Rádoby moderní hry v posledních pár letech stále více cílí na hráčovo podvědomí ve snaze vyvolat v něm různé psychologické stavy, filosofické otázky a předat mu nějakou pointu. Co vše byste udělali pro záchranu pro vás důležité osoby? Kam až byste dokázali zajít? Co byste zvládli obětovat? Postavili byste se tváří v tvář svému strachu? Představte si, že vyrazíte se svým starším bratrem do lesa nasbírat pár hub na vydatnou smaženici, ale něco se zvrtne a ocitnete se opuštěni kdesi uprostřed temného lesa. Creepy Tale vám zprostředkuje děsivý scénář o tom, jak zvědavost jednoho malého chlapce přivodila spoustu problémů tomu druhému.
- 19. 9. 2021
Zaznělo křup a chlapec byl ten tam
Nedostatek vizuálních vodítek
Pár pixelů způsobí výbuch vzteku
Padesát odstínů hnědé
Creepy Tale ovšem nedělá všechno špatně. Jeho asi největší síla spočívá v krásné ručně kreslené grafice a atmosféře. Postavy i prostředí nejsou nikterak detailní ani realistické, jak to mají rádi dnešní hráči, ale svou barevnou paletou všemožných hnědých odstínů vám navozují takový ten pocit úzkosti. Monstra vypadají, jako by přímo utekla z operačního stolu doktora Frankensteina, a bude u nich těžké dobře usoudit, jestli se před vámi půjdou krčit strachy do kouta, nebo nezaváhají ani vteřinu ve snaze vám vzít život. Dobrou atmosféru pomáhá budovat také lehce nevýrazný, přesto dobře laděný soundtrack.
První okamžiky hry si budete užívat, a pokud se přenesete přes obtíže s hledáním předmětů a celkovou navigací, dostane se vám dobrého rozjezdu. Bohužel pocit strachu netrvá moc dlouho, protože po prvním setkání se zmutovanou příšerou už nenarazíte na nic dalšího nového a děsivějšího. Příliš tomu nepomáhá ani umírání bez jakýchkoliv následků. Pokud zemřete, objevíte se kousek opodál a můžete své štěstí zkusit znovu s vědomím, že stejnou chybu už nebudete opakovat.