Jako milovník klasické sci-fi musím říct, že mi srdce zaplesalo, když jsem zjistil, že nám Euromedia Group znovu naservíruje jednu z nejzásadnějších ság žánru. Arthur C. Clarke je pro mě absolutní velmistr a jeho vize budoucnosti mě nikdy neomrzí. V knize 2061 – Třetí vesmírná odysea se vracíme do doby, kdy se k Zemi blíží Halleyova kometa, což je událost, kterou si ve svém úctyhodném věku 103 let nenechá ujít ani starý známý doktor Heywood Floyd. Je to fascinující návrat do světa, který definoval mou lásku k vesmíru, a jsem nadšený, že si to budeme moci přečíst v překladu osvědčeného Zdeňka Volného.
Příběh slibuje přesně to, co na Clarkovi tak zbožňuji. Kombinaci vědecké přesnosti a metafyzického tajemna. Floyd se vydává na svou (pravděpodobně poslední) pouť, aby se znovu střetl s mimozemskými monolity, které stále tiše střeží svá tajemství. Co mě na anotaci nejvíc zaujalo, je zmínka o transformovaných formách Davea Bowmana a počítače HALa. Ta představa, že se s nimi znovu setkáme, ale v úplně jiné, téměř božské podobě, mi nahání husí kůži. Clarke vždycky uměl ukázat, jak je lidstvo ve srovnání s nekonečností vesmíru malicherné, a přitom nám dal naději a touhu poznávat.
Není to ale jen o příběhu, je to i o autorovi samotném. Clarke, který za války pracoval na radarech a později vymyslel princip satelitní komunikace, vkládal do svých knih neuvěřitelnou technickou erudici. Třetí vesmírná odysea není jen obyčejným pokračováním; je to další kapitola v kronice lidstva, kterou psal člověk, jenž byl v roce 1994 nominován na Nobelovu cenu míru. Už se nemůžu dočkat, až tuhle knihu zařadím do knihovny vedle Setkání s Rámou a Města a hvězd. Tohle je prostě povinnost pro každého, kdo to s žánrem myslí vážně. Nebo jen polovážně. Nebo nezávazně a má rád vesmír.
Kovostřelec – být Alahan
