Jsem závislý na kofeinu. Přiznávám to bez mučení. Můj den nezačne, dokud do sebe nehodím první hrnek něčeho, co by probudilo i mrtvého. Kávu ale nepiju. Není to ironie? Každopádně když jsem viděl Coffee Shop Tycoon, mé srdce poskočilo. Konečně si můžu splnit sen a vybudovat vlastní impérium! Jenže jsem nebyl připraven na to, že první hodiny v téhle hře jsou spíš noční můra než sen. Je to jako dostat ledovou kávu z Kauflandu místo horkého super mega ultra latte se sójovým mlékem získaným pannou za úplňku.
Zdroj: IGDB.com
Vítejte v mikromanažerském pekle
Začínáte s malým kapitálem a jedním krámkem. Cíl je jasný: vydělat peníze, expandovat, stát se magnátem. Zní to jednoduše, že? Omyl. První hodiny jsou brutální a neodpustí vám jedinou chybu. Koupíte o jeden stolek navíc? Bankrot. Najmete o jednoho baristu víc? Bankrot. Objednáte o pytel zrnkové kávy víc, než prodáte? Hádáte správně, bankrot. Titul vás nutí do tak šíleného mikromanagementu, že jsem si připadal spíš jako otrok než jako manažer. A já si po práci odmítám hrát na práci.
Musíte ručně posílat baristu vařit novou kávu a neustále, ale opravdu NEUSTÁLE, upravovat ceny každého jednotlivého produktu. Protože jakmile káva jen o trochu zestárne, její kvalita klesne a zákazníci se vám vysmějou do obličeje a odejdou. Takže snižujete ceny, prodáváte se ztrátou a modlíte se, abyste vydělali na další várku zrn. Několikrát jsem to chtěl vzdát a hru odinstalovat. Prostě si po práci nebudu hrát na práci. Jenomže na každém konci tunelu je naděje. Protože po smrti přichází další život.
Pokud se totiž prokoušete touhle počáteční agonií, stane se zázrak. Vaši zaměstnanci získají úrovně. Můžete je vytrénovat, aby konečně začali myslet a dělat věci automaticky. Sami uvaří kávu, sami objednají čerstvé zásoby, sami vyhodí staré. A v tu chvíli se hra nadechne. Mikromanagement zmizí a vy se konečně můžete stát magnátem. Najednou máte čas řešit důležité věci. Můžete experimentovat s pražením vlastních kávových směsí, hrát si na burze s kávovými akciemi, vytvářet sezónní menu (dýňové latté na podzim frčí) a snažit se vyhrát prestižní ceny Du Latte. A tohle je konečně ta zábava, kterou hra slibovala. Ten pocit, když vaše vlastní, dokonale upražená směs začne vydělávat balík, je k nezaplacení.
Zdroj: IGDB.com
Coffee Shop Tycoon funguje I designem, občas
Abych byl fér, musím zmínit i vizuální stránku. A ta je… no, funkční. Postavičky a nábytek mají takový roztomilý, jednoduchý styl. Ale uživatelské rozhraní vypadá, jako by vypadlo z nějaké levné mobilní hry. Ikonky jsou jak z klipartu a všechno je takové neohrabané a nepřehledné. Často jsem zapomínal, kde co je, a proklikávat se několika okny, jen abych změnil cenu croissantu, bylo únavné.
Zvuková stránka je na tom podobně. Hraje tu generická „výtahová“ hudba a do toho slyšíte neurčité švitoření zákazníků a občasné zabzučení kávovaru. Po deseti minutách jsem to vypnul a pustil si vlastní playlist. Hře to paradoxně prospělo. Mě to prospělo. Zákazníkům mám pocit, že to vcelku prospělo. Manželce, která mě donutila nasadit sluchátka poté též.
Coffee Shop Tycoon je vážně zvláštní titul. Má příšerný, frustrující a zdlouhavý začátek, který dle mého odradí 90 % hráčů. Ale pokud máte dostatek trpělivosti a kofeinu v krvi, abyste se tím prokousali, odmění vás propracovaným a zábavným manažerským simulátorem s překvapivou hloubkou. Je to hra výhradně pro hardcore fanoušky žánru, kteří milují tabulky, grafy a piplavou práci. Pokud hledáte oddechovou klikačku, obloukem se jí vyhněte. Ale pokud jste ochotni si tu svou kávu nejdřív tvrdě odpracovat, na konci vás čeká opravdu lahodný doušek. Já si jdu dát další čaj a čekat, kdy se objeví Tea Shop Tycoon.
