Jméno Petr Čáslava ve mně automaticky vyvolává určitá očekávání. Jeho Kutná Hora patří mezi mé velmi oblíbené hry a právem se o ní mluví jako o jednom z nejzajímavějších českých titulů posledních let. Když tedy oznámil novinku Dirt & Dust pod hlavičkou vydavatelství Albi, navíc s tématem rallye závodů, byla jsem přirozeně zvědavá. Autor zde zcela opouští historické kulisy a vrhá se do světa motorů, prachu, rizika a adrenalinu. Jak ale tento tematický obrat dopadl v praxi?
Produkční zpracování na jedničku
Začněme tím, co mě uchvátilo na první pohled, tedy vizuálem a celkovým zpracováním. Dirt & Dust je nádherná hra. Propracované desky hráčů, dřevěné žetony, masivní přítomnost kostek, což vždy ráda vidím, a především ilustrace Jakuba Politzera na kartách, které vytvářejí silnou atmosféru profesionálního motorsportu. Každá karta působí živě, dynamicky a tematicky, ať už zobrazuje piloty, závodní tým nebo jednotlivé etapy. Hra na stole zkrátka vypadá skvěle.
Rallye bez cílové rovinky
Dirt & Dust se prezentuje jako závodní hra z prostředí rallye. Čím více partií ale máte za sebou, tím jasněji si uvědomíte, že o samotné závodění v klasickém smyslu tu vlastně příliš nejde. Nenajdete zde předjíždění, přímý kontakt ani dramatické souboje kolo na kolo, jak jste zvyklí například z her jako HEAT nebo Rallyman GT. Těžiště hry leží jinde, konkrétně v optimalizaci tahů, kontrole kostek, efektivním využívání karet a dlouhodobém plánování. Auto zde funguje spíš jako ukazatel stavu než jako závodník, trať pak připomíná časovač bodování. Samo o sobě to není špatně, ale hráče, kteří čekají silný pocit rychlosti a soupeření, může čekat studená sprcha.
Ikonografie jako hlavní protivník
Jedním z největších kamenů úrazu je pro mě ikonografie. Hra obsahuje enormní množství ikon a jejich intuitivnost je přinejmenším diskutabilní. Efekty karet často kombinují pozici auta, barvu zóny, typ kostky i její hodnotu. Ano, celý systém dává smysl ve chvíli, kdy se do něj ponoříte, ale proces učení je zbytečně náročný. Přehled ikon zabírá celou zadní stranu pravidel a je to jediné místo, kde jsou všechny pohromadě. Během partie tak pravidla neustále kolují mezi hráči. A ano, budu to kritizovat pokaždé, protože hráčské přehledy, takzvané lama karty pro lamy, jako jsem já, by měly být samozřejmostí. Pár listů papíru by cenu hry opravdu nevystřelilo a výrazně by zvýšilo komfort hraní.
Pravidla delší, ale srozumitelná
Navzdory výše zmíněnému není učení pravidel vyloženě bolestivé. Pravidla jsou sice rozsáhlá, ale samotná desková hra stojí na poměrně jednoduchých principech. Jakmile pochopíte práci s kostkami, aktivaci karet a pohyb auta v poziční části desky, zbytek do sebe postupně zapadne. Naučit hru nové hráče není problém a vysvětlování je poměrně svižné. Zadrhává se však přesně v momentech, kdy přicházejí na řadu konkrétní efekty karet, což se během partie děje hned po hodu kostkami.
Poziční deska jako nejlepší nápad hry
Jedním z nejsilnějších prvků Dirt & Dust je bezesporu poziční část na desce hráče. Rozdělení na horní řadu zrychlení a spodní řadu zpomalení spolu s barevnými zónami (šedou, žlutou a červenou) funguje mechanicky i tematicky výborně. Jedeš-li na hraně, riskuješ, ale diváci to milují. Sice místo rychlostních (vítězných) bodů získáváš popularitu, ale stálo to za to. Právě tady hra velmi dobře propojuje téma s mechanikami.
Piloti a asymetrie
Dalším velmi povedeným prvkem jsou karty pilotů. Každý pilot nabízí lehkou, ale citelnou asymetrii a nutí hráče přizpůsobit celou strategii jeho schopnostem. Z vlastní zkušenosti mohu potvrdit, že pokud se nesnažíte pilotovy efekty maximálně využívat, výrazně si snižujete šanci na úspěch. Ostatní hráči, kteří to dělají, vás jednoduše převálcují. To je skvělé z hlediska herní hloubky, zároveň to ale zvyšuje nároky na hráče. Dirt & Dust je hra, kterou je potřeba se učit, zkoumat a hrát do hloubky.
Hra do hloubky, ne do šířky
A tady se dostávám k osobnímu střetu. Naučit se Dirt & Dust hrát opravdu dobře vyžaduje čas, opakované partie a experimentování se strategiemi. Já osobně ale raději hraji hry do šířky. Baví mě objevovat nové tituly, zapomenuté kousky nebo nečekaná překvapení. Dirt & Dust je hra, která se vám otevře až po několika sezeních, ale pokud u ní zůstat nechcete, může působit chladně, odtažitě a zbytečně složitě.
Pro koho tedy Dirt & Dust je
Česká hra Dirt & Dust je komplexní, chytrá a produkčně špičková. Ocení ji hráči, kteří mají rádi optimalizaci, detailní práci s efekty a nevadí jim učit se hru postupně. Pokud hledáte dynamickou závodní hru plnou emocí, pravděpodobně budete zklamaní. Pokud vás ale láká precizní mechanický model rallye, kde každé rozhodnutí má své důsledky, může pro vás být Dirt & Dust přesně tím správným titulem.
Dirt & Dust je hra, která zaujme na první pohled a zároveň klade vysoké nároky na pozornost i ochotu učit se. Nabízí hluboký herní systém, silnou asymetrii a výborné propojení tématu s mechanikami, ale neodpouští nepozornost a není vstřícná k příležitostným hráčům. Pokud hledáte hru, do které se chcete ponořit a postupně ji objevovat, odmění vás promyšleným a uspokojivým zážitkem. Pokud ale očekáváte svižnou závodní akci, může vás její analytická povaha spíše odradit.
