Crowns and Pawns: Kingdom of Deceit – rodinné tajemství

Sdílet
Sdílet
Sdílet
Zdroj: Tag of Joy

Staré dobré point-and-click adventury zažily už i lepší časy, ale přesto se sem tam najde herní studio, které se rozhodne oprášit jejich lehce zašlou slávu. Právě tento nápad měli vývojáři z litevského studia Tag of Joy, kteří se skrze jejich nejnovější videoherní počin, Crowns and Pawns: Kingdom of Deceit, pokusili více přiblížit litevskou historii širší veřejnosti, protože o té mimo Litvu asi nikdo nemá moc velké povědomí. Nažhavte tedy své mozkové buňky a sbalte se na cesty, v této recenzi se jede do Litvy.

Z řešení učiňte záhadu

Ústřední postavou celého příběhu je mladá dívka Milda Kovas, která se ještě v dětství přestěhovala s matkou do Chicaga po tom, co se rozpadl vztah jejích rodičů pocházejících z Litvy. O to víc překvapující je dopis oznamující smrt jejího dědečka, kterého společně s otcem roky neviděla. V dopise také stojí, že Milda po dědečkovi zdědila jeho dům, a pokud se do pár dní nedostaví do Litvy podepsat dokumenty dědického řízení, bude nemovitost prodána ve veřejné aukci.

Zápletka se začíná zamotávat ve chvíli, kdy Milda zjistí, že dům navštívil a doslova převrátil naruby nevítaný host, který zřejmě nenašel to, pro co přišel. Zároveň zde Milda objeví indicie odkazující na starobylý artefakt, který se dědeček očividně roky snažil nalézt. Věci se však zkomplikují daleko více, když na scénu vstoupí tajemný vyděrač prahnoucí po dokumentech, které Milda v domě našla. Najednou se z nostalgického pobytu v rodné zemi stává detektivní vyšetřování nejen po stopách mocného artefaktu a tajemném vyděrači, ale také po vlastním otci a tajemstvích zesnulého dědečka.

Hvězdná vize, ale skutek utek

Crowns and Pawns: Kingdom of Deceit si bere příklad z velikánů, jako je například Broken Sword, Monkey Island, Still Life, Syberia a mnoho dalších. Titul z nich čerpá znatelnou inspiraci, ale přesto se pokouší přidat nějakou tu originalitu. První z nich je možnost upravit vzhled Mildy, vlasy počínaje a botami konče. Určité akce totiž vyžadují specifický typ oděvu, takže to není pouze o stylistických preferencích každého hráče.

Druhým a také zajímavým nápadem je možnost si na začátku hry vybrat povolání – Milda může být buď programátorka, fotografka, či psycholožka. V závislosti na vaší volbě tak získáte specifické předměty, a dokonce na některé úkoly budete muset pohlížet zcela jiným stylem, protože právě volba profese má vliv na řešení některých hádanek. Například v knihovně jako programátorka dostanete data z počítače pomocí flash disku, jako fotografka budete muset správně nasměrovat zrcadlo k vyfocení odrazu z monitoru počítače a jako psycholožka se nevrlé knihovnici zkrátka pokusíte dostat pod kůži volbou těch správných slov.

Nyní je na řadě, aby přišlo to velké ALE. Tyto dva zajímavé nápady by titul mohly neskutečně ozvláštnit a přidat mu plusové body, kdyby ovšem nebyly v celé cca sedmihodinové hře zmíněny nanejvýš dvakrát (oba dohromady). Jestli bude Milda programátorka, fotografka, nebo psycholožka, hru nijak nezmění, až na jeden úkol v knihovně, a setkáte se pouze se dvěma případy, kdy bude skutečně záležet na tom, co má Milda aktuálně na sobě. Je strašná škoda, že se autoři nerozhodli tyto dva nápady do titulu začlenit daleko více.

Čeho je málo, toho je málo

Tyto typy her sází a musí sázet na příběh. Pokud vás ničím nedokáže zaujmout, poslední šancí jsou hádanky. Upřímně, Crowns and Pawns: Kingdom of Deceit si u mě vysloužil dojmy padesát na padesát a já stále netuším, zda se přiklonit k té lepší, nebo té horší straně mince. Co se týče příběhu, pojednává o litevské historii, osobnostech i vyznání, a dokonce zmiňuje sovětskou okupaci a KGB. Setkáte se s několika skutečnými jmény, poznáte skutečné lokace a zabrousíte do skutečné historie, což má naučný efekt, a to cením. Na druhou stranu u mě lehce pokulhává ta smyšlená stránka, která by celý příběh měla stmelit dohromady a dát mu dobrodružný spád, ale světe div se, ono to moc nefunguje.

Za celou dobu hraní jsem se ani jednou nepřistihla, že bych se skutečně zajímala o to, jaké bude mít zápletka rozuzlení. Postavy mi byly jednoduše jedno, a i kdyby znenadání některá zemřela, nedokázala bych se pro ni přimět ani na lehké nadzvednutí obočí. Jestli je to snad tím, že mi postavy přišly bez charakteru, nebo zda mi ani nezajímavé dialogy nepomohly si k nim prorazit cestu, upřímně netuším. Autoři to holt s emocemi buď těžce podcenili, nebo naopak přehnali (konkrétně u umělkyně Dany), a nepomáhá tomu ani průměrný dabing.

Jednou taková, podruhé maková

Druhým důležitým aspektem logických adventur jsou bezesporu hádanky. Crowns and Pawns: Kingdom of Deceit vám nabízí přesně to, co byste od point-and-click adventury očekávali, nic víc, nic míň… tedy možná to míň, protože jakmile se jednou dostanete do úzkých, poraďte si sami. Vývojáři zřejmě neznají pojem nápověda nebo se z nějakého kacířského důvodu rozhodli, že hráče nechají podusit ve vlastní šťávě. Abych titulu ovšem tolik nekřivdila, většina (pouze však většina) hádanek dává smysl, a pokud dokážete alespoň na chvíli racionálně uvažovat, budete vědět, co dělat… na rozdíl od mnoha jiných her tohoto typu. Pomocí detektoru kovu zachytíte signál na zahradě, lopatkou vykopete poklad a nad zapálenou olejovou lampou, které nejprve musíte dodat šťávu, si přečtete tajný vzkaz psaný neviditelným inkoustem. Nic složitého.

Pak jsou zde ovšem hádanky, na jejichž správné řešení vyplýtváte poměrně dost času usilovným přemýšlením. Ano, nelze jim vyčíst, že by nenásledovaly logický směr, ale než se konečně dopátráte správného řešení, stihnete přijít o všechny vlasy. Nalézt předměty, kombinovat je v inventáři a použít na správném místě není totiž to jediné, s čím budete pracovat. K ruce máte navíc svůj mobilní telefon, skrze který můžete lidem volat, chatovat s nimi a zároveň si do něj Milda dělá poznámky a píše cíle… a teď pozor, ony poznámky můžete také kombinovat či skládat do seznamů, bez čehož se občas nedostanete dál.

Historické okénko

Crowns and Pawns: Kingdom of Deceit alespoň neztrácí z hlediska vizuálu. Ano, najde se i zde několik mušek, jako například Mildino šnečí tempo či lehce rozmazané 2D pozadí při přiblížení. Ve výsledku se zde však setkáte s mnoha oblastmi či litevskou architekturou přímo vycházející ze skutečných předloh, ať už jde například o různé kostely, univerzitu apod. Pozadí venkovních i vnitřních prostor je ručně kreslené a má své osobité kouzlo. Kromě Litvy se navíc podíváte také rychlým skokem do Itálie a Běloruska, i když vážně pouze rychlým skokem. 3D postavy se poměrně úspěšně snaží o mimiku a animace jsou příjemně plynulé.

Z hlediska audio stránky hry mohu pouze soudit dabing, protože hudba v pozadí není zas tolik výrazná, abych si ji zapamatovala na delší dobu. Na druhou stranu působí jako dobrá kulisa. Velmi oceňuji, že malé vývojářské studio vyprodukovalo titul s plným ozvučením včetně všech mluvených dialogů. Co mi často lehce zavadilo, bylo zobrazení dialogů na obrazovce. Text se vám totiž vždy ukáže v těsné blízkosti dané postavy, která právě hovoří, a to dokonce ještě v odlišných barvách, což bych možná dokázala překousnout, kdyby psané dialogy ve většině případů nepřekrývaly obličeje postav. Proč titulky jednoduše nenechat ve spodní části obrazovky, kde nikomu nebudou vadit? Že by snaha o další originální prvek? Těžko říct, ale rozhodně nejsem fanoušek tohoto stylu. Alespoň že titul není náročný z hlediska výkonu, takže si jej můžete vychutnat i na slabších strojích.

GP uvozovky

Crowns and Pawns: Kingdom of Deceit se rozhodně může chlubit dobrým hodnocením nejen ze strany kritiků, ale i samotných hráčů, osobně jsem však titulu zkrátka nedokázala přijít na kloub. Samozřejmě sdílím tvrzení, že nejde vyloženě o špatnou hru, jejíž historické prameny jsou do ní vloženy velmi dobře, a skutečně oceňuji snahu vývojářů hráče zábavnou formou naučit něco nového. Ale kdo ví, možná jsem jedna ze sta, kterou tento kousek příliš neoslovil. Sto lidí, sto chutí.

Klady

většina hádanek má logický základ
výtvarný styl
přiblížení litevské historie

Zápory

nápověda zde neexistuje
zápletka ve vás nedokáže vyvolat emoce, když sama žádné nemá
postavy bez charakteru
0

Doporučujeme

Sdílet na Facebooku
Sdílet na Twitteru
Sdílet na LinkedIn