Legendy DC je komiksová série, v níž nakladatelství CREW rozhodně nedělá chyby. Provést výběr těch nejlepších komiksů z univerza DC je samo o sobě pekelný úkol, ale jim se to neuvěřitelně daří. Po Nejtemnější noci, jež byla jednou velkou řežbou, a Supermanovi v každé roční době, který byl naopak sondou do dospívající duše muže z oceli, se přesouváme do Gothamu, na místo, jaké by nikdo určitě nechtěl dobrovolně navštívit. Batman: Arkham – Pochmurný dům v pochmurném světě vypráví příběh Batmana v Arkhamském nápravném zařízení, a jestli s vámi někdy pohne příběh tak, že přemýšlíte nad vlastní příčetností, našli jste komiks právě pro vás.
Autor:
Kresba:
Vydavatel:
Svět:
Překlad:
Počet stran:
Tisk:
Vazba:
Rok a měsíc vydání:
ISBN:
Vydání:
Grant Morrison
Dave McKean
Crew
DC a Vertigo
Štěpán Kopřiva
160
barevný
vázaná s přebalem
březen 2023
9788076792395
první
Kéž by všichni byli jako McKean a Morrison
Na komiksu Batman: Arkham – Pochmurný dům v pochmurném světě se podílela dvojice dnes už legendárních autorů. Scénář napsal Grant Morrison, jenž svět DC rozvíjí už přes třicet let. Je ověnčený hromadou cen a krom sérií jako Justice League nebo Batman vytvořil i Animal Mana, Doom Patrol nebo Seven Soldiers. Jeho velkým dílem je kniha Supergods, jež psychohistoricky mapuje superhrdiny jako kulturní organismus. Pokud jste skutečně šikovní angličtináři, vůbec nad tím nepřemýšlejte a titul si sežeňte, je to úžasná četba.
Komiks ilustroval Dave McKean, jenž získal nejvíce ocenění za titul Klece. Ilustroval i hromadu dalších komiksů či knih, a to od Sandmana až po Koralínu. Jeho grafický styl jste už někdy určitě měli možnost vidět. Bývá často temný, silně rozmazaný a sází na neurčitost se sílou na detail. Ostatně v tomto duchu je namalovaný i recenzovaný kousek a je to vlastně i jeho jediné klopýtnutí.
Nikdy bych si nemyslel, že budu muset přemýšlet nad tím, jak moc velkým problémem musí být fantastická ilustrace pro „moderní“ oči. Batman: Arkham – Pochmurný dům v pochmurném světě totiž vyšel poprvé už v roce 1989, což je přes třicet dlouhých let. Přestože je to jeden z nejlepších komiksů, jaké jsem kdy držel v ruce, když si spočítám, že je starší než já, a můj pohled na vizuální zpracování je, řekněme, čistší a přehlednější, toto umělecké podání už začíná v mých očích tápat. Dave McKean v titulu ukázal, že je umělec a že umí připravit neskutečné kresby, ale po třiceti letech od prvního vydání už je znázornění zastaralé a bohužel, nechcete-li slintat nad fantastickými detaily kresby a jdete po příběhu, zdržuje a odrazuje od pokračování. Ohromná, ohromná škoda, ale též jediná reálná výtka, jakou počinu ze svého subjektivního pohledu můžu dát. Mé roztěkané oči neocení sílu deprese, zoufalství a ubohosti, jež je tím nejlepším a zároveň i tím nejhorším v celém Arkhamu.
Zdroj: Crew
Doraz, nebo všechny zabiju!
V Arkhamu se nikdy nic dobrého nestalo. Nyní se jeho duševně choří chovanci rozhodli v čele s Jokerem dát ultimátum hrdinnému strážci Gothamu. Doraz, nebo všechny zabijeme. Jednoduchá prosba, by se dalo říct, výstraha, na niž Batman reaguje tradičně po svém, tedy: „Zachraň roztleskávačku, zachráníš svět.“ Vydá se je zastavit a ideální by bylo, kdyby tam soupeře pomlátil a zase vylezl.
Batman: Arkham – Pochmurný dům v pochmurném světě na to jde z úplně jiné strany a musím říct, že extrémně dobře. Jedním slovem by se dalo říct psycho. Více slovy: deprese, trápení, šílenství, ubohost, vztek, zoufalství, bezradnost či nepříčetná příčetnost. Je to dokonalé, Batman bojuje sám se sebou, se svou vlastní duší, ale čelí Jokerovi, jenž je přesvědčený, že on je vlastně ten normální a Batman ten šílenec.
Nehledě na to, co za zdmi Gothamu lze skutečně spatřit. Maxie Zeus trpící mesiášským komplexem pojídající vlastní výkaly, Two-Face bez své mince neschopný si dojít vymočit, Mad Hatter jako gentleman toužící po nezletilých dívkách, aby ukojil své pedofilní sklony. Každý roh Arkhamu skrývá šílence a trauma, jedno horší než druhé, jedno přitaženější za vlasy než jiné. Reálná psychická nemoc v samotném komiksu, jehož scénář, který je skvělý a dostává vás čím dál více do depresivního klubíčka, podtrhává McKeanova kresba. Jak jsem říkal výše, nesedne moderním očím, je umělecká a natolik detailní, že vy vážně nechcete koukat, vidět, studovat a přemýšlet nad zoufalstvím Clayfaycovy pohublosti a Jokerovým vztekem a úsměvem, vedle nichž vypadá Pennywise jako nejlepší kamarád na rodinné výlety.
Zdroj: Crew
Batman: Arkham – Pochmurný dům v pochmurném světě je prostě znepokojivý
Jiné slovo než „znepokojivý“ asi použít nelze. Není to růžová četba. Je to doslova síla šílenství a temnota Gothamu na každé jednotlivé stránce. Je to hraní s myslí, útok na čtenářovu příčetnost. Neuvěřitelně těžká četba, která i tomu nejotrlejšímu a nejsilnějšímu čtenáři způsobí nechuť v ústech a donutí ho se zamyslet nad svým vlastním stavem. Nezáleží ani, kolikrát jej přečtete, budete ho mít vždy pod kůží, tak silný komiks je.
Velmi mu prospívá i lettering. Komiks kromě klasických bublin v textu obsahuje hromadu volného textu v obrázcích, jen aby byla zvýšena intenzita síly textu. Joker například nemá bubliny vůbec a jeho rudý, krvavý text s jeho mluvou jen více znázorňuje jeho agresivitu, díky čemuž si jeho uřvaný hlas a smích představujete v hlavě, včetně každého jednotlivého písmenka.
