Letecké hry zasazené do období druhé světové války mají v herním světě své pevné místo. Netřeba vzpomínat na legendární IL 2 Sturmovik, který se stal jakousi ikonou mezi leteckými simulátory z období druhé světové války. Celkově pak letecké simulátory nabízejí kombinaci historické atmosféry, dramatických vzdušných soubojů a ikonických strojů, které si dodnes drží své kouzlo. Dogfight 1942 je titul, který se snaží tuto kombinaci nabídnout širšímu publiku, a to nikoli formou náročné simulace, ale jako přístupnou a svižnou akční hru. Už od prvních minut je jasné, že cílem vývojářů nebylo vytvořit realistický letecký simulátor, nýbrž dynamickou arkádu, která klade důraz na zábavu, tempo a okamžitý herní zážitek.
Hned ze začátku je nutno zmínit, že se jedná o již starší titul z roku 2012, a tak je k němu nutné s ohledem na dnešní dobu také přistupovat. Hra vznikla jako návrat ke klasickým arkádovým leteckým titulům, které dominovaly především v éře starších konzolí a automatů. Tomu odpovídá i celkové pojetí, jednoduché ovládání, jasně strukturované mise a důraz na neustálou akci. Dogfight 1942 se tak snaží oslovit jak příležitostné hráče, kteří si chtějí na pár minut zalétat, tak i fanoušky válečné tematiky, kteří ocení historické kulisy a známá letadla.
Děj a zasazení Dogfight 1942
Z hlediska příběhu se Dogfight 1942 drží poměrně jednoduchého a funkčního rámce. Nečekejte hluboký narativ, komplexní postavy nebo dramatické zvraty. Hra se soustředí především na jednotlivé historické konflikty a události druhé světové války, které slouží jako kulisa pro jednotlivé mise. Děj je tedy spíše naznačen než vyprávěn, a do každé mise vstupujete krátkým cutscene úvodem. Dostáváte tak základní informace o tom, kde se nacházíte, jaký je cíl mise a proti komu stojíte.
V hlavní hře včetně DLC rozšíření o Ruskou kampaň a Afriku působíte vždy jako velitel letky, kdy můžete svým AI kolegům zadávat i jednoduché příkazy, například: útočte na můj cíl, kryjte mě, nebo střílejte dle libosti. S tím hned zpočátku zmíním, že na AI kolegy se nemůžete moc spoléhat. Sice sem tam něco zničí, ale hlavní práce vždy zůstane na vašich křídlech.
Zasazení hry je však jedním z jejích silnějších prvků. Postupně se dostaneme do různých koutů světa, kde se odehrávaly klíčové letecké střety války. Nechybí evropské bojiště, bitvy nad mořem ani mise v tichomořské oblasti. Každá oblast má svou specifickou atmosféru, která je podpořena vizuálním stylem prostředí a typickými letouny dané strany konfliktu.
I když hra s historií pracuje spíše volně a neklade si za cíl absolutní přesnost, dokáže navodit pocit účasti na velkých válečných operacích. Pro hráče, kteří se o období druhé světové války alespoň okrajově zajímají, je příjemné rozpoznávat známé názvy bitev, letadel a armád, i když jsou často zjednodušeny ve prospěch hratelnosti.
Arkáda na prvním místě
Zásadní otázkou u Dogfight 1942 je, zda se jedná o letecký simulátor, nebo spíše o arkádovou hru. Odpověď je jednoznačná, hra je čistokrevnou arkádou. Realistické modelování fyziky, složité řízení letadla či detailní správa systémů zde nehrají roli. Letadla jsou velmi obratná, reagují okamžitě a i těžké bombardéry umožňují prudké manévry, které by v reálném světě nebyly možné.
Ovládání je jednoduché a intuitivní, a díky tomu se můžete soustředit především na samotný boj, vyhýbání se střelbě a plnění cílů mise, aniž byste museli řešit technické detaily letu. To je velké plus pro méně zkušené hráče, ale zároveň i určitý zápor pro ty, kteří hledají autentičtější letecký zážitek. Hra zkrátka sází na okamžitou zábavu a dostupnost. A nutno zmínit, daří se jí to opravdu dobře.
Souboje ve vzduchu jsou rychlé a efektní. Nepřátelská letadla přilétají ve vlnách, střelba je přehledná a zásahy jsou jasně čitelné. Samozřejmě máte k dispozici různé typy zbraní, od klasických kulometů až po silnější výzbroj, která se hodí proti větším cílům. Všechno je zasazeno do tamního období a víceméně odpovídá realitě, tedy s trochou nadsázky a v arkádovém pojetí. To jen abyste nečekali laserové paprsky. Tento přístup činí hru velmi svižnou, ale zároveň může vést k určité repetitivnosti, protože základní princip boje se v průběhu hry příliš nemění.
Mise a herní struktura
Mise v Dogfight 1942 jsou rozděleny do několika kampaní, které odpovídají jednotlivým válečným konfliktům a stranám. Každá mise má jasně stanovený cíl, zničení nepřátelských letadel, ochranu spojeneckých jednotek, bombardování pozemních cílů nebo kombinaci více úkolů. Díky tomu je vždy jasné, co se od vás očekává a hra nezdržuje zbytečnými nejasnostmi.
Pozitivem je poměrně slušná variabilita úkolů, která alespoň částečně brání pocitu stereotypu. Jednou se soustředíte na intenzivní dogfighty, jindy musíte bránit pomalejší bombardéry nebo přesně zasahovat pozemní cíle. Přesto se nelze ubránit dojmu, že mise jsou postaveny na stejném základu a liší se spíše kulisami než skutečnými herními mechanikami.
Obtížnost hry je nastavena tak, aby byla přístupná širokému spektru hráčů. Ze začátku jsou mise poměrně snadné, postupně však přibývá nepřátel a situace se stávají chaotičtějšími. Pro zkušenější hráče může být hra místy až příliš jednoduchá, což je opět důsledek arkádového zaměření. Nicméně pokud se rozhodnete plnit výzvy, za jejichž splnění se vám otevírají další letouny a pokusíte se k tomu hru pokořit na nejtěžší obtížnost, tak dokáže být určitou výzvou.
Jedním z hlavních lákadel hry je možnost pilotovat celou řadu historických letadel. Najdeme zde známé stroje obou válčících stran, které jsou rozpoznatelné nejen podle vzhledu, ale i základních vlastností. Rozdíly mezi letadly však nejsou nijak extrémní, opět platí, že realismus ustupuje zábavě.
Každý stroj se ovládá velmi podobně a změna letadla většinou neznamená nutnost přizpůsobit styl hraní. Spíše se jedná o rozdíly v rychlosti stroje, jeho vybavenosti a odolnosti. Kanóny se přehřívají, rakety se pomalu doplňují. To je výhoda pro plynulost hry, ale zároveň promarněná příležitost nabídnout větší hloubku.
Grafické zpracování
Grafika Dogfight 1942 odpovídá době svého vzniku a stylu hry. Nejedná se o technický vrchol, ale o funkční a přehledné zpracování, které podporuje arkádový charakter titulu. Letadla jsou modelována dostatečně detailně, aby byla snadno rozpoznatelná, a efekty výbuchů či střelby působí uspokojivě.
Prostředí jednotlivých map je spíše stylizované než realistické. Krajina slouží hlavně jako kulisa a nehraje zásadní roli v samotné hratelnosti. To může působit poněkud ploše, ale zároveň to pomáhá udržet přehlednost během rychlých soubojů. Grafika tedy plní svůj účel, i když dnes už může působit zastarale.
Zvuková stránka hry je jedním z jejích silnějších prvků. Zvuky motorů, střelby i explozí dokáží navodit pocit intenzivního leteckého boje. I když nejsou zcela realistické, jsou dostatečně výrazné a podporují dynamiku hry.
Hudební doprovod je spíše nenápadný, ale funkční. Podkresluje akci, aniž by ji přehlušoval, a pomáhá udržovat tempo hry. I zde platí, že se jedná o solidní, nikoliv výjimečné zpracování, které však do celkového konceptu hry zapadá.
Dogfight 1942 je hra, která přesně ví, čím chce být, tedy rychlou, přístupnou a zábavnou arkádovou leteckou akcí. Nesnaží se konkurovat realistickým simulátorům ani nabídnout hluboký příběh. Její síla spočívá v jednoduchosti, svižné hratelnosti a atmosféře druhé světové války, kterou dokáže zprostředkovat bez zbytečných komplikací.
