Některé hry jsou zážitky. Ty nejlepší z nich v nás hráčích zůstanou ještě dlouho poté, co přijdou závěrečné titulky. Clair Obscur: Expedition 33 je přesně takový případ. Po prvních deseti minutách hraní jsem zjistil, že moje žena – sledující hru vedle mě při večeři – sedí se slzami v očích. A ano, věřím, že podobné emoce dokáže tahle hra vzbudit i ve vás.
Debut naprosto neznámého, ale očividně velmi talentovaného studia Sandfall Interactive (o zhruba 30 lidech) se inspiruje těmi nejlepšími tituly, které v RPG světě máme — a s jistotou se tak staví vedle legend jako Persona (vizuální styl), NieR (hudba a hloubka témat), Dark Souls (náročnost bossů) či Final Fantasy (soubojový systém). Co je však nejdůležitější — jednotlivé části nejsou slepenec inspirací, ale propojený celek, který funguje.
Svět na pokraji záhuby
Clair Obscur: Expedition 33 se odehrává ve světě téměř bez naděje. Města, lesy a prostředí se hlavním hrdinům takřka rozpadají před očima. Úkolem protagonistů je zastavit odečítání čísel na horizontu, které provádí mysteriózní bytost Paintress. Ta, každým rokem sníží jedno číslo a tím ukončí životy části přeživších lidí. Lidé tak posílají takzvané expedice. Ty jsou sestavené z hrstky těch nejsilnějších s cílem zastavit Paintress. Roční expedice tak přináší nové naděje i odhodlání. Bohužel se ale žádná zatím nevrátila a vypadá to, že ani nebyla úspěšná. Vaším cílem je v rámci třiatřicáté expedice záhadnou sílu Paintress zastavit a zjistit, jaký osud potkal expedice předchozí. Příběh je skvěle vystavený, graduje a má spád. Nechybí v něm zásadní zvraty, a to přesně v momentech, kdy si hráč začíná být příliš jistý tím, co se odehrává.
Hra klade zásadní důraz na atmosféru. Každé zákoutí a nové prostředí vypráví svůj vlastní příběh doplněný vyladěným audiovizuálním zpracováním.
Zdroj: Kepler Interactive
Aktivní i tahový soubojový systém, který baví
Soubojový systém je další chloubou hry. Sandfall vzal to nejlepší z aktivního boje a tahové strategie a spojil to do fungujícího celku. Systém nese společné znaky především s Final Fantasy, která se už od svého jedenáctého dílu snaží skloubit taktické čekání s okamžitou akcí. Clair Obscur: Expedition 33 se to ovšem podařilo napoprvé a znamenitě.
Schopnosti zde není potřeba jen správně zvolit, ale i ve správný okamžik manuálně aktivovat. Efektivita útoku se odvíjí od přesnosti a načasování. Je-li na tahu hráč, zpravidla útočí. Co když je na tahu nepřítel? Nečeká,ale aktivně se brání a pokud je načasování správné, tak se nejen ubrání, ale rovnou zasadí těžký protiúder.
Právě tahle vrstva taktiky, založená na znalosti protivníků a načasování obrany, připomíná Dark Souls. Hra nutí číst animace, pamatovat si vzorce chování a pak to všechno přesně provést. A když se to podaří, pocit zadostiučinění je parádní.
Systém je přístupný, ale má hloubku. Jan Ámos by měl jistě radost, neboť se učíte se hrou. Děláte chyby, ale každá z nich vás někam posune. Souboje tak jsou zábavné, spravedlivé a návykové.
Zdroj: Kepler Interactive
Kouzelný vizuál a filmové animace
Clair Obscur: Expedition 33 je prostě francouzský produkt – staví na silné vizuální identitě inspirované secesní estetikou. Ve hře najdete výrazné obličeje, účesy, francouzská města, mimy, groteskní monstra i Paříž jako z noční můry. Po vizuální stránce drží Clair Obscur jednotný a nápaditý směr, který působí umělecky a unikátně ve srovnání s ostatními tituly.
To vše by ale nemělo takovou sílu bez špičkových hereckých výkonů. Sandfall Interactive do hry obsadili hereckou elitu. Ben Starr, kterého známe jako Clivea z Final Fantasy XVI, zde opět ukazuje, že jeho hlas i výraz dokáže zaujmout. Dále je v Clair Obscur k nalezení klidný a zranitelný Charlie Cox, známý z netflixovského Daredevila a pak taky Andy Serkis, který dal život Glumovi z Pána prstenů i opičákovi Caesarovi z Planety opic , zde působí téměř jako hlas božstva. Zkrátka na každou filmovou sekvenci mezi bitvami se budete těšit.
Hudba, která bodá přímo do srdce
Hudební doprovod v Clair Obscur: Expedition 33 patří k těm, které si pravděpodobně pustíte znovu i po dohrání. Nejen kvůli nostalgii, ale prostě proto, že je stojí za to poslouchat i samostatně. Soundtrack dosahuje stejných kvalit jako mají NieR: Automata, Final Fantasy XV, XVI nebo Journey.
Hudba se dynamicky přizpůsobuje tempu a náladě jednotlivých scén. Umí podtrhnout melancholické momenty, vyvolat napětí i vyjádřit tiché zoufalství. Není to kulisa v pozadí. Je to součást vyprávění a vyjadřuje emoce postav.
Ve chvílích naděje a triumfu pak orchestrální doprovod graduje, čímž dodává příběhovým momentům filmový nádech. Není proto až tak překvapivé, že se začínají objevovat zprávy o produkci hraného filmu podle této hry. A pokud se zachová stejná hudební kvalita, tak se rozhodně máme na co se těšit.
Zdroj: Kepler Interactive
RPG systémy, které nejsou jen na oko
Skill stromy, učení schopností, vylepšování výzbroje — každá z těchto RPG složek je navržená tak, aby dávala smysl. Nic nepůsobí jako vata nebo povinná položka v seznamu. Naopak, schopnosti a zbraně mají všechny svou funkci a místo. Co je tak trochu škoda, je nepřehlednost v určitých nabídkách menu. Například přiřazování pasivních dovedností je nevhodně skryto a jeho nepoužití může mnohým hráčům pořádně zvýšit obtížnost. Nepomáhá ani fakt, že hra je navržená a optimalizovaná na použití ovladačů. Klávesnice a myš tady rozhodně nepřinesou takový komfort jako gamepad.
Každý boss má svou slabinu. Přijdete-li na ni, některé další souboje budou snazší, a navíce se pak člověk cítí jako strategický génius. V ten moment se z klasického boje stane strategická šachová partie. S každou další odhalenou mechanikou hra odkrývá novou hloubku.
Postavy vaší družiny můžete ladit do klasických archetypů (tank, bojovník, mág, léčitel), ale hra vám zároveň dovolí svobodně kombinovat, experimentovat a tvořit si vlastní hybridní buildy. Fantazii se meze nekladou, kombinací je mnoho a tak mohou vzniknout skutečně unikátní a funkční sestavy.
Clair Obscur: Expedition 33 je výborná hra a také zážitek, kterému by měl každý fanoušek RPG žánru dát šanci. Autoři dokázali vytvořit svět, který se hráče dokáže hluboce dotknout, hratelnost, která baví, a audiovizuální balíček, který budeme ještě dlouho chválit. Hodně lidí se developerů ze studia Sandfall ptá, jak je možné že vytvořili v tak malé skupině tak skvělou hru. Odpověď? “Chtěli jsme vytvořit hru která nás bude bavit. Pořád ji hrajeme a vytváříme v ní nové buildy. V týmu máme pouze lidi, kteří to mají stejně.” Možná právě proto je z Clair Obscur cítit péče a zájem autorů o hráče. Výsledek se pak vymyká tomu na co jsme zvyklí. Není to hra, která se hraje a dohraje. Je to příběh, který si musí hráč prožít a připomenout si zase pro jednou proč je hraní her tak super.
Recenzi pro Gaming Professors napsal Martin Kuchař.
