Vzpomínáte na už postarší snímek Válečné hry z roku 1983, jehož pointou bylo, že jediným způsobem, jak vyhrát destruktivní válku, je se jí neúčastnit? No, tak přesně tuhle myšlenku by si k srdci měly vzít hlavní postavy nového anime ze světa Fate. To adaptuje mangu (respektive i light novelu) jménem Fate/Strange Fake, která do opravdu velké míry čerpá z obeznámenosti s tímto fikčním univerzem. Takže pokud jste fanouškem Fatu, první série Strange Fake bude dost možná vaším kandidátem na nejlepší anime zimní sezóny.
Následující dva odstavce vysvětlují zasazení hlavních Fate sérií - můžete přeskočit, jste-li s nimi již seznámeni.
Války, grály, služebníci
V první řadě je však nezbytné mít jasnou představu o zasazení. Stejně jako raketa vždy ví, kde právě je, díky tomu, že ví, kde není, i pochopení Fate/Strange Fake stojí a padá na tom, že víte, čím je a čím není. Na začátku všeho byl vizuální román Fate/Stay Night. Ten v rozmezí 50–70 hodin důstojně představoval svůj fikční svět, postavy a magické systémy. Jedná se o poměrně obsáhlé čtení – román má totiž tři postupně se odemykající hlavní příběhové větve utvářené rozhodnutími hráče. Dohromady čítají přes 800 000 slov, což o dobrých sto tisíc převyšuje trilogii Pána prstenů, Hobita i Silmarillion dohromady.
Fate/Stay Night zvolilo poměrně konvenční přístup a jako protagonistu příběhu si vybralo mladíka jménem Shirou Emiya. Ten má o fungování světa mágů jen pramalé potuchy, a tak je ideálním nástrojem, jehož prostřednictvím dílo organicky vysvětluje čtenáři/divákovi svá pravidla. Dění se točí okolo magického rituálu, jemuž se říká válka o svatý grál. V ní sedm různých mágů (zpravidla pocházejících z respektovaných rodů) vyvolává sedm manifestací nejrůznějších hrdinských duší z lidské historie, zvaných služebníci (v anglickém originále se používají termíny „master“ a „servant“). Tito páni a jejich služebníci (rozdělení do sedmi tříd podle primárního stylu boje) poté bojují mezi sebou s cílem naplnit metaforický grál magickou energií poražených služebníků. Vítěz bere doslova vše – grál mu splní libovolné přání, zatímco poražení páni i služebníci často umírají hrůznou smrtí.
Zdroj: Aniplex
Pravé války, pravé grály, praví služebníci
Pokud jste však četli původní román či viděli jeho anime adaptace (seriály Fate/Stay Night, Fate/Stay Night: Unlimited Blade Works a trilogie filmů Fate/Stay Night: Heaven’s Feel), tak víte, že to nikdy není tak jednoduché. Vyvolávání služebníků i průběh války o grál mají teoreticky jasně daná pravidla. Jenže už původní Stay Night si s nimi dost pohrává a ohýbá je. Dění postupně odhaluje pravou podstatu grálu a pokřivené mysli některých účastníků, kvůli čemuž se rituál zvrhne.
Úspěch Fate/Stay Night byl nevídaný, a tak na sebe navazující romány, hry, mangy a anime nenechaly dlouho čekat. Atmosféricky temnější prequel zvaný Fate/Zero dodal další kontext událostem ze Stay Night a k mechanismům světa již přistupoval mnohem přímočařeji a s minimem vysvětlování. Spin-off jménem Fate/Apocrypha pak ukázal, co se stane, když postavy s pravidly zacházejí podobně jako politici s ústavou a zákony, čili že si je upravují podle potřeby (v příběhu figuruje čtrnáct účastníků místo sedmi, a tak grál vyvolá vlastního služebníka).
Falešné války, falešné grály, falešní služebníci
Fate/Strange Fake poté demonstruje situaci, kdy si s těmito pravidly vytřete zadek. Seriál je po vzoru předlohy skutečný chaos – rituál války o grál je v nekompletní podobě přenesen z Japonska do Spojených států. Frakce vládních agentů a mágů zde zahájí hned dvě války o grál souběžně, jednu falešnou a jednu pravou. Ve hře se tak opět ocitá nestandardní počet účastníků, z nichž pravidla dodržuje jen málokterý. Jeden z pánů vyvolá služebníka unikátní třídy, zatímco jinými pány se stane pes a malá dívka, která leží v kómatu v nemocnici. Jiní páni mezitím umírají pouhé vteřiny po vyvolání svých služebníků, kteří pro změnu uzavírají neplánovaná spojenectví s dalšími služebníky.
Vyvstává tak asi největší negativum celého příběhu: není přístupný novým divákům. Takřka od začátku se počítá s tím, že je divák obeznámen s pravidly Fate světa a že pozná jisté vedlejší postavy. Fate/Strange Fake se ale ani jako vstupní bod do této franšízy netváří, a tak mu chaotičnost a malé množství expozice nelze příliš vyčítat.
Zdroj: Aniplex
Spořádaný chaos
Zmíněná zmatečnost však skvěle funguje na dvou hlavních frontách. Jednak seriál neustále zanechává jisté střípky a náznaky budoucího dění, takže se máte celou dobu na co těšit. Postavy také často zmiňují různé koncepty či jména z okrajovějších částí franšízy (např. Lunar Legend Tsukihime), takže si můžete užívat tento divácký fanservis a jako Leonardo DiCaprio s hvízdáním ukazovat na obrazovku pokaždé, když poznáte nějakou referenci.
Chaos a rozličnost situací ve Fate/Strange Fake, připomínající třeba marvelovské What If?, ale fungují také díky tomu, že jsou vlastně docela přehledné, spořádané a logické. Původní román totiž sepsal Rjógo Narita, autor sérií jako Durarara!! či Baccano!, které se vyznačují na první pohled nepřehlednou a komplexní sítí velmi odlišných postav. Jednotlivé vztahy, frakce a motivace postav ale Narita vykresluje naprosto skvěle a přehledně, takže pokud budete při sledování Strange Fake dávat pozor a nebudete u něj hrát Subway Surfers, rychle se do děje ponoříte a zorientujete se v něm.
Zdroj: Aniplex
Unikátní sněžné vločky
Stejně jako publikum Martina Roty i postavy ve Strange Fake jsou unikátní, odlišitelné a zábavné. O grál bojuje velice charismatický král-rytíř, nejegoističtější člověk na planetě, nekompromisní dětský žoldák jménem Sigma, jehož motivace ovšem přesahuje očekávaný grindset, šéf mafie, náčelník policie, užvaněný spisovatel či nerozvážný mladík, kterému nedělá služebníka nikdo jiný než Jack Rozparovač. Anime během interakcí všech těchto postav ze situací a dialogů ždímá maximum. Zvlášť v případech, kdy do hry vstupují noví nečekaní hráči (kněží, upíři či roboti).
Obsazení je tedy skutečně nařachané. Příležitostně se tím pádem stává, že některé postavy mají méně prostoru nebo zůstávají dlouho pasivní. V posledních dílech první řady se ale karta obrací a v řadě druhé jistě zazáří i postavy, které dosud v příběhu příliš nefigurovaly.
Zdroj: Aniplex
Plnou parou vpřed
Velké množství postav a mechanismů s sebou pak nutně přináší také velké množství příběhových zvratů. Fate/Strange Fake jich navíc má skutečnou plejádu a rozhodně to nevypadá, že by mu měly v druhé sérii dojít. Na druhou stranu spolu s tím přichází jisté úskalí. Děj se opakovaně dostává do bodu, kdy se postavy chystají učinit jisté odhalení, jenže nějaké vnější okolnosti tomu zabrání. Tyto cliffhangery vás sice budou držet napnuté jako kšandy, jenže zároveň se mohou stát frustrujícími.
Poměrně vyčerpávajícím také může být zběsilé tempo, jímž anime uhání kupředu. Děj se takřka nezastaví a nedá divákovi vydechnout – sází jednu bitvu za druhou s minimem prostoru pro rozkoukání se. A že je po čem vlastně koukat. I když seriál neanimuje studio Ufotable (jež stálo za kulervoucími adaptacemi Unlimited Blade Works a Heaven’s Feel či loňským Demon Slayer: Kimetsu no Yaiba Infinity Castle), nýbrž studio A-1 Pictures, animace je stále na vysoké úrovni. Dojde na několik výrazně a úderně ozvučených potyček s dynamickými pohyby kamery a skvělým soundtrackem, obsahujícím i zpívané písně od Hirojukiho Sawana, který stvořil pro Attack on Titan jeden z nejlepších hudebních doprovodů vůbec.
Fate/Strange Fake je komplexním přírůstkem do Fate franšízy, který nejvíce ocení skalní fanoušci, jimž je určena většina referencí. I tak si ale možná budou muset při sledování vypomáhat články na fandom wiki stránkách, neboť postav v příběhu figuruje celá řada. Každá postava je však zapamatovatelná a síť jejich vztahů se po jisté době stane poměrně přehlednou. Anime disponuje působivou animací i soundtrackem a po celou svoji stopáž zvládá držet diváka v napětí, byť za cenu klidnějších pasáží. Rozhodně však první série nevykládá všechny své karty na stůl a ta největší odhalení si ještě šetří.
