Představte si, že je ticho, klid. Šálek čaje položený na stole, ještě z něj decentně vychází pára. Ideální čas se pustit do četby knihy Co já? Co ty?. Již od první stránky vím, že tohle nebude čtení pro zlepšení nálady či relaxaci. Tohle bude o okamžitém vžití se do postavy a chuti vzít spravedlnost do vlastních rukou. Jak křehké je dítě samo o sobě, jak křehké však je dítě plné traumat, událostí, které mu v jeho věku nenáleží, které by neměly náležet nikomu. A přesto se dějí. Svět je plný krásy, je však také plný bolesti a utrpení, a to všechno musí člověk na svých bedrech nést. Je určitě lepší to celé s někým sdílet, ale co když ten někdo toho jen využije ve vlastní prospěch?
Autor:
Ilustrace:
Vydavatel:
Redakce:
Grafická úprava:
Počet stran:
Tisk:
Vazba:
Rok a měsíc vydání:
ISBN:
EAN:
Vydání:
Miřenka Čechová
Jan Miko
Paseka
Petr Eliáš
Kristýna Šlajchrtová,
Carton Clan
192
černobílý
brožovaná
srpen 2025
978-80-7637-581-9
9788076375819
první
Zdroj: Paseka
Všechno pěkně popořadě
Co já? Co ty? je dílem performerky, choreografky, režisérky a spisovatelky Miřenky Čechové. Ta má již na svém kontě nominaci na Cenu Evropské unie za literaturu a nominaci na cenu Thálie nevyjímaje. Autorka pochází z pohraničí, kam zasadila i děj svého nejnovějšího díla, které vyšlo díky nakladatelství Paseka.
První stránky vedoucí do nitra
Hned na úvodních stránkách nás autorka příběhem zasazuje do současnosti, respektive dvanáct let po události, která na jednu stranu vše vyřešila, na stranu druhou možná jen přetočila misky vah. Hlavní postava, třicátnice Laura, vypráví a popisuje první setkání se svým, dalo by se říct, osudovým člověkem, jenž jí změnil život jednou provždy. Laura se ve svých čtrnácti letech dostala do dětského domova kvůli tragické nehodě své matky, která se se zhoršujícím se duševním zdravím pokusila sáhnout si na život a skončila na nemocničním lůžku v umělém spánku. Právě v dětském domově potkává onoho staršího muže, učitele, který však za přátelským přístupem schovává něco, co by od něj lidé v jeho okolí nečekali.
Bod zlomu
Čas plyne, Laura se do chodu dětského domova, chtě nechtě, adaptovala, navázala přátelství s dalšími lidmi, včetně Marie, drsnou a tvrdohlavou dívkou, se kterou si postupem času bude nejblíž. Častěji se také potkává s dotyčným učitelem, jenž Lauře ukazuje otevřenou náruč, hezká slova, podporu a vše, co traumatizovaná dívka momentálně potřebuje. Po pár náznacích, letmých dotycích, pohledech a setkáních, se Lauře nabídne, že ji zaveze do nemocnice, aby mohla navštívit svoji matku. Po mentálním zhroucení Laury v nemocnici ji lehce opije a právě tehdy ji ve svém autě poprvé zneužil. Autorka zde dokonale líčí zneužití bezmoci a bezbrannosti. Musím říct, že jsem se od začátku vžila do role náctileté Laury a cítila jsem její bolest a další pocity, které ji nutily do úniku a naprosto rozumím, že se chtěla odpoutat a být někým jiným, aby nemusela myslet na svoji bolest. Tak silné to je.
Zdroj: Paseka
A čas plyne
Od té doby dochází k pravidelným setkáním Laury s učitelem, který pro ni znamenal mnoho. V pozitivním i negativním smyslu. Po pár letech, kdy je Laura téměř plnoletá, došlo k incidentu, u kterého byla přítomna i Marie. Učitel, manipulativní, narcistický sociopat, skončil upoután na invalidním vozíku. V současnosti, tedy dvanáct let od incidentu, se Laura živí jako exkluzivní prostitutka a po celou dobu ji, naprosto pochopitelně, doprovází myšlenky na pomstu. Myšlenky na pomstu, která by snad v její duši nastolila mír, nebo alespoň zmírnila zlost za to všechno, co jí provedl, tedy nejen jí. Jednoho dne zavolá Marii, dlouhou dobu s ní nebyla v kontaktu. Po formálním začátku se jí Laura svěří, že se jí ozval ON. Se svým posledním přáním.
Finale grande
V závěrečné části příběhu s Laurou dostáváme na chatu, s NÍM. Chce mu prokázat poslední laskavost, požádal ji totiž, aby mu pomohla s asistovanou sebevraždou. Laura však již není malou dívkou, čeká, že to nebude jen tak. Tentokrát je připravena, i s dárkem pro NĚJ. V tu chvíli rozkrýváme scénu, kterou si se zatajeným dechem musíte přečíst sami, nebudete litovat.
Kniha jako celek
Nejsem sice velkým milovníkem české beletrie, ale už od první stránky se mi nedařilo odvrátit zrak jinam a byla jsem poháněna touhou číst dál a dál. Velmi oceňuji použití stylizovaného zvukového záznamu, jenž je naprosto geniální formou, jak vtáhnout čtenáře do děje takovým způsobem, aby si mohl představit i ten nejpodrobnější detail. Příběh natolik poutavý, vyvolávající emoce, probouzející myšlenky nad jednoduchostí manipulace a úvahy nad tím, kolik podobných případů se v reálném světě děje. Jediné, co mi tam chybí, je větší zapojení Marie do děje. Ačkoliv je s ní v knize menší interakce, tak mě její postava zaujala a chtěla bych o ní znát víc. Zároveň však chápu, že to nebyl příběh o ní. Jako menší nedostatek bych zmínila konec, tedy úplný konec, který si člověk musí domyslet sám. I když, pokud se to vezme z druhé strany, člověk si alespoň může domyslet, jak to bylo dál… podle své fantazie.
Co já? Co ty? je román, který nás zavede do hluboké spleti myšlenek nad křehkostí, manipulací, traumatem a dalšími pocity, které se u čtenáře v průběhu čtení objeví. Miřenka Čechová perfektně vystihla každý detail a zaručila tak, že se kniha četla jedním dechem. Možná tedy dvěma dechy, protože určité části musí člověk, vzhledem k tématu, prostě rozdýchat.
Recenzi pro Gaming Professors napsala Barbora Schulzová.
