Přiznám se, že k videoherní sérii budovatelsko-ekonomických strategií Anno mám velice kladný vztah. Přestože se první díl datuje dál do historie než moje narození, měl jsem vždy pocit, že mě legendární ročník 1404 zastihl v tom pravém věku. Poté série doznala značného úpadku, ale v roce 2019 došlo k renesanci a přišel zatím nejlepší díl s podtitulem 1800, který sklidil takové uznání, že se dočkal své deskoherní adaptace od Martina Wallace. Ten se podílel i na vskutku legendárním kousku Brass: Birmingham a mohu prozradit, že svůj um přenesl také sem. Díky programu Albi Exclusive se desková hra Anno 1800 dostane i do našich končin a já vám teď o ní něco povyprávím.
Těžké rozbalování
Nerad začínám při recenzi deskové hry hned negativně, bohužel ale nemám jinou možnost. Po prvním vybalení z krabice a následném připravení první hry jsem měl značně rozporuplné pocity. Příprava totiž trvá strašně dlouho, protože hrajete takové pexeso s kartičkami budov, které musíte po dvojicích umístit na herní plán, poté je ještě nutné roztřídit barevné kostky a tak dále. Když si vzpomenu, jak vypadají z produkčního hlediska hry jako třeba Dice Forge, nemůžu se zbavit zklamání, že zde produkční stránka byla mírně odfláknutá. Grafika z videohry je pěkná, navíc musím ocenit, že každá karta obyvatele je oproti ní unikátní, ale takový ten tenký, lehce ohebný karton, který navíc i dost klouže, nepotěšil. Hráčské pohodlí zde bohužel není příliš velké a nemyslím si, že by bylo zas tak náročné ho zvětšit.
Rád bych jedním dechem na začátek zdůraznil, že značka Anno není jen přilepená na náhodnou strategickou hru, koneckonců nejedná se zdaleka o tak silnou značku jako třeba Pán Prstenů, aby to s prodeji výrazně pomohlo, Anno 1800 v deskové podobě je skutečně adaptací videoherního předchůdce. Obě hry jsou budovatelsko-ekonomické strategie, kde musíte propojovat výrobní řetězce, abyste uspokojili potřeby obyvatel a tím se celý váš stát mohl rozvíjet. Nechci se tu po celý text odkazovat na digitální počin studia Blue Byte, ale přesto si v rámci malého srovnání dovolím pár slov ztratit.
Začátek 19. století tak, jak to známe
Takovou klasikou Anno je vylepšování domů a s tím také povyšování tříd obyvatel. Tenhle mechanismus je i zde, jen se vám tedy ty domečky tak pěkně nezvětšují, pouze se mění barevné kostky měšťanů. Každá vyšší třída je o něco náročnější než ta předchozí – to platí úplně stejně v obou hrách, akorát v deskové podobě nejsou vyšší třídy tak moc náročné. Naštěstí. Kdyby na plánu měly být všechny výrobní řetězce jako na počítači, jen stěží byste se vešli na stůl. Samotné výrobní řetězce fungují také podobně, jen je kladen větší důraz na obchodování. V digitální podobě si maximálně musíte obsadit nový ostrov, zatímco když vám v deskovce soupeři vyberou pivovary, správně nachmeleného zrzka si bohužel neuvaříte a místo toho si ho musíte koupit.
Největší změny oproti digitální podobě doznal nový svět. V deskovce ho nebudujete ani neobsazujete. Nejlépe bych to popsal tak, že navážete obchodní kontakt s určitou oblastí, než že si uděláte kolonii. To mi přijde jako škoda, protože právě budování nového světa je jedním ze signifikantních motivů původní hry. Co se týče dalších rozdílů, expedice nejsou „příběhové“ s rozhodnutími, ale to dává smysl, protože desková hra je vcelku klasické euro. Stejně tak chybí válčení, ale to bylo v Anno vždycky navíc, takže je dobře, že jej vývojáři vypustili. Jinak se povedlo převést víceméně vše ze základní hry do deskové podoby, na niž se teď podíváme cíleněji.
Jak já to jen vyrobím
Bohužel budu na úvod zase bručet, důvod je prostý – pravidla. Nejsou napsaná vyloženě špatně, ale jejich zpracování není optimální. Autorovi je jasné, co bude hlavní mechanický problém, a snaží se ho vysvětlit hned na začátku, jenže se mu to daří jen napůl. Terminologie mezi samotnými akcemi, které můžete dělat, a způsoby, jakými je můžete uskutečnit, značně splývá a zjistit, co se vlastně počítá jako akce, je někdy poměrně zrádné, tím spíš, když některé akce se vlastně jako akce nepočítají. To v tom je poté fakt bordel. Měl jsem od Albi k dispozici anglický originál (dílky jsou až na pár názvů jazykově nezávislé) s českým návodem a musím říct, že překlad nic moc základu nepomáhá. Přeložit „shift end“ (v překladu konec směny) jako „padla“ je sice hezké hraní si s jazykem, ale situaci to moc nevyjasní. Videonávod od Albi snad bude pro hráče přívětivější varianta než psaná pravidla.
To bych měl zase negativa a pojďme teď na princip hry. Vaším úkolem je uspokojit potřeby všech karet na ruce, které reprezentují vaše obyvatele. Většinu hry budete produkovat zdroje, pomocí kterých budete budovat nové budovy, stavět lodě či nové domy pro obyvatele, nebo je jen vylepšovat a obyvatele přesouvat do vyšších tříd. Akcí je poměrně bohaté množství a musíte dobře rozvažovat, kdy jakou zahrajete. Hlavně chcete zahrát maximum, než budete nuceni zahrát „městskou slavnost“, což je pomyslný reset ostrova, když už vám dojdou pracovní síly. Je to zároveň tah, který poněkud promarníte. Vždycky si rozmyslíte, jestli radši nepošlete svoji loď na expedici nebo jestli si třeba jen nevyměníte karty obyvatel, protože si nemůžete být jistí, jestli vás právě ten jeden tah nebude stát vítězství.
Sto lidí, sto chutí
Stavění produkčních budov či objevování nových území nejsou z principu moc unikátní mechaniky, i když jsou z počítače převedeny velmi důsledně. V čem tato adaptace vyniká, je starání se o obyvatele, výhru vám přinese právě uspokojení jejich nároků. Hru neukončuje dosažení počtu vítězných bodů či odehrání určitého počtu kol. Konec nastane, až jeden z hráčů zahraje poslední kartu obyvatele. Kolik těch karet je, ptáte se? Nuže, minimálně sedm, maximálně klidně třicet. Karty reprezentují počet jednotek = obyvatel, které můžete používat k produkci. Čím víc jich máte, tím víc toho vyprodukujete, ale tím víc lidí musíte uspokojit. Právě tahle balance je klíčová, protože s málo lidmi budete pomalí ve stavění, ale příliš velký počet lidí neuspokojíte. Hlavně u vyšších tříd to může být celkem problém. Dělníkům stačí klidně pivo a chléb, ale inženýři budou vyžadovat motorová vozidla, a ta vyprodukovat, to už vám nějaký čas zabere.
Desková hra Anno 1800 je hrou, které podle počtu hráčů značně mění dynamiku, protože každou produkční linku můžete mít ve hře maximálně dvakrát. Ve dvou hráčích vás tento fakt netrápí, ale ve větším počtu je kladen mnohem větší důraz na vaši obchodní flotilu, protože některé suroviny si budete muset holt koupit. Hratelnost variují i karty zájmu, které při každé partii vyberete náhodně, takže se vyplatí zaměřit se na trošku jiné aspekty hry.
V principu nemám Anno 1800 co vytknout. Pokud vás baví plánování deset tahů dopředu, rádi si pipláte své vlastní území a popřípadě taháte esa z rukávu, s Anno nemůžete sáhnout vedle. Pěkně vypadající hra, které i dost odsýpá, rozhodně strategického ducha uspokojí. Mohu ji doporučit znalcům i neznalcům předlohy, protože věřím, že si může získat oba tábory. Jen se nesmíte nechat odradit dlouhou přípravou, neoptimálními pravidly a pocitem, že tímhle tempem hru budete hrát půl dne, protože rychlost každé partie stoupá vskutku exponenciálně.
Desková hra Anno 1800 je adaptací stejnojmenné videohry, která všechny její prvky převádí do deskové podoby bez sebemenších problémů. Uspokojující budovatelsko-ekonomický zážitek budete mít stejný jak na počítači, tak i u stolu s deskovkou. Stolní verze má sice nějaké mouchy v podobě dlouhé přípravy či neideálně napsaných pravidel, ale pokud se jimi nenecháte odradit, všichni chroničtí plánovači dostanou povedený herní zážitek.
