S lidmi se toho ve videohrách dá dělat mnoho. Někde můžete řídit jejich kroky v různých strategiích a přinášet jim hojnost, blahobyt a prosperitu (anebo taky ne). Jinde se zase zaměříte na konkrétní postavy a třeba v rámci RPG si prožijete jedno dobrodružství či rovnou celý život. A dnešní recenzovaný kousek… ten je nechá pod vaším vedením a odborným dohledem různými způsoby umírat.
Titul Despot’s Game: Dystopian Army Builder od vývojáře Konfa Games vyšel v roce 2021 a prozatím se nachází v předběžném přístupu. Předchozí hra studia, Despotism 3k, byla takovým lehce matrixovým simulátorem zneužívání lidí umělou inteligencí a autoři se zřejmě drží toho, co již bezpečně znají (anebo je mezi hrami nějaká příběhová návaznost? Jsou si určitě dosti podobné). Zde však vaším úkolem bude sestavit si vlastní armádu z ubohých človíčků a zkusit se probít vlnami protivníků co nejdále. Lehké to určitě nebude.

Přežije nejsilnější – anebo nejchytřejší
Zde je postup vcelku logický, tzn. dopředu dát jednotky se štítem, bojovníky na blízko dát hned za ně, střelce držet v záloze a podobně. Nikdy však předem nevíte, co za nepřátele se vám postaví, a navíc po zahájení bitvy své jednotky nemůžete nijak ovládat, takže byste měli dopředu počítat s nejhorším. Vše se časem v průběhu hraní naučíte, buď opakovanými pokusy v singleplayeru, anebo názorně při studování způsobu, jak vás ostatní drtí v PvP.
Každá z vašich jednotek má vlastní počitadlo životů a many, ze které čerpají různé bonusové dovednosti. Pokud jim dojde mana, až do konce boje budou provádět jen základní útoky. Milovníci mikromanagementu zde zapláčou, jednotky používají své schopnosti automaticky a pouze v bojích. Vzhledem k tomu, že mezi schopnosti se počítá i léčení od mediků (u něhož navíc nemůžete vybrat cíl), je problém asi zřejmý.
Nové maso pro bojiště
K již zmíněným žánrům se tím přidává i prvek RPG, kdy jednak jednotky získávají zkušenosti a vylepšují si statistiky, jednak si za peníze odemykáte různé výhody a vylepšení. Hra vám sice bude tvrdit, že lidé jsou postradatelní a nahraditelní, ale nevěřte jí – pokud se chcete dostat daleko, je dobré udržet své vojáky naživu co nejdéle a průběžně investovat do nových vychytávek. Mezi jednotlivými průchody si také odemykáte nové mutace (pasivní bonusy) a nové herní módy nebo jiná složení začáteční skupiny lidí.
Obchod, poklad, quest a boss
Miniquesty jsou přímočaré, NPC vám uloží úkol, který musíte splnit na jiném konci mapy. Jakmile se tak stane, můžete se vrátit pro odměnu. Questy se však opakují a výsledky jsou předem dané, takže občas rovnou víte, že se vám jejich splnění nevyplatí.
Kromě toho na začátku každého patra zažijete náhodné setkání, kdy se v textovém pojetí přihodí nějaká (většinou bizarní) situace a vy si musíte vybrat jednu z možností, jak zareagovat. Každá volba má několik různých výsledků, takže určité riziko je tu vždy. V lepším případě dostanete jídlo, peníze, vybavení nebo mutaci, při neúspěchu o cokoliv z toho (včetně lidí) můžete přijít. Příhody jsou to správně praštěné a představují vítané osvěžení mezi vším tím taktizováním.
Hlavně nehladovět
Pokud vám dojde proviant, začnete hladovět. Všechny vaše jednotky kvůli tomu dostanou postih k obraně i k útoku, a pokud do šesti tahů nedoplníte zásoby… nebojte se, nezemřou. Hra vás jenom donutí semlít tolik človíčků, abyste zvládli nasytit ty zbylé, a do té doby vás nepustí dál. Vážně. Je snad jasné, že boje s touto nevýhodou (či po podobné probírce) pro vás většinou nedopadnou dobře.
Zábava v jednom i po síti
Kromě tohoto multiplayeru je zde ještě mód Brawl, který je o něco zajímavější. V něm na každém patře najdete jen dvě místnosti s mutacemi a jeden obchod, kde si můžete upravit armádu podle sebe. Na konci je pak boss nahrazen jiným hráčem a jeho jednotkami. Nejenže to není tolik založené na náhodě, ale zároveň se můžete praxí něco málo přiučit.
Špinavé arény, špinaví lidé
Jako drobnost oceňuji, že každý člověk má náhodně generované jméno, které se navíc většinou tematicky vztahuje k jeho třídě. Když si tedy proklikáte svůj jmenný seznam, najdete například bojovníka 2B, tanka Sisyfa, střelce Solida nebo léčitele Živaga.
Hra je elektrická, s dobrým beatem, což je u tohoto žánru sázka na jistotu. Souboj s bossem vás pak patřičně nabudí přidáním elektrické kytary k základní melodii. Různé animace jsou také – ať už to byl záměr, nebo ne – synchronizované s tempem hudby, a tak se všechny postavy pohupují pěkně do rytmu.