Společnost Dino Toys stojí za vydáním vícera populárních deskových her a Amytis - visuté zahrady by se ráda zařadila mezi ně. Rozhodně by za to byli rádi tvůrce Olda Rejl a grafička Irena „Kaori“ Hynková, která hře vdechla celkem příjemný vizuální nádech. Zda Rejlova hra stojí za to, nebo zda jde spíše o jednorázovou zábavu, se dozvíte v naší recenzi.
Jeden ze sedmi divů světa
Je jasné, že v minulosti vznikaly obrovské, ba až kolosální stavby, které uchvátily lidstvo i několik stovek či tisíc let po jejich zničení. Jednou z nich jsou i proslulé visuté zahrady města Babylon. Právě tato stavba zařazená k sedmi divům světa inspirovala české autory deskové hry Amytis. Důkazem je i krátký příběh v češtině a slovenštině na vnitřní straně krabice, který se nás snaží vtáhnout do dob minulých. Po otevření krabice na nás vykoukla spousta penízků a při pohledu na ně nám bylo hned líto, že se zpracování mincí neponeslo dál v duchu babylonský éry. Je to trochu na škodu, protože by nás to víc vtáhlo do dob minulých a hře by to jenom prospělo. Mezi dalšími věcmi, které se na nás vyvalily, byla spousta čtverečkových kartiček. Na jedné straně jsou zakryté cihlovou zástavbou a na straně druhé mají čtyři různé obrázky. Předposlední věc je obdélníková napodobenina řeky Eufrat a v krabici nám na závěr zůstal návod v českém a slovenském jazyce.
Já návod nečtu…
Cílem hry Amytis je z vás udělat zahradního architekta, který postaví co nejhezčí visuté zahrady a samozřejmě při výstavbě ušetří co nejvíc peněz. „Nejhezčí“ v tomto případě znamená poskládat zahradu tak, abyste v diagonále (tedy v úhlopříčkách na čtvercové mřížce) měli co nejvíce stejných symbolů. Ideální by bylo, kdyby těch diagonál bylo co nejvíce a byly co nejdelší. Amytis poskytuje vícero možností hraní, základní dělení spočívá v počtu hráčů. První varianta je pro 2–4 hráče a ta druhá pro sólistu. Pravidla jsou úplně jednoduchá a hezky i s obrázky vysvětlená v návodu. Ve zkratce, na úvod dostanete vrchní dílek visuté zahrady, který umístíte na konec výstavby. Podle tohoto dílku se řídí všechna vaše rozhodnutí… tedy, měla by. Zahrada má tři poschodí, první je vybudované z dílků v počtu 3 × 3, druhé 2 × 2 a poslední se skládá ze zmíněného vrchního dílku. Poschodí se budují pomocí materiálů, který připlouvá po řece. Čím je materiál v podobě kartiček déle na řece, tím je levnější. Verze pro jednoho hráče je stavěna pro úkoly, které by měl sólista splnit. Autoři hry nezapomněli ani na nejmenší a upravili pro ně také jednu verzi pravidel. Konečným vítězem se tedy stává hráč, který si v hlavě dopředu umí představit všechny diagonály, a ani v ekonomice se neztratí… nebo vyhraje ten druhý šťastný moula s opičkou s činely v hlavě.
Žádné divy se nekonaly
Při hraní s partou jsem si poctivě všímal nejen svých myšlenek o této deskovce, ale i myšlenek mých protihráčů. Časově nám hra netrvala dlouho a do půlhodinky byste to měli mít zmáknuté i vy, pokud nehrajete s kamarádem, který jeden tah promýšlí patnáct minut. To bychom doporučili asi jinou formu zábavy. Hraní Amytis bylo vcelku příjemné a ničím překvapivé. Hře se podařilo dokázat, jak špatně na tom s prostorovou představivostí jsme. Naše zaprášené mozkové buňky dostaly jemně zabrat, ale to je všechno, na co se hra zmohla. Její vizuální stránka je příjemná, kresby jednoduché, nám však chybělo trochu více toho Babylonu.
Materiál, až na rámeček představující tok řeky Eufrat, je poměrně kvalitní. Právě s tím modrým rámečkem byly občas potíže, protože se tam karty zasekávaly a rámeček se rád ohýbal směrem nechtěným. Umíme si představit i kvalitnější formu jeho zpracování. V konečném důsledku se v případě Amytis nejedná o hru, při které byste před kámoši řekli: „Mám skvělou hru, Amytis, pojďme si zahrát.“ Vaše myšlenky vás spíše budou táhnout k deskovkám jiného rázu. Pro dospělé české hráče doporučuji trochu pozměnit pravidla hry, abyste například místo placení penězi platili vypitím sklenky piva. Hra tak nabývá na zábavě, a to hlavně když pijete nějakou teplou břečku, kterou by pohrdl i pravidelný návštěvník cestních příkopů. Abych neskončil přehnaně kriticky, Amytis je hra, která potrápí spíše vaši hlavu a obloukem obejde vaši bránici.
Amytis – visuté zahrady je desková hra, která vám zabere přibližně půlhodinu vašeho života a na oplátku se vynasnaží potrápit vaše mozkové buňky. Velká zábava s ní ale není, i když poskytuje vícero variant hraní.
