám mohou být zdrojem kvalitních surovin, jež nevyužijete nikde jinde než v bitvě. Jedni prodávají zbraně, jiní vás naučí hrdinské písně, další vám nabídnou ač obyčejné, tak v boji nepostradatelné jídlo.
Jako správné RPG vás hra Banner of the Maid vystaví nemilým dialogům, v nichž se budete muset přiklonit jenom na jednu stranu. Nevýhody to s sebou ovšem nepřináší. Takový souhlas s roajalisty a nesouhlas s feuillanty neznamená nic jiného než špetku reputace přisypanou na jednu z hromádek. V úplném finále nabídne frakce s nejvyšší úrovní reputace větší obchodní nabídku.
Ať už chcete nebo ne, kresba prostředí i postav je příjemná a barvitá. Ulice, trůnní sály nebo obchody, všechno má svého ducha a s mluvícími hlavami v popředí se budou jednotlivé sekvence sledovat s úsměvem na tváři. Co však nebude lahodit každému oku, je laciné uživatelské rozhraní. V menu, ale i ve hře (zejména v bitvě a při správě vojska) si budete připadat, jako byste zabloudili do nějaké silně nevkusné mobilní hry. Teoreticky vzato můžeme alespoň grafické zpracování považovat za tematické, a to se přinejmenším jeví jako poloviční úspěch.
I ženy občas musí do bitvy
Soubojový systém představuje téměř tři čtvrtiny herní náplně a vaši pozornost si získá snadno. Malá herní plocha nabídne různorodé prostředí s proměnlivým terénem, na němž budete pomocí svých loajálních důstojníků tvořit vítězné formace (a nebo taky ne). Důstojníci budou mimo jiné tím, co vás na hře bude opravdu bavit. Některé si oblíbíte, jiné budete přímo nesnášet, ale nedá se říct, že by vám jakýkoliv z nich byl lhostejný, protože se k jednotlivým problémům vyjadřují po svém. A to je samozřejmě dobře, protože jich bude několik. Nečekejte ovšem nic hlubokého, daleko přednější je Pauline a její vývoj v průběhu války, jenž si sám o sobě ukousne spoustu času.
Banner of the Maid vsadilo na soubojový systém zvaný „kámen-nůžky-papír“, který se do prostředí napoleonských válek náramně hodí. Veškeré vaše vojenské síly budou buďto pěchota, jízda nebo artilerie, z nichž budou jednotlivé specifikace dělené dále, např. lehká či těžká jízda. Lehká jízda bude vysoce efektivní proti grenadýrům, ale střet s tou těžkou pro ni bude smrtící. Jednoduše – co nerozstřihnou nůžky, zabalí papír. Artilerie nabídne obrovský dostřel se zničujícím účinkem a grenadýři budou pro změnu zastávat silného hráče v oblasti proměnlivého terénu, který má v bitvách obrovskou roli. Lehká pěchota, to bude takové řešení na všechno a zároveň na nic.
Každý z důstojníků povede jeden z výše zmíněných oddílů a svým přičiněním v bitvách bude nabývat na zkušenostech, čímž mu porostou statistiky, jako je útok, obrana rychlost ad., obdrží nové speciální schopnosti nebo vylepšení pro své stávající vojáky. Spolu se silou vaší armády pochopitelně roste i ta protivníkova, avšak průběžně navyšovaná obtížnost je natolik plynulá, že si nebudete navzdory větším výzvám připadat zbyteční, ale naopak silnější a silnější.
Přesto Banner of the Maid dokáže v průběhu bitvy vyvolat silné napětí a nebudu lhát, když řeknu, že v každém mezičase, kdy potáhne soupeř, nad mnohými tahy zalitujete. Jakýkoliv bezhlavý krok totiž zvrátí celý chod operace. Dostanete-li se do situace, kdy uvážíte za moudré načíst nějaké starší uložení, hra si s vámi bude ještě chvíli pohrávat po svém. Budete jej schopni načíst pouze ve svém kole, a docvakla-li vám vaše chyba právě na jeho konci, neochotně budete muset přihlížet tomu zdlouhavému nepřátelskému tažení. Tím však šikana nekončí. V soupeřově kole se sice pohybují jenom ti nepřátelé, již jsou nejblíže k vám, ale svůj tah dostanou i ti neaktivní, čímž se značně protahuje hratelnost. A to jsem ani nezmínil, že kolo dostane soupeř i za předpokladu, že vůbec táhnout nehodlá.
Nedílnou součástí bitevní vřavy jsou i přímé souboje jednotek, jež přinášejí poměrně solidní atmosférický zážitek. Jakmile se střetnete s jedním z nepřátel, spustí se soubojová animace na malé plošině, jejíž vzor přesně kopíruje vzor terénu, na kterém jste souboj zahájili. Souboj je doprovázen dusotem kopyt, křikem vojáků a střelbou, jednotky působí ostříleně a mají historicky přesné uniformy. Snad až na ty čínské pokřiky generálů, které lehce narušují úplnost atmosféry napoleonských válek, tyto soubojové animace velmi oceníte a nebudou vám na obtíž, ani když se spustí po sté. Jejich zdlouhavost může být problémová v jedné situaci, a sice u muzikantů. Jakmile budete chtít vyléčit své jednotky pomocí bubeníků, spustí se úplně stejná a dlouhá animace, která je naprosto zbytečná a neužijete si ji ani zdaleka tolik, jako tu s nepřítelem. Tady dle mého stačilo vyléčit jednotku a animaci ponechat stranou.
Hlavně nesoudit Francouze podle akcentu!
Navzdory poměrně silné atmosféře 18. století výsledný dojem degraduje několik aspektů, z nichž je tím hlavním bezesporu dabing. Čínské hlasy propůjčené Francouzům jsou sice kvalitativně na vysoké úrovni, ale jsou to čínské hlasy propůjčené Francouzům… což výsledný požitek z téhle fiktivní rekonstrukce francouzské revoluce značně shazuje. A když už se alespoň trochu přiblížíme angličtinou, tu pro změnu podkope jeden jediný dabér.
Ano, pro mnohé s tím ruku v ruce může jít i sexualizace nejen fiktivních, ale také těch skutečných jmen, a tady opravdu záleží na tom, zdali jste ochotni toto zlehčení okolností přijmout. Velkým tajemstvím není ani zastaralý design uživatelského rozhraní, který může být pro náročné hráče rozhodujícím faktorem.
Přesto jsou to všechno jenom povrchové chyby. Jádro hry zůstalo čisté a nabídne poutavou hratelnost v jednoduchém, ale přesvědčivém prostředí a v žádném případě nejde o další vrak na trhu. Dokážete-li ocenit kvalitní hratelnost skrytou za lacinou prezentací, možná je tahle hra právě pro vás.
