Snad každý malý kluk jednou zatoužil být řidičem kamionu. Cestovat po celé republice nebo do několika různých cizích zemí je lákavé pro mnoho lidí toužících vypadnout z domova a objevovat krásy světa. Díky novému relaxačnímu simulátoru Easy Delivery Co., za nímž stojí jeden nezávislý vývojář, si tento dětský sen můžete splnit alespoň virtuálně.
Kurýr „Seb“ a jeho náramný svět
Titul Easy Delivery Co. pojednává o bezejmenném kočičím kurýrovi, jehož denní náplní je rozvážení balíčků pro obyvatele tamějšího městečka. Místní komunita je přátelská a nového kurýra přijímá s otevřenou náručí. Přestože se zdá vše na první pohled růžové, něco v tomto malebném horském městečku nehraje. Po několika rozvážkách se obyvatelé začnou chovat divně a několik z nich začne upozorňovat na to, že protagonista náramně připomíná Seba, pohřešovaného kurýra a respektovaného člena komunity. Kdo jiný v tom může mít prsty než zlotřilá organizace, pro niž pracujete?
Když jsem hru spustil poprvé, očekával jsem mysteriózní thriller plný děsivých momentů a nečekaných zvratů. Nakonec se ukázalo, že jde o pouhý driving simulátor, jehož jedinou náplní je ježdění a doručování zásilek. Projekt Sama C je na první pohled roztomilou oddechovkou, ale v hloubi ukrývá temný příběh, který čeká na to, až jej objevíte. Ve finále jde ale o zklamání, které neuspokojí ani ty nejzapřísáhlejší fanoušky nezávislých her. Děj je totiž zprostředkován tajemným kocourem MKem, jedním z obyvatel městečka, který vás zásobuje vedlejšími úkoly. Ten funguje jako hlavní a zároveň jediná složka rozvíjející děj, jeho využití je téměř nadbytečné. Úkoly totiž fungují formou „přines tohle, kup tamto a nezapomeň udělat tohle“. O historii města, komunity nebo samotném hrdinovi se nic nedozvíte. Autor pokládá mnoho otázek, které však ve finále zůstávají téměř nezodpovězené.
Většinu času tak trávíte rozvážením balíčků a vyděláváním si na věci potřebné k postupu hrou. Celý proces je ale pomalý a nemotivuje vás k tomu, abyste ve své práci pokračovali, spíš naopak. Hře nepomáhá ani možnost tří dostupných konců, které děj neuzavírají, ale nechávají ho otevřený.
Večer objednáš, ráno v Kočkoboxu máš
Jako nástupce Seba jezdíte po čtyřech různých lokacích: Mountain Town, Snowy Peaks, Fishing Town a Factory. Vaše objednávky tvoří rozličné předměty jako květináče a basy piva. Tyto a jiné objednávky berete z mnoha obchodů, mezi které patří místní květinářství, kavárna nebo zastavárna. Jako dopravní prostředek vám slouží malá bílá dodávka vybavená kvalitní klimatizací a rádiem.
Práce kurýra ale není jednoduchá. Na své cestě se musíte vyhýbat všemožným komplikacím. Někdy jde o nepříznivé počasí, jindy o nešikovně uskladněné zboží ve vaší dodávce. Co hra dělá dobře, je samotné ovládání. Zprostředkovává ponuré prostředí imerzním způsobem. Při jízdě zasněženou krajinou se nejen kocháte, ale také ji přežíváte. Autor vás tak nutí improvizovat, dávat pozor a volit různé odbočky, které vám mohou zachránit zboží a především život. Výrazným prvkem je právě počasí. Hněv Matky přírody je nemilosrdný a pokud jej chcete zažít na plné pecky, hra nabízí dostupný first person mód, díky kterému si připadáte jako opravdový zaměstnanec doručovací služby. Díky tomu je doprava o dost náročnější, především když pořádně mrzne a není vidět na cestu. Vánice jsou naprostým peklem a přežít je vám dá docela zabrat. Co vám ale nejspíš zabrání v kochání, je mapa, jež slouží jako jediný orientační prostředek. Zahrnuje různé věci, zejména názvy měst, místa vyzvednutí a doručení. Bohužel neobsahuje to nejpodstatnější, a to vaši pozici a názvy jednotlivých obchodů. Často jsem tak zápasil s orientačním smyslem a hodně improvizoval. Nakonec se ve virtuálním prostředí zorientujete i bez ní a využíváte ji jen jako prostředek, který určí, kde máte zásilku vyzvednout a kam ji doručit.
Nicméně hra obsahuje jeden závažný problém, a to ten, že na hráče netlačí. V mnoha případech je hodně benevolentní a dává vám prostor dělat si všechno, co chcete. Nikdo na vás nespěchá, není žádný časový limit a jestli během rozvážení chcete prozkoumávat místní krajinu, nikdo vám v tom nezabrání. Hráči se nepřizpůsobují hernímu tempu, to ona se přizpůsobuje jim. Tento problém nastává například u strhávání odměn. Několikrát se mi stalo, že jsem rozbil tu či onu zásilku. Musel jsem se pro ni nejednou vrátit, ale když jsem ji konečně dovezl, odměnu jsem dostal stejnou, dokonce s malým tuzérem.
Když se z jednoduché práce stane boj o přežití
Přestože je tento nezávislý projekt v hratelnosti hodně přímočarý, nebojí se experimentovat s prvky z jiných herních žánrů, například ze survival her. Abyste ve světě Sama C přežili, musíte dbát o svou energii a dopravní prostředek. Energii doplňujete konzumací energy drinků, kávy nebo vařenou rybou. Auto zase potřebuje šťávu, tedy benzín, který stojí nemalé peníze.
Zpočátku je tento systém udržování a starání se příjemný, ale postupně vás začne iritovat. Vykonáváte stereotypní práci a všechny tvrdě vydělané peníze utrácíte za různé malichernosti. Pokud nesáhnete po nějakém extra výdělečném melouchu, těžko se z tohoto stereotypu vyhrabete. Vydělávání peněz tu totiž má ještě jednu funkci, a to takovou, že kupujete předměty, které posouvají příběh o kus dál. Mezi ty patří kola, nárazníky nebo rybářský prut. Většinu z nich ale nevyužijete a například u auta by bylo dobré, kdybyste mohli kupovat potřebná vylepšení nebo opravy. Nepříznivé meteorologické podmínky k tomu přímo vyzývají a simulátor by byl opravdovým survival titulem, kdybyste museli řešit problémy, jako jsou prasklé sklo nebo píchlá pneumatika.
Melancholická jízda pro nostalgiky
Titulu se nedá upřít melancholické zpracování. Od první chvíle, kdy ho spustíte, na vás dopadá depresivní atmosféra. Na každém rohu ve vás něco vyvolává smutek a strach. Čím to je? Je to zasněženou krajinou, hlavním hrdinou nebo zvláštním chováním vedlejších postav? Z mého pohledu je to něco od každého. Není to jen těmito věcmi, ale také místní architekturou připomínající komunistické budovy minulého století. Co tuto stísněnost vyzdvihuje, je naprostá absence okolního života. Kromě vašeho věrného kurýrmobilu, ptactva a projíždějícího vlaku nenarazíte skoro na jedinou živou duši.
Hra tak působí opravdu skličujícím dojmem a jedině rádio vás udržuje při smyslech, abyste se z té prázdnoty nezbláznili. NPC tu sice najdete, ale veškeré styky s nimi jsou v obchodech, kde nakupujete nebo přijímáte objednávky. Každý majitel obchodu je zvláštní, a to povahou i chováním. Tyto vlastnosti zvýrazňuje suchý humor, který na celé komunikaci s těmito pixelartovými kočkami dodává na ponuré atmosféře.
Slyšeli jste o definici šílenství?
Jakožto odpůrce herních simulátorů je pro mě těžké titul Easy Delivery Co. ohodnotit kladně. Vývojář Sam C sice udělal mnoho věcí dobře, ale řadu z nich nedopracoval do konce. Nelze mu upřít snahu, s jakou zachytil temnou atmosféru a rozmanitý level design, ale tím to končí. Po pár hodinách hraní se dostaví pocit neuspokojení z toho, že vykonáváte jednu a tu samou činnost pořád dokola. Propadáte se do nudného stereotypu, ze kterého není snadné najít cestu zpět. K tomu přispívá neuspokojivá zápletka, jejíž začlenění nepřiměje hráče k tomu, aby jí věnovali pozornost. I přesto je počin Sama C pro milovníky raných PlayStation her dobrou příležitostí, jak zavzpomínat na staré časy.
Titul Easy Delivery Co. je poutavý relaxační simulátor, který skvěle zprostředkovává mrazivou atmosféru a svým level designem náramně připomíná seriálové Twin Peaks. Po příběhové stránce moc nezaujme, ale ty, kdo hledají krátkou jednohubku na jeden nebo dva večery, určitě ano.
