Na první pohled může Bloodshed působit jako další zástupce dnes už poměrně početného žánru her inspirovaných fenoménem „old school shooters“. Jakmile se ale ponoříte hlouběji, zjistíte, že nejde o pouhou kopii osvědčeného konceptu, ale o ambiciózní pokus propojit dva zdánlivě rozdílné světy, kterými jsou minimalistická hratelnost hordových roguelike her a syrovou akci klasických „starých dobrých old school first-person stříleček“. Výsledkem je titul, na který se dnes podíváme zblízka.
Bloodshed je hra, která vás od první minuty tlačí do pohybu, akce a chaosu. Nestojíte, nekoukáte, nepřemýšlíte příliš dlouho. Běžíte, uhýbáte, střílíte a sbíráte zkušenosti v rytmu neutuchajícího tlaku nepřátel. A právě v tom tkví její hlavní síla, dokáže vás ihned vtáhnout do kolotoče opakovaných běhů nebo průchodů, chcete-li, ve kterých se pokaždé snažíte být o něco efektivnější, silnější a chytřejší než minule. Nepřátelé jsou všude a nemají slitování.
Bloodshed přináší jednoduchý rámec pro masakr
Pokud hledáte propracovaný příběh s hlubokými dialogy, morálními dilematy a výraznými postavami, Bloodshed vás pravděpodobně neuspokojí. Příběh zde totiž slouží především jako základní rámec, který dává smysl hernímu světu a motivuje vaše počínání. Nejde o vyprávění, které by vás vedlo krok za krokem, ale spíše o náznaky a atmosférické stopy.
Ocitáte se ve světě sužovaném temnými silami. Kultisté, nemrtví a démonické bytosti zaplavují krajinu a vaším úkolem je přežít dostatečně dlouho na to, abyste tento rozklad zastavili. Lokace působí opuštěně, nehostinně a záměrně anonymně. Nejsou tu konkrétní hrdinové, jejichž osudy byste sledovali, ale spíše pocit, že jste poslední překážkou mezi živým světem a totálním chaosem.
Tento minimalistický přístup k narativu však není nutně na škodu. Bloodshed sází na atmosféru, ne na vyprávění. Prostředí, zvukový design a vizuální styl vytvářejí dostatečně silný kontext, aby vás hra dokázala vtáhnout, aniž by vás zatěžovala dlouhým vysvětlováním. Vy si zkrátka domýšlíte zbytek, a to je v tomto případě spíše výhoda než nedostatek.
Když se roguelike setká s FPS
Základní herní smyčka Bloodshed je jednoduchá a velmi rychle pochopitelná. Vstoupíte do arény, kolem vás se začnou objevovat vlny nepřátel a vaším cílem je přežít co nejdéle. Tedy lépe řečeno po určitou dobu, abyste splnili zadání, případné vedlejší úkoly a mohli se posunout dál. Zabíjením nepřátel získáváte zkušenosti, po jejichž nasbírání postupujete na vyšší úroveň a vybíráte si z nabídky možných vylepšení.
To, co Bloodshed odlišuje od většiny podobných her, je perspektiva první osoby a možnost volby mezi automatickým a manuálním střílením. Můžete si zvolit, zda se budete soustředit čistě na pohyb, poziční hru a správné volby buildů, nebo zda vezmete plnou kontrolu nad mířením a střelbou. Tento prvek dodává hře flexibilitu a umožňuje oslovit širší spektrum hráčů, a to od těch, kteří preferují „relaxační chaos“, až po ty, kteří chtějí aktivně testovat své reflexy. Já osobně jsem si zvolil druhou variantu, protože mi tak přijde, že mám postavu více pod kontrolou, tím spíše, že v kritických situacích můžete lépe využít náboje v zásobníku nebo v hlavni. Munice je zde naštěstí neomezeně, ale měnit zásobníky musíte.
Tempo hry je vysoké a s postupem času se výrazně zrychluje. Zpočátku máte prostor se rozkoukat, ale velmi rychle se obrazovka zaplní desítkami nepřátel a hra vás nutí neustále reagovat. Každá chyba může být fatální a každé špatné rozhodnutí při výběru vylepšení se vám může vymstít o několik minut později. Také co se týče obtížnosti, to jde po chvilce nahoru. Nicméně je nutné říct zřejmé. Nečekejte vysoce propracované AI nepřátele, kteří by nějak hluboce pozičně spolupracovali. I když je paleta nepřátel pestrá, od obyčejných zombíků po démonické lordy, tak všichni mají jediný cíl. Zničit vás. Někteří na vás budou nabíhat, jiní na vás plivat sliz a další po vás střílet nebo házet oštěpy. Postupem se také zvyšuje jejich odolnost, a to nejen minibossů a bossů, ale i běžných NPC nepřátel.
Akční roguelike jak se patří
Dříve jsem uvedl, že Bloodshed je bez hrdinů, ale není to tak úplně pravda. Tedy nejsou zde žádní hrdinové protagonisté příběhu, nicméně rozdílné hratelné postavy zde naleznete. Bloodshed totiž nepatří mezi hry, které by stavěly na rozsáhlém systému tříd nebo komplexních RPG mechanikách. Přesto zde najdete dostatek prvků, které dodávají každému běhu určitou variabilitu a pocit růstu.
Jednotlivé hratelné postavy se liší především svými počátečními statistikami, počátečními zbraněmi a drobnými bonusy. Nejde o dramatické rozdíly, ale spíše o jemné nuance, které ovlivňují váš herní styl. Jedna postava může být rychlejší, jiná odolnější, další může mít výhodu v práci s konkrétním typem zbraní.
Klíčovou roli hraje trvalý progres mezi jednotlivými běhy. I když zemřete, část získaných prostředků si ponecháte a můžete je investovat do trvalých vylepšení. Díky tomu máte pocit, že i neúspěšný pokus vás posune o krok dál. Tento systém funguje velmi dobře a motivuje vás k opakovanému hraní, aniž by působil vyloženě trestajícím dojmem.
Zbraně jsou jedním z nejsilnějších aspektů Bloodshed. Nabídka je pestrá a každý typ zbraně se chová jinak. Od klasických střelných zbraní přes magické útoky, zbraně na blízko až po různé pasivní a automatické efekty, přičemž kombinací je pestré množství.
Velkým plusem je systém modifikátorů a vlastností, které mohou zbraně během běhu získat. Tyto vlastnosti často zásadně mění jejich funkci a umožňují vytvářet unikátní buildy. Z nenápadné zbraně se tak může stát klíčový nástroj vašeho přežití.
Na druhou stranu je zde patrný prvek náhody. Ne vždy dostanete přesně to, co by se vám hodilo, a někdy může hra působit nespravedlivě, pokud vám nabídne vylepšení, která se k sobě příliš nehodí. Tento prvek je typický pro roguelike hry, ale ne každému bude vyhovovat. V tomto ohledu se v rámci gameplaye může po čase objevit i jistá repetitivnost, kdy vlastně skočíte do arény a likvidujete vlny nepřátel, ale o tom tento typ hry prostě je.
Retro zase přišlo do módy
Grafika Bloodshed sází na stylizovaný, lehce retro vizuál, který připomíná starší střílečky, ale zároveň využívá moderní efekty. Nejde o realistickou podívanou, ale o funkční estetiku, která slouží především hratelnosti. Nepřátelé jsou dostatečně výrazní, útoky přehledné a efekty čitelné i ve chvílích, kdy se na obrazovce odehrává naprostý chaos. Prostředí jsou sice spíše jednoduchá a po čase se mohou začít opakovat, ale nikdy nepůsobí rušivě.
Zvuková stránka hry plní svůj účel velmi dobře. Střelba má váhu, zásahy nepřátel jsou uspokojivé a zvuky prostředí podtrhují ponurou atmosféru světa. Hudba je povedená a věřím, že se najdou hráči, kteří si OST budou pouštět i mimo hraní.
Bloodshed je hra, která ví, čím chce být. Nesnaží se ohromit epickým příběhem ani technickými finesami, ale soustředí se na čistou nekompromisní zábavu. Kombinace FPS s roguelike prvky funguje dobře a díky osobitému tempu nabízí zážitek, který se od většiny konkurence dostatečně odlišuje. Na druhou stranu se nejedná o titul pro každého. Pokud nemáte rádi opakování, náhodu nebo vysoké tempo, pravděpodobně vás hra brzy omrzí. Pokud ale hledáte intenzivní akční roguelike, které vás bude nutit zkoušet nové buildy a neustále se zlepšovat, Bloodshed vás dokáže pohltit na dlouhé hodiny.
