dandy
(vysl. dendy), -ho, -mu m. (dandyové, -yů, -yům, -dy, -dych, -dy) švihák, světák, hejsek. (Příruční slovník jazyka českého)
Dandy má být dokonale krásná a dokonale schopná osoba. Musí vynikat ve všem, co dělá, a musí jíst i spát před zrcadlem. Co se tedy stane, když uvězníte dandyho v neustále se měnícím bludišti a donutíte ho bojovat na život a na smrt? Dostane se coby dokonalý muž okamžitě ven, nebo jen jeho skon bude nadmíru estetický? Odpověď nám dává rogue-lite hra Dandy Ace od studia Mad Mimic; vydavatelem je NEOWIZ, který nám přinesl i titul Skul: The Hero Slayer, pyšnící se u nás čistou desítkou. Už jen to by mělo vyvolat zvědavost, jestli tento dnes recenzovaný počin dosáhne kvalit svého kolegy.
Svět za zrcadlem
Kdysi dávno žil Lele, zelenooký iluzionista a miláček davů. Jednoho dne se však objevil Dandy Ace, veliký švihák a karetní mág, který upoutal všechnu pozornost na sebe. Když Lele našel kouzelné zrcadlo slibující mu řešení všech jeho problémů, neváhal ani chvilku a výměnou za svou duši v něm Dandyho i s jeho dvěma asistentkami uvěznil. Ace se tak musí dostat přes rozlehlý palác až do trůnní místnosti, kde na něj čeká Lele, a porazit jej, aby se ze zrcadla dostal ven.
Tak zní v kostce příběh, který v kreslené podobě uvidíte hned po spuštění hry. Samozřejmě to není nikterak originální, ale pro žánr rogue-lite to stačí. Kromě toho vám jej odvypráví sám padouch a jeho ublížené vyprávění se očividně neshoduje s děním na obrazovce, takže vývojáři alespoň trochu osvěžili už poněkud otřepané klišé. Kromě hlavního hrdiny a zloducha potkáte ještě Jenny Jenny a Jolly Jolly, Dandyho asistentky, Niffa, králičího pašeráka, a jakéhosi podezřele nápomocného tajemného muže, který v žádném případě není špatně přestrojený Lele.
The Dandy way to live!
Už samotná postava kouzelníka-dandyho předem naznačuje, jak bude hra vypadat. Celkové ladění je velice karnevalové, motiv králíků (s cylindrem i bez) je všudypřítomný a veškeré schopnosti se točí kolem hracích karet. Úrovně mají půvabnou kreslenou grafiku a prostředí jako zahrady, hodovní síně, výtvarný ateliér nebo galerie jsou v detailech správně rozmanitá. Váš hrdina navíc všude pobíhá s vlající blyštivou kápí, zdraví si doplňuje usrkáváním čaje ze šálku a při útocích i při teleportování dělá pózy… inu, jako švihák.
Hudební podklad je taktéž vydařený, čekají vás samé melodie s výrazným beatem, které velmi vhodně doplňují rychlou akci. Celou dobu vás svými hláškami bude provázet Lele, neustále komentující dění na obrazovce – pochopitelně i se vší tou nafoukaností a pompou, jak se na hlavního záporáka patří. Hlášek má nespočet, plných vtipů a různých referencí, a nezačne se příliš brzy opakovat, což je každopádně pozitivum.
Hlavně si vsadit na dobrou kartu
Dandy má čtyři sloty pro schopnosti, do kterých dosazujete karty nalezené při průchodu hrou. Ty se dělí na růžové (způsobují poškození), žluté (způsobují různé debuffy) a modré (usnadňují vám pohyb). Každou kartu navíc můžete ještě vylepšit další kartou, čímž k ní přidáte sekundární efekt. Systém je to velmi lehký na pochopení, ale ne už tak lehký na zvládnutí – prvních pár her strávíte experimentováním s různými kombinacemi, než najdete ty, které se osvědčí nejvíce. Karty mají navíc různé úrovně označené číslem, vyšší čísla znamenají lepší statistiky. To je velmi důležité, protože statistiky nepřátel se také postupně zvyšují, a tak musíte neustále obměňovat svoje útoky, abyste nezůstali pozadu.
Kromě karet s sebou ještě nesete již zmíněný čaj a až tři cetky poskytující pasivní bonusy. Cetky i nové karty si odemykáte pomocí náhodně nacházených plánků. Následně si je, stejně jako trvalá vylepšení, musíte koupit za střípky zrcadla, které padají z poražených nepřátel.
Opakování, matka frustrace
Samotný gameplay je však, hezky česky řečeno, tak trochu grind. Dandy Ace klade poměrně velký důraz na trvalá vylepšení, která si odemykáte mezi jednotlivými průchody hrou. V praxi to znamená, že dvě tři hry zkazíte, ale našetříte si při nich dost střípků na zakoupení kýženého bonusu, díky kterému se dostanete zase o něco dál. Stejně tak bossové i nepřátelé jsou takoví jednodušší… jakmile si zapamatujete jejich útoky a přijdete na správné strategie. Mezi tím vám ale nezbude nic než opakovat, opakovat, opakovat. A překvapení, po prvním dokončení hry příběh ještě nekončí a odemkne se vám vyšší obtížnost, a to celkem třikrát, takže znovuhratelnost (nebo nastavovaná herní doba, jak se to vezme) je zaručena. Alespoň souboje, které tvoří jádro hratelnosti, jsou zábavné a na pohled velice efektní, čehož si vývojáři byli velmi dobře vědomi. Pokud tedy toužíte po slávě, můžete využít i vestavěného herního módu pro vysílání na Twitchi.
Kdeže to vlastně jsem? A proč?
Dandy Ace celkově působí dojmem hry, která je dobrá, ale ještě jí něco chybí do toho, aby byla skvělou. Chybí jí, pro nedostatek lepších slov, srdce. Příběh se nakonec omezí jen na to málo, co se dozvíte hned v úvodu, k žádnému většímu posunu nebo překvapivým zvratům už dále nedojde. Lele ve své dvojroli hlavního padoucha a zároveň vašeho největšího fanouška je velmi zábavný, ale zároveň je tu asi tak jediný, kdo má vůbec nějakou osobnost. Dandy, třebaže je na pohled okázalý, toho ve hře příliš nenamluví a ostatní postavy se povětšinou omezí jen na pozdrav. Delší dialogy se neobměňují, takže po prvním poslechnutí je pravděpodobně už budete přeskakovat – v případě přestrojeného Leleho, který vám na začátku každé úrovně dává tipy, pak nedostatek nových dialogů vyloženě zamrzí
Z herního hlediska zde chybí jakékoliv tajné úrovně, bonusoví bossové nebo tajemství vůbec – cokoliv, co by vám opakované průchody nějak ozvláštnilo. V první polovině hry si sice můžete vybrat mezi několika cestami, ale víceméně jen podle toho, na jak velkou výzvu se právě cítíte. Vývojáři se snažili úrovně rozlišit obměnou nepřátel a různými pastmi, které se však omezí jen na varianty konceptu „pole, kam nesmíte šlápnout“. Nepřátelé i pasti se pak ke konci už začínají opakovat a 90 % hry je laděno do různých odstínů modré, fialové nebo tmavě zelené, což má za následek, že vám to všechno postupně začne docela splývat.
Úrovně jsou navíc celkem rozsáhlé, a i když průběžně obsahují teleporty, chybí v nich jakákoliv snadná orientace, takže je stejně většinou projdete celé. Jeden průchod hrou pak trvá přibližně hodinu a speedrun se vám – kvůli již zmiňované potřebě obměňovat průběžně karty – příliš nevyplatí. Poslední výhrada je k vyšším obtížnostem; ty sice zamíchají s nepřáteli a některé statistiky nakloní ve váš neprospěch, ale samotný gameplay se nijak nezmění. Vývojáři vám kromě toho občas přihodí menší překvapení, která jsou vůči hráči tak neférová, že je jen stěží můžete přejít obligátním „git gud“.
Dandy Ace je pestrobarevná karnevalová jízda plná svižné akce a pozlátka, kterou budete chtít (a budete muset) dohrávat znovu a znovu – jestli je to pozitivum, nebo ne, to už si musíte rozhodnout sami. Pokud jste vážní fanoušci žánru rogue-lite, vyznavači dandismu, anebo hledáte titul, co vám dlouho vydrží, pak je pro vás tato hra ta správná volba… v opačném případě vám pro kýžený estetický zážitek stačí sledovat cizí hraní na Twitchi.
Untitled Goose Game – nepojmenovaná recenze
