Mohlo by se zdát, že je sólovka Cruelly zbytečnou záležitostí. Naštěstí je všechno trochu jinak. Ač to může vypadat, že srovnání s Jokerem, které momentálně vytáhnu, je trochu mimo mísu, ale opak je pravdou. Kdybyste sólovku Jokera s Joaquinem Phoenixem pojmenovali Arthur, většina lidí by velmi pravděpodobně nikdy nepoznala, že se jedná o komiksový film. A dost podobné je to s Cruellou. Pokud by člověk netušil, o co jde, zřejmě by ho také nenapadlo, že se jedná o „disneyovku“ a film, který příběhově předchází 101 dalmatinům.
Ikona chaosu, která baví
Pořád je docela znát, že je to Disney. Máte zde několik psů, kteří se snaží být vtipní (a většinou jim to jde) a zároveň pár dost špatných CGI scén. Je třeba si však říct, že Cruella ve finále obsahuje celou plejádu vedlejších postav, které sem tam vyvalí nějakou tu povedenou hlášku a zkrátka se snaží, aby film ve finále fungoval jako rodinná zábava. Za zmínku stojí zejména Horác, kterého si zahrál Paul Walter Hauser (Richard Jewell) a jeho psí kolega Wink. Právě jejich scény svým pojetím do značné míry symbolizují celý film. Je to ujeté, občas to nedává moc smysl, ale když jde o dobrou zábavu, některé logické chyby velice rádi odpustíte, protože filmu ani v nejmenším neškodí.
Zdroj: Walt Disney Studios Motion Pictures
Celá hlavní linka s Estelle – tedy Cruellou – je totiž napsána naprosto uvěřitelně a nepůsobí jako něco, co si tvůrci vycucali z prstu jen proto, že chtěli trochu více poždímat značku 101 dalmatinů. A to je u podobných projektů naprosto klíčové. Cruella buduje příběh na základech tvrdé módní konkurence a jedné (klasické) křivdy z dětství. Do popředí navíc staví výtečně vystavěný konflikt mezi Emmou Stone (Cruella) a Baronkou (Emma Thompson). Souboj těchto dvou velikánek se místy blíží typickým motivům Robina Hooda a já bych se jej nebál označit za jednu z nejzajímavějších kombinací, které jsem ve filmech v poslední době viděl. Zejména proto, že obě herečky si své role užívají. Největší prostor vyniknout má potom nepřekvapivě Emma, kterou žerete v roli zranitelné dívky i mírně šílené Cruelly. Dalo by se polemizovat nad tím, jestli přerod mezi jednotlivými osobnostmi nebyl moc násilný, ale ve finále bych řekl, že spíše ne.
Pokud bych však měl říct, co jsem si na filmu užil nejvíce, musel bych zmínit jeho soundtrack. O soundtracku uslyšíte asi od každého, kdo Cruellu viděl. Kvalitativně bych ho přirovnal k výtečnému výběru skladeb Strážců Galaxie, kteří vás instantně odpálí ze sedaček. Tohle je jedna z těch příkladů, kdy si soundtrack hodíte do mobilu a budete ho poslouchat pokaždé, co se naskytne příležitost.
Cruella je prostě boží módní ikona chaosu (ideálně ta otitulkovaná). Místy je film sice trochu naivní a občasné využití CGI psů moc nelahodí oku, ale v jednotlivých částech funguje stejně dobře jako lehká gangsterka, módní drama i rodinná komedie. Navíc má fantastické herecké výkony a skvělý soundtrack, takže všechny dílčí prohřešky tomu velmi rádi odpustíte. A věřte mi. Tohle vás bude bavit!
Recenzi pro Gaming Professors napsal Nevka.
