Dead Estate: zombíci, zbraně a tak vůbec

Sdílet
Sdílet
Sdílet
Zase jednou se mi připomenul portál Newgrounds, ona fascinující internetová líheň her, animací, hudby a dalších médií. Nezávislí autoři na něj nahrávají své výtvory, a pokud vyhodnotí zpětnou vazbu jako dostatečně kladnou, občas se je pokusí přepracovat na plnohodnotný titul – z námi recenzovaných her takto vznikl například WorldBox – God Simulator nebo There Is No Game. Toto se poštěstilo i rogue-lite flashovce Dead Estate, kterou vydal v roce 2020 uživatel milkbarjack a která se o rok později dostala také na platformu Steam. Příznivci kostičkované grafiky, náhodně generovaných úrovní a svižné hratelnosti by nyní měli zbystřit.

Sídlo plné zombií? Samozřejmě…

Příběh je zpočátku velice, velice jednoduchý. Kamioňák Jeff za deštivé noci nabere stopařku Jules. Když však jejich náklaďák píchne a oni se náhle octnou v obležení nemrtvých, utečou k jedinému domu široko daleko, kde by snad mělo být bezpečno. Netřeba dodávat, že opak je pravdou.
Pravda, nebude to až tolik přímočaré, hlavní dějová linka se zde najde a hra sem tam přihodí nějaké další detaily (zvláště když si začnete odemykat nové postavy), ale žádný Hades to přece jenom není. Ostatně košatého příběhu většinou netřeba, celé zpracování je čisté béčko – to poznáte například podle všudypřítomných přiznaných klišé, hektolitrů stříkající krve a zjevné neschopnosti ženských postav mít velikost košíčků menší než C. Nač tedy otálet; popadněte zbraň, prostřílejte se skrz hordy příšer a utečte z této noční můry!

2D rogue-lite, co říct víc?

Zpočátku máte na výběr jen ze dvou hrdinů, Jeffa (pomalejší a odolnější) a Jules (rychlejší a vyzbrojená brokovnicí, ale má méně zdraví). Každá postava má také svou začáteční zbraň s neomezeným množstvím nábojů. V úrovních pak můžete najít nové kousky pro rozšíření arzenálu, které většinou disponují lepšími statistikami nebo různými bonusovými efekty, ale trpí omezeným počtem střel. Další náboje se dají získat z padlých nepřátel, i když příliš nepravidelně na to, aby se na ně dalo spoléhat. Druhou (případně třetí) zbraň si tak nejspíš budete šetřit na bosse, anebo ji rovnou na místě zničíte výměnou za peníze. V průběhu hry si také můžete odemykat nové postavy s jinými atributy či alternativní kostýmy pro ty stávající.
Souboje se nesou v duchu jiných 2D rogue-lite, jako je například The Binding of Isaac. Vy, rychlí a vybavení zbraní na dálku, tedy utíkáte před nepřáteli na blízko a vyhýbáte se (většinou) nemířeným projektilům, přičemž střílíte, co to jde. Drobnou změnou zde je, že u protivníků nevidíte jejich zdraví. Většinou to nevadí, ale u soubojů s bossy je to ze strany vývojářů přinejmenším zvláštní rozhodnutí. Bossové také občas budou koketovat s žánrem bullet hell, čímž prověří vaše reflexy.

Rozličná vítaná vylepšení

Tradičně se objeví i různé předměty, aby vám pomohly s vaší cestou skrze sídlo. Ty můžete jednak najít v místnostech s pokladem a jednak nakoupit v obchodech. Jejich schopnosti jsou rozmanité, celkem zábavné a někdy poněkud surreální (například změna střel na sušenky nebo troušení pepře za vaší postavou). Některá vylepšení však pro vás budou zcela zbytečná, pokud k nim nebudete mít zbraň odpovídající kategorie.
Kromě předmětů jsou zde všudypřítomné džbány, z nichž po rozbití náhodně padají peníze, životy nebo menší nepřátelé. K utrácení peněz pak slouží různé obchody – s předměty, se zbraněmi nebo s vylepšeními atributů postavy. Kromě toho se na patře nacházejí také tajné místnosti s dalšími bonusy, i když najít je chce bystré oko.
Poslední mechanikou stojící za zmínku je možnost opakování hry – na předposledním patře můžete skočit z balkonu a vrátit se zpět na první podlaží, přičemž vám nasbírané předměty, zbraně, vylepšení i peníze zůstanou (a obtížnost se zvýší). Čtěte ale dál, proč to nemusí být úplně dobrý nápad…

Nečekaný návrat bunny hoppingu

Zvláštností, kterou se Dead Estate odlišuje od mnoha podobných titulů, je možnost skoku (s jistým předmětem dokonce dvojitého). Hra totiž i přes svůj izometrický pohled obsahuje primitivní 3D, a tak se tato funkce překvapivě hodí. Pomocí skoku se můžete přenést přes hlavy běžících nepřátel nebo si vyskočit třeba na stůl, kde na vás nemohou. Jakmile se však pokusíte skákáním vyhýbat projektilům nebo dosáhnout na létající/visící nepřátele, je to celé o dost těžší. Odhad ve 2D pohledu je naprosto neintuitivní, a tak si akorát koledujete o zbytečnou ztrátu času nebo životů – pokud je v místnosti nepřátel více, výsledek už je spíše o náhodě. Stejně tak u cizích střel jde někdy jen těžce odhadnout, jestli míří na vás, nebo neškodně minou. Chce to cvik.

Závod s časem

Některé hry žánru rogue-lite rády okoření svou hratelnost časovým limitem, aby se hráč nikde moc nezdržoval. Zde vás po jisté době navštíví Chunks, jakési přerostlé žluté monstrum, a připojí se k boji, který právě vedete. Zbavit se ho je v tuto chvíli téměř nemožné, a tak je nejlepší rozběhnout se rovnou k bossovi, než ztratíte příliš mnoho zdraví.
Časový limit v této podobě je však poměrně nemilosrdný. I na nižších úrovních sotva stihnete projít celé patro, než se ozve řev minibosse hlásící čas vypadnout. Na vyšších patrech, která jsou větší a mají obtížnější nepřátele, už pravidelně budete nestíhat. Na jakýkoliv backtracking, hledání skrytých místností nebo promyšlenější taktiky proto můžete zapomenout. Pokud využijete možnost opětovného průchodu, časovač se ještě zpřísní – pokud do té doby nenashromáždíte dostatek předmětů, všechno bude už jenom hektická a značně bolavá záležitost.
Jen pro úplnost, průměrný průchod hrou trvá něco kolem pětadvaceti minut, což zhruba odpovídá původnímu Spelunky. Pokud tedy nepůjdete do druhého kola, jedna partie nezabere ani příliš mnoho času. Počítejte však s tím, že základní hra není z nejtěžších, a tak pravděpodobně sami brzy sáhnete po opakování či vyšší obtížnosti, aby se z ní nevytratila výzva.

Pixely, rychlá hudba, občasné záseky

Po technické stránce je Dead Estate vcelku průměrná záležitost. Pixel artová grafika není špatná, ale ani ničím příliš nezaujme. Začáteční neoriginální zombie alespoň rychle vystřídají nepřátelé, kteří již působí o něco svěžeji. O trochu lépe vypadají i pseudo-cutscény vyprávějící příběh či obrazovky obchodů (a kreslíř oněch ženských postav si zasloužil zvláštní zmínku v titulcích, proč asi…?).
I přes poměrnou jednoduchost hry však občas lehce poskočí optimalizace – na herních strojích to pravděpodobně nepoznáte, ale na notebooku (zvlášť pokud přitom ještě například natáčíte) se při větším počtu střel či krve na obrazovce někdy propadnou fps. Majitele zmíněných notebooků by také mohlo zajímat, že hra je s touchpadem prakticky nehratelná, protože z nějakého důvodu nejde běžet a střílet zároveň. Ano, 99 % hráčů bude hrát s ovladačem nebo s myší, ale podobná drobnost na výsledném dojmu úplně nepřidá.
Soundtrack je příjemný průměr. Není to žádné orchestrální veledílo, ale svižná elektronická hudba se k tomuto žánru celkem hodí a velmi snadno vám utkví. Pro masochisty je dostupný i předmět, který všechny melodie změní na nightcore (pochopitelně bez možnosti přepnout zpět). Přehrávač hudby, spolu s odemknutými konceptuálními obrázky a statistikami, navíc najdete v menu ve složce s bonusy.
GP uvozovky

Dead Estate je dalším příspěvkem do vděčného žánru rogue-lite. Hra je sama o sobě zábavná a vždy si v ní rádi střihnete ještě jeden pokus, i když nepřináší nic moc nového a její nemilosrdné časové omezení vás možná bude frustrovat. Na druhou stranu, pokud si libujete v rychlostních výzvách či speedrunech… Zde doporučuji zahrát si původní flashovku a podle ní zvážit koupi plné verze, protože co do hratelnosti jsou rozdíly opravdu minimální.

Klady

výběr postav s vyváženými schopnostmi
postupně odhalovaný příběh
množství zajímavých předmětů
sympatický soundtrack
přiměřená herní doba i její tempo
bonusy v hlavním menu

Zápory

nedotažený 2D/3D pohled
vražedný časový limit
u bossů chybí ukazatel zdraví
místy slabá optimalizace, hra navíc nepodporuje touchpad
0

Doporučujeme

Sdílet na Facebooku
Sdílet na Twitteru
Sdílet na LinkedIn