Pokud si představíte, že vám někdo nasype do čaje hrst psychedelických bonbonů a pak vám řekne, že právě začíná příběhové ARPG, pak to zní jako špatný sen nebo… jako Everhood 2. Tohle pokračování kultovního rytmického bizáru vrací hráče do světa, kde logika pokulhává, rytmus je zákon a každá postava je buď váš osudový nepřítel, nebo taneční partner. A často obojí. Pokračování prvního dílu je důmyslnější, šílenější a odvážnější. Stále se tu bojuje hudbou, stále tu padají hluboké pravdy a stále nevíte, jestli hrajete hru nebo halucinujete. Přesto (a možná právě proto) vás to chytne a nepustí. Někde mezi beatem a bytím se totiž ukrývá docela geniální zážitek.
Koncert začíná!
Znovu se ocitáte ve světě, kde logika byla nahrazena rytmem a kde se pták, který vám radí, chová podezřele jako váš terapeut po pátém espressu. Jako „bytost světla“ jste přišli o hlas. Vaším cílem je porazit Mind Dragona a znovu najít svůj ztracený výraz, ale cesta k němu vede přes království válčících zelenin, melancholického hoteliéra bez nohou a hotel s výtahem do nekonečna. Příběh je zároveň ujetý i nečekaně hluboký. Everhood 2 se nebojí mluvit o ztrátě, smíření nebo identitě, jen to všechno říká skrze chichotající se kaktusy a tancující démony. Pokud se nebojíte interpretace, najdete v příběhu hodně, a pokud se bojíte, nevadí. I tak se pobavíte.
Postavy jsou jako zvláštní mix stand-up komiků, filozofů a zbloudilých plyšáků. Každá z nich je svérázná, bizarní a naprosto nezapomenutelná. Potkáte například Rileyho, žábu posedlou řízením, která hledá osvícení v provozu, nebo entitu jménem Shade, která ztělesňuje vaši potřebu dělat věci cool. Hra si s nimi hraje, dává jim prostor a často vás přinutí přemýšlet, jestli jste náhodou nehráli konverzaci s vlastními démony. A když ne, aspoň jste si pokecali s duhovou brokolicí, která recituje poezii o smrti.
Jako správné ARPG Everhood 2 přináší vylepšený soubojový systém, který by se dal popsat jako taneční bitva na život a na smrt. Doslova. Místo meče a štítu tu máte své tělo, prsty a schopnost trefit notu ve správnou dobu. Souboje probíhají v rytmických drahách, kde se vyhýbáte útokům, absorbujete je a pak vracíte v plné síle zpět. Každý protivník má svůj hudební styl, od drum'n'bass až po barokní techno, takže se nikdy nenudíte. Hra přitom elegantně míchá rytmický core s RPG prvky jako vylepšování schopností, různé sestavy nebo volby, které ovlivní průběh příběhu. Je to divoké, ale překvapivě funkční.
Zdroj: IGDB.com
Everhood 2 jede
V takhle rychlé a rytmické hře je ovládání zásadní a Everhood 2 naštěstí ví, co dělá. Hra reaguje přesně a svižně, ať už hrajete na klávesnici, nebo ovladači. Já doporučuji ovladač. Skoky, úhyby a útoky mají jasnou odezvu a nikdy nemáte pocit, že vás zradil rozdíl mezi klikem a spojením se strojem. Samotné rozvržení tlačítek je intuitivní a přizpůsobitelné, což ocení jak veteráni žánru, tak nepolíbení nováčci. Navíc je tu několik úrovní obtížnosti a zpřístupnění pro hráče s různými schopnostmi, takže se počin opravdu snaží být hrou pro všechny. A přesto se vám během některých bossfightů stejně budou potit dlaně jako při maturitě z matiky.
Na první pohled se může zdát, že takhle jednoduchý pixel art nemá co zkazit, ale opak je pravdou. Aby vše běželo hladce i během těch nejchaotičtějších pasáží, kde vám obrazovka exploduje do neonového tornáda, to už je kumšt. Navíc optimalizace je špičková. Co se týče nastavení, hráčům je nabídnuto překvapivě dost možností, jak si zážitek přizpůsobit od audio mixu po barvu HUDu. Na to, jak šílená hra to je, funguje až podezřele normálně.
Grafika je vědomě jednoduchá, ale naprosto účelová, prostě experimentální pixel art. Někdy vás zavede do roztomilé pastelové vesničky, jindy do cyberpunkového bludiště plného zrcadel, které odrážejí vaše rozhodnutí (a občas i vaši sebekritiku). Každý svět má vlastní barevnou paletu a styl, což drží hru vizuálně svěží a zajímavou. Animace jsou jednoduché, ale přesné – a v kombinaci s efekty během soubojů vytváří dojem naprostého šílenství v pohybu. Nejde o grafiku, která vás ohromí technickou brilancí, ale spíš o styl, který si zapamatujete.
Jestli je Everhood 2 rytmická ARPG, pak její soundtrack není doprovod, je to hlavní postava. Z pohledu profíka za pultem vám řeknu jediné: tady nejde jen o tóny, ale o bitvu, ve které BPM diktuje život a smrt. Každý souboj je jako vstup na improvizovaný rave, melodie se mění podle nepřátel, efekty vybuchují v rytmu, a vy se propadáte do mixu žánrů, kde se potkává glitch-hop, acid techno, ambient a nějaká ta špetka syntetického chaosu. Hudba je tu nejen atmosférická, ale i čistě mechanická, Cítíte ji v rukou, v očích, v rozhodování. A co je nejšílenější? Každá skladba má svou osobnost. Titul na ní jede jak podnikatel s pilulkami na Burning manovi a já to žeru.
Zdroj: IGDB.com
Problém jsou maličkosti
Navzdory chvále má počin své mouchy a ne všechny jsou poetické. Některé pasáže příběhu působí nataženě a ztrácí tempo, což může být frustrující. Vizuální efekty během některých soubojů jsou až příliš agresivní a pro citlivější hráče možná až nepříjemné. Hra si často libuje v meta-humoru a záměrné absurdnosti, což může někoho bavit, jiného zcela odradit. RPG prvky, i když přítomné, nejsou extrémně hluboké, spíš doplňkové. A pokud nejste fanoušci rytmických her, pravděpodobně vás mechanika rychle unaví. Ale kdo do toho jde s otevřenou myslí, dostane něco jedinečného.
Everhood 2 je ten typ hry, u které se nejdřív smějete, pak přemýšlíte, a pak se divíte, proč vám teče z očí slza, když vás porazí obří oživlý metronom. Je to RPG? Je to rytmická akce? Je to interaktivní filozofická báseň? Vlastně od všeho trochu, a právě to z něj dělá unikát. Tohle ARPG vás donutí vnímat hru jinak. Není pro každého, ale kdo si na ni sedne, ten se s ní nechá rád ztratit. Everhood 2 není jen pokračování, je to rozšíření šílenství, stylu a smyslu pro humor. A pokud máte chuť na něco mimo veškeré herní škatulky, tohle je váš večerní trip.
