Když se mi do rukou dostalo pokračování od české autorky Zuzany Strachotové s názvem Devět nocí, věděla jsem, že budu muset přehodnotit priority. Už to nebyla klasická rutina práce – zábava – večerní čtení. Teď bylo: čtení na prvním místě, čtení na druhém a spánek s prací se držely někde úplně dole v pozadí. A musím přiznat – očekávání se splnila.
Autor:
Vydavatel:
Originální název:
Žánr:
Série:
Díl:
Počet stran:
Tisk:
Vazba:
Rok a měsíc vydání:
ISBN:
EAN:
Vydání:
Zuzana Strachotová
Epocha
Devět nocí
Sci-fi
Devět dní
2. ze 2
528
černobílý
brožovaná
únor 2026
978-80-278-0273-9
9788027802739
druhé
Zdroj: Knihy Dobrovksý
Znovushledání se starými známými
V románu Devět nocí se opět shledáváme se Serou a Leem Parkerem, kteří riskovali vše, aby zabránili tragédii. Kniha navazuje hned na události minulého dílu, Devět dní, takže můžeme okamžitě naskočit tam, kde jsme přestali. Jenže tentokrát se do popředí příběhu dostává již zmiňovaný memoár. Kniha je tak záznamem jejich putování a hledání tohoto artefaktu a neexistuje nikdo, s kým bych si toto dobrodružství přála podniknout více než s nimi.
Do knihy se začtete okamžitě. Stejně jako předešlý díl začíná akcí a na nějaké zdlouhavé úvody není čas. Lee bojuje s nepřáteli, i když je těžce raněný, a nakonec se setkává se Serou tváří v tvář. Jejich poslední setkání ale neskončilo nejlépe a je mezi nimi cítit napětí. Ani v tomto díle není jejich vztah úplně jednoduchý. A tak se noříme do dalších úvah a myšlenkových pochodů obou hrdinů, zatímco celá Sabrie se řítí do záhuby. A bude na našich oblíbencích, aby dali vše do pořádku.
„V tomhle světě je vše dobré lež. Neexistuje spravedlnost ani dobro. Jenom smrt. Poslední, co mi zbývá, je rozhodnout o jejím způsobu. A já volím svobodu.“
Vedlejší postavy v hlavní roli
Jak jsem již zmiňovala, kniha začíná ihned po koncových událostech prvního dílu, což je pro čtenáře dobrá zpráva. Děj navazuje logicky a není rušivý. Horší je, že mezi mým čtením obou dílů uběhl tak asi půlrok, takže vzpomenout si na vedlejší postavy a jejich vztahy bylo náročné. Přemýšlela jsem, zda si nepřečíst první díl znovu, ale nakonec jsem zvolila cestu „kašlu na to, nějak to pochopím“. A fungovalo to – a i když ze začátku postavy působily trochu cize, alespoň jsem měla možnost si k nim znovu vytvořit upřímný vztah.
I když se Lee stále řadí mezi mé nejoblíbenější postavy, do dvou bývalých Jestřábů jsem se okamžitě zamilovala. Fascinoval mě paradox jejich postavení: vyškolení zabijáci, kteří se dlouhé roky podřizovali tomu nejtvrdšímu režimu, ale přesto v sobě dokázali najít cit a lásku. A to vše v kontrastu s Parkerem, který mezi povstalci tolik času nestrávil – stále tak můžeme sledovat jeho vnitřní dilemata, která se ale postupně mění. Protože jak už to tak bývá, názory a postoje člověka se díky životním událostem vyvíjejí.
Zdroj: Knihy Dobrovský
Akce, kam se podíváš
Co na této sérii miluji, je, že je naprosto nabitá akcí od začátku do konce, přesto ale nechybí prostor pro popis emocí a pocitů. Někdo by mohl namítat, že se akce a psychologický vhled bijí, ale autorka to zvládla bravurně skloubit. Každá scéna dává smysl – nejen z pohledu příběhu, ale také vývoje postav.
Děj je neustále dynamický. Akce střídá akci, ale není to jen náhodné „něco se musí stát“. Přicházejí zvraty, plot-twisty a čtenář je skutečně vtahován do příběhu. Vyústění kolem memoáru bylo neskutečné – neočekávané, brilantní, a díky tomu tak všechny dílky puzzle zapadly na své místo.
„Dokud cítím bolest, vím, že žiju.“
Když představivost nestačí
Při psaní této recenze jsem se snažila najít nějaké mínusy, protože vychválit vše by bylo jednostranné. A našla jsem jedno – představivost. Občas bylo pro mě náročné si podle popisu představit města, budovy nebo místnosti. Limitovala mě moje vlastní fantazie, protože popisy byly tak komplexní, že jsem občas nestíhala držet krok. Nejvíce mě to zasáhlo u Citadely – hlavního města a sídla kněží, kde skupinka našich hrdinů strávila několik kapitol.
Jinak ale nevím, co jiného bych mohla zkritizovat. Tato série se stala jednou z mých nejoblíbenějších a skutečnost, že se jedná o počin české autorky, jí přidává ještě pár bonusových bodů. Je krásné vidět, že i Češi dokážou vytvořit něco tak silného a poutavého.
Podobnost s minulostí
Závěrem musím říct – tuhle sérii si prostě musíte přečíst. Příběh přináší silné kontrasty. Na jedné straně je manipulace, kontrola, strach a lži, na druhé pak touha po svobodě, odpor a naděje v lepší zítřek. Myslím, že my jakožto český národ dokážeme toto téma pochopit ještě mnohem hlouběji.
A i když jsem ráda, že je série u konce a já nebudu muset čekat měsíce na vydání dalších dílů, loučení se Serou a Parkerem mě opravdu bolí. Obě postavy si prošly neuvěřitelnou proměnou a posunem a je mi opravdu líto se s nimi rozloučit. Přesto je konec nadmíru uspokojivý a já jsem šťastná, že si tyto knihy mohu teď hrdě vystavit ve své knihovně.
Některé příběhy nejsou jen o tom, co se stane, ale o tom, co v nás zanechají. Devět nocí není jen vyprávěním o boji, útěku a přežití. Je to příběh o tom, jak snadno může být pravda ohnuta strachem a jak těžké je najít odvahu pochybovat. Ukazuje svět, ve kterém jsou pravidla daná, ale ne nutně správná. Svět, kde poslušnost znamená bezpečí, ale zároveň i ztrátu sebe sama. A právě v tom spočívá jeho síla – nutí nás přemýšlet, kde bychom stáli my. Zda bychom se podřídili, nebo se postavili na odpor, i kdyby nás to mělo zlomit. Možná právě proto tenhle příběh tolik rezonuje. Protože svoboda není samozřejmost. A někdy stačí jen jeden člověk, jedna myšlenka nebo jedna pochybnost, aby se začal měnit celý svět.
