Řezničina se s vědecko-fantastickými romány skvěle doplňuje, obzvláště, když vám kromě techniky a nanobotických částí servírují i pořádnou apokalypsu. Pro přežití se musí bojovat všemi dostupnými prostředky a na tuhle jízdu je potřeba se znovu pevně připoutat (a raději předem i náležitě vyprázdnit, jinak za následky neručíme). Po prvním díle románu, Boží mlýn s turbem 1: Muž na stezce, přichází i jeho brácha v pruhovaném triku, Boží mlýn s turbem 2: V propastech stínů. Autor, Engelbert Prim (děkuji za podepsané vydání!), nám tu za pomoci nakladatelství Epocha ukazuje další část příběhu Svatopluka Dobiáše, zvaného však především Boží mlýn s turbem. Proč? Protože boží mlýny melou moc pomalu, tak se na ně musí přidat pár koní navíc.
Autor:
Vydavatel:
Svět:
Díl:
Autor obálky:
Ilustrace:
Počet stran:
Tisk:
Vazba:
Rok vydání:
ISBN:
EAN:
Vydání:
Engelbert Prim
Epocha
Boží mlýn s turbem
druhý
Jiří Arbe Miňovský
Vojta Rejl
264
černobílý
brožovaná
2026
978-80-278-0272-2
9788027802722
první
Zdroj: Epocha
Cliffhanger, který byl vlastně úplně zbytečný
První díl nám po náloži mnohdy ne zcela přehledné, za to však hustě komentované akce dal jako dárek na rozloučenou obrovský cliffhanger (tedy přerušení příběhu ve velice napínavém momentu). Byla jsem zděšena a chtěla psát úřední stížnost, naštěstí už jsem druhý díl měla připravený. Kdo ne, musel chvíli trpět. Pro to mám pochopení, protože mě samotnou příběh románu začal pořádně zajímat až v polovině první knihy. Od té chvíle však můj zájem postupně gradoval a pokračování už jsem četla skoro jedním dechem.
Tohle přerušení děje mi však nedává pořád dost dobrý smysl a to je asi moje největší výtka spojená s druhým dílem. Proč s tím začínám? Inu, protože příběh Boží mlýn s turbem 2: V propastech stínů je zkrátka přímé pokračování. Neuplyne tady žádný časový skok, ani v jedné z událostí, které jsou obsahem prvního dílu, nedojdeme k závěru a většinu dílu druhého bude tvořit retrospektiva. Za mě tak nedává moc velký smysl mít oba díly vcelku krátké (každý přes 200 stran), když moje milované paperbacky by toho snesly víc. Nebo zde možná sám autor nedomyslel jejich strukturu.
Tempo z toho ale paradoxně vytěžilo
Na druhou stranu, díl V propastech stínů díky tomu nemusí složitě vstupovat do akce, protože už se v ní nachází. A to sice v pořádné řežbě.
Hlavní je zde retrospektiva, řekla bych, že zabírá tak dvě třetiny knihy. Boží mlýn s turbem, tehdy ještě spíš Dobiáš (z první knihy to moc jasné nebylo) utíká se svojí ženou Sofií z Pevnosti Letná. To jim však komplikují Sousedské milice, vyhraněně fašistické uskupení, které na Letné zosnovalo převrat. Dvě hlavní postavy milic, Dave a Řezník, rozhodně nejsou ořezávátka a mají za sebou pořádně zfanatizovanou armádu. Budete svědky neskutečných zvěrstev a autor se s popisy zmrzačených lidských těl, nechutných praktik fanatiků a ani s popisy lidského charakteru na samém dně morality mazat nebude.
Druhou část pak zabírá současnost a náznak budoucnosti. Ale abych náhodou neřekla něco, co nemám, spokojíme se s tím, že se Boží mlýn s turbem musí dostat z bezvýchodné situace, která dospěla prakticky v mrtvý bod. Haha.
Z toho zvláštního, pro mě ne úplně odůvodněného předělu dílů (já myslím, že ta konečná událost to prostě neospravedlňuje) ale kniha paradoxně hodně těží. Nemusí se plácat ve vysvětlování světa, představování nových postav, plynule naváže na akci, kterou tu už máme. Proto si i myslím, že jsem si jí užila v konzistentním nadšení, a hodnotím ji jako podstatně zábavnější. Druhý díl navíc přidává větší množství sci-fi prvků.
Zdroj: Epocha
Došlo snad vypravěči palivo?
V recenzi k prvnímu dílu jsem si stěžovala, že vypravěč je přehnaně užvaněný a nedává téměř žádný prostor fantazii. Jeho technické komentáře byly místy až příliš na někoho, kdo nemá vojenskou techniku jako své hobby.
Avšak zde se vypravěč konečně trochu uklidní. Neznamená to, že by nás o své komentáře připravil, nebo že by pořád neoznačoval všechno velice konkrétními jmény, až názvy značek a typů, ale je to mnohem lépe stravitelné. Jako kdyby se autor s entusiasmem technického nerda vrhnul na první knihu a tady už necítil takovou potřebu vám rychle předat všechno, co ví, dokud ho posloucháte. A tenhle balanc mi nakonec skutečně ukázal, že ten slang a termínové výrazivo jsou vlastně zábavné a že titul skvěle ozvláštňují. Takže tentokrát přístup vypravěče (a konečně i autora) k látce musím hodnotit kladně.
Podstatně menší chaos vládne i mezi přehazováním retrospektivy a současnosti. Sice jsem si předtím ten chaos užívala, ale těžko říct, jestli by se zde uplatnil. Retrospektiva vám musí říct opravdu hodně, zatímco současnost se vlastně moc neposouvá a ani nutně nemusí. Vyřeší si svoji záležitost a nechá vás si doposlechnout vzrušující vyprávění o Letné.
Konečně tě chápu líp, brácho!
Bez spoilerů chci říct, že postava Sofie v prvním díle tolik prostoru nedostala. Fungovala tam spíše jako podpora příběhu a motivace, ale kromě vzhledu jste vlastně nic moc jiného nezaregistrovali. Jaká je a proč ji Boží mlýn s turbem tolik miluje?
Tady je to ovšem bravurně zvládnutá ženská postava, která mi dělá radost. Je chápavá, inteligentní a taky pořádně šikovná, když přijde na boj. Pravda, místy nám ji vypravěč prostě musí vykreslovat jako sexy kočku se vším, co k tomu patří. Ale zdaleka to není přehnané.
Expresivita ale románu zůstává vlastní, stejně jako dynamické bojové pasáže a obecná čeština. A musím tedy říct, že v tom vykreslování všech nechutností byl Boží mlýn s turbem 2: V propastech stínů snad ještě horlivější než jeho předchůdce. Já nebohá myslela, že setkání se s mrtvými ze státních bezpečnostních složek bylo to nejhorší… Ech, nebylo. Ani zdaleka nebylo.
Jenže zdá se, že tady se všechno mnohem lépe doplňuje a vy už máte k postavám nějakou vazbu. Šťastné chvilky, byť je jich poskrovnu a jsou spíš zalité nostalgií, pro vás tak hrají velkou roli. A stejně tak vás pěkně rozesmutní, když se něco kazí. Je tak překvapivě jednoduché začít ve velké míře sympatizovat s naším hlavním hrdinou. A vlastně se všemi, kteří mu na té cestě nějak pomohou. Ale protože je svět postapokalyptického Česka pořád dost krutý, takových lidí – a zvířat – je bolestivě málo.
Boží mlýn s turbem 2: V propastech stínů je druhý díl, který se vlastně sám o sobě ani narodit nemusel. Místo toho mohl podpořit svého staršího bráchu, ale to se nestalo. Překvapivě z toho však pokračování románu těží v oblasti tempa i příběhu. Vypravěč se umoudřil a zvládá konečně svůj příběh podávat s ideální hladinou emocí a technického slangu. Expresivita a nechutné scény zůstávají, ale vlastně jsou takovým rukopisem série. Přijít jsme o ně zkrátka nemohli a dílu by to uškodilo. Jen je potřeba se psychicky připravit.
