Despot’s Game: Dystopian Army Builder – recenze

Sdílet
Sdílet
Sdílet

S lidmi se toho ve videohrách dá dělat mnoho. Někde můžete řídit jejich kroky v různých strategiích a přinášet jim hojnost, blahobyt a prosperitu (anebo taky ne). Jinde se zase zaměříte na konkrétní postavy a třeba v rámci RPG si prožijete jedno dobrodružství či rovnou celý život. A dnešní recenzovaný kousek… ten je nechá pod vaším vedením a odborným dohledem různými způsoby umírat.
Titul Despot’s Game: Dystopian Army Builder od vývojáře Konfa Games vyšel v roce 2021 a prozatím se nachází v předběžném přístupu. Předchozí hra studia, Despotism 3k, byla takovým lehce matrixovým simulátorem zneužívání lidí umělou inteligencí a autoři se zřejmě drží toho, co již bezpečně znají (anebo je mezi hrami nějaká příběhová návaznost? Jsou si určitě dosti podobné). Zde však vaším úkolem bude sestavit si vlastní armádu z ubohých človíčků a zkusit se probít vlnami protivníků co nejdále. Lehké to určitě nebude.

Despot's Game – Boj

Přežije nejsilnější – anebo nejchytřejší

Hratelnost kombinuje prvky rogue-lite a auto battleru. Vaše banda lidí tedy prochází mezi místnostmi v náhodně generovaných úrovních a ve většině z nich se dočkáte bojů s nepřáteli, které začínají vhodným rozmístěním vaší armády.
Zde je postup vcelku logický, tzn. dopředu dát jednotky se štítem, bojovníky na blízko dát hned za ně, střelce držet v záloze a podobně. Nikdy však předem nevíte, co za nepřátele se vám postaví, a navíc po zahájení bitvy své jednotky nemůžete nijak ovládat, takže byste měli dopředu počítat s nejhorším. Vše se časem v průběhu hraní naučíte, buď opakovanými pokusy v singleplayeru, anebo názorně při studování způsobu, jak vás ostatní drtí v PvP.
Každá z vašich jednotek má vlastní počitadlo životů a many, ze které čerpají různé bonusové dovednosti. Pokud jim dojde mana, až do konce boje budou provádět jen základní útoky. Milovníci mikromanagementu zde zapláčou, jednotky používají své schopnosti automaticky a pouze v bojích. Vzhledem k tomu, že mezi schopnosti se počítá i léčení od mediků (u něhož navíc nemůžete vybrat cíl), je problém asi zřejmý.

Nové maso pro bojiště

Všechny nové přírůstky se objeví jako slabí, bezbranní (a zřejmě nazí) človíčci. Mají sice základní útok pěstmi, ale jejich poškození je chabé a sami moc ran nevydrží. Naštěstí naleznete mnoho různých předmětů, kterými je můžete vybavit. Vybavením postavy ji přiřadíte k jedné ze skupin, jako je například tank, bojovník, mág, střelec, vědec, léčitel a podobně. Jakmile v rámci jedné skupiny máte více lidí s různým vybavením, zpřístupní si nové dovednosti, čímž jejich užitečnost prudce stoupá. Může proto být lepší se zaměřit jen na pár tříd než rozdělovat bezhlavě vybavení podle toho, jak vám zrovna přijde pod ruku.
K již zmíněným žánrům se tím přidává i prvek RPG, kdy jednak jednotky získávají zkušenosti a vylepšují si statistiky, jednak si za peníze odemykáte různé výhody a vylepšení. Hra vám sice bude tvrdit, že lidé jsou postradatelní a nahraditelní, ale nevěřte jí – pokud se chcete dostat daleko, je dobré udržet své vojáky naživu co nejdéle a průběžně investovat do nových vychytávek. Mezi jednotlivými průchody si také odemykáte nové mutace (pasivní bonusy) a nové herní módy nebo jiná složení začáteční skupiny lidí.

Obchod, poklad, quest a boss

Jak již bylo zmíněno, úrovně jsou náhodně generované, i když vesměs podobné. Na každém patře tak naleznete několik obchodů s vybavením, obchody s jídlem (viz dále), bonusovou místnost s mutací, miniquest a bosse, který hlídá cestu do dalšího patra. Mezi tím vším jsou rozmístěny běžné místnosti, kde pomocí boje získáváte zkušenosti a peníze pro své človíčky. Některá místa na mapě navíc slouží jako teleport, což usnadňuje pohyb.
Miniquesty jsou přímočaré, NPC vám uloží úkol, který musíte splnit na jiném konci mapy. Jakmile se tak stane, můžete se vrátit pro odměnu. Questy se však opakují a výsledky jsou předem dané, takže občas rovnou víte, že se vám jejich splnění nevyplatí.
O bossech není třeba se nijak zvlášť rozepisovat, jednoduše se musíte probojovat přes silného nepřítele s jeho družinou, aby se vám umožnil postup do dalšího patra. Za vítězství jste odměněni tlačítkem, tedy dodatečnou schopností s omezeným počtem použití, kterou můžete používat mimo boj. Namátkou máte na výběr například vyléčení konkrétního člověka, oživení padlých, náhodný teleport, extra život, přivolání posil a další. Vždy můžete volit mezi dvěma tlačítky a najednou poberete také pouze dvě, takže s nimi nemusíte úplně šetřit.
Kromě toho na začátku každého patra zažijete náhodné setkání, kdy se v textovém pojetí přihodí nějaká (většinou bizarní) situace a vy si musíte vybrat jednu z možností, jak zareagovat. Každá volba má několik různých výsledků, takže určité riziko je tu vždy. V lepším případě dostanete jídlo, peníze, vybavení nebo mutaci, při neúspěchu o cokoliv z toho (včetně lidí) můžete přijít. Příhody jsou to správně praštěné a představují vítané osvěžení mezi vším tím taktizováním.

Hlavně nehladovět

I zde se však objevuje tradiční podraz z rogue-lite, kdy vás nějaká mechanika nutí pohybovat se rychle a nikde se moc netoulat. V tomto případě je to právě jídlo – při každém přechodu mezi místnostmi se vám odečte jedna jednotka zásob za každého přítomného bojovníka (a to i v již navštívených místech). Proto je potřeba nejen udržovat velikost své armády v rozumných mezích, ale navíc musíte při plánování optimální cesty používat hlavu (brr). Jídlo buď nakupujete v obchodech, dostáváte z náhodných událostí, anebo můžete přihodit pár svých rekrutů do masomlýnku, který příhodně najdete v každé místnosti.
Pokud vám dojde proviant, začnete hladovět. Všechny vaše jednotky kvůli tomu dostanou postih k obraně i k útoku, a pokud do šesti tahů nedoplníte zásoby… nebojte se, nezemřou. Hra vás jenom donutí semlít tolik človíčků, abyste zvládli nasytit ty zbylé, a do té doby vás nepustí dál. Vážně. Je snad jasné, že boje s touto nevýhodou (či po podobné probírce) pro vás většinou nedopadnou dobře.

Zábava v jednom i po síti

Až dosud nepadlo žádné slovo o příběhu, protože ten tu prakticky není. Hned na začátku vás uvítá titulní Despota a vyzve vás, abyste jej nalezli v jeho bludišti, čímž dějová linka až do setkání s ním víceméně končí. Jediným příběhovým prvkem jsou tak miniquesty a otázky na začátku každé úrovně. Možná je to nevyužitý potenciál, ale v tomto druhu hry to asi úplně nevadí. Jakmile poprvé pokoříte singleplayer, otevře se také vám možnost PvP. Ta spočívá v tom, že armáda, se kterou jste takto zvítězili, se postaví uloženým pozicím jiných hráčů a v závislosti na vaší výhře či prohře postupujete v žebříčku. Nijak zvlášť zábavné to není, ale vývojáři při každém resetování tabulky odmění vítěze, takže možná to za pokus stojí. Stejně tak (už zcela mimo hru) občas probíhají i výtvarné soutěže pro fanoušky, rovněž s odměnami.
Kromě tohoto multiplayeru je zde ještě mód Brawl, který je o něco zajímavější. V něm na každém patře najdete jen dvě místnosti s mutacemi a jeden obchod, kde si můžete upravit armádu podle sebe. Na konci je pak boss nahrazen jiným hráčem a jeho jednotkami. Nejenže to není tolik založené na náhodě, ale zároveň se můžete praxí něco málo přiučit.

Špinavé arény, špinaví lidé

Vizuální pojetí je veskrze flashové – s pixely se natolik šetří, že vaše postavy ani nemají tváře. Kupodivu to nevadí, k celkové záměrné ošklivosti a dystopickému nádechu to celkem sedí. Kromě toho větší/pokročilejší nepřátelé jsou detailnější a mnohé jejich animace při útoku či umírání i přes grafická omezení vypadají efektně.
Jako drobnost oceňuji, že každý člověk má náhodně generované jméno, které se navíc většinou tematicky vztahuje k jeho třídě. Když si tedy proklikáte svůj jmenný seznam, najdete například bojovníka 2B, tanka Sisyfa, střelce Solida nebo léčitele Živaga.
Hra je elektrická, s dobrým beatem, což je u tohoto žánru sázka na jistotu. Souboj s bossem vás pak patřičně nabudí přidáním elektrické kytary k základní melodii. Různé animace jsou také – ať už to byl záměr, nebo ne – synchronizované s tempem hudby, a tak se všechny postavy pohupují pěkně do rytmu.
GP uvozovky

Despot's Game: Dystopian Army Builder potěší milovníky automatických bitev, kterým v životě chybí trocha náhody a ošklivých pixelů. Jako u jiných taktických rogue-lite, i zde asi budete zpočátku tápat, ale jakmile všemu přijdete na kloub, začne to být zábava. Pokud vás hra zaujala, doporučuji ji koupit co nejdřív, protože vývojáři se netají svým plánem plnou verzi zdražit.

Klady

zábavná hratelnost
mnoho způsobů, jak si poskládat dovednosti a vybavení
energický soundtrack
množství referencí v událostech i ve jménech postav
multiplayer v režimu PvP

Zápory

nemožnost zasahovat do průběhu soubojů
omezené schopnosti léčení mimo boj
občas až příliš závisí na náhodě
chybí souvislejší příběh
0

Doporučujeme

Sdílet na Facebooku
Sdílet na Twitteru
Sdílet na LinkedIn