Ve čtvrtek v podvečer v pražském kině Světozor odstartuje již dvaadvacátý Festival indického filmu. Potrvá až do neděle a během té doby uvede celkem osm snímků, mezi nimiž diváci najdou jak žánrové hity, tak komornější filmy usilující o realistické zachycení moderní Indie. Největším lákadlem v letošní nabídce je nepochybně komedie Sitaare Zameen Par, jejímž producentem a zároveň hlavní hereckou hvězdou je Aamir Khan, dnes zřejmě nejslavnější a mezinárodně nejúspěšnější osobnost indické kinematografie. Jinou tvář současné produkce bombajských studií ukáže akční thriller Deva o policistovi se ztrátou paměti. Jako zástupce milované klasiky bude uvedena rozpustilá romantická komedie Kuch Kuch Hota Hai z roku 1998, v níž se objevuje hvězdné trio Shahrukh Khan, Kajol a Rani Mukherjee.
První ročník této kulturní události, tehdy ještě nazvané Festival bollywoodského filmu, se odehrál v roce 2003 a byla na něm uvedena slavná díla z různých dekád – mimo jiné melodramatický epos Mother India (1957), dodnes obdivovaný eastern Sholay (1975) nebo dramatický snímek Bombay (1995) odehrávající se během rozsáhlých násilností mezi hinduisty a muslimy. Pozdější ročníky vedle filmů z bombajských studií (tedy z Bollywoodu) zařazovaly do programu i snímky z jiných kulturních a jazykových regionů Indie. Z tohoto důvodu nakonec festival získal svůj nynější název.
Indický film dobývá svět
Za oněch 22 let se zásadně proměnila jak sama indická kinematografie, tak její pozice v kontextu globální popkultury. Po roce 2000 se filmy vznikající v Indii výrazně orientovaly na rodinné publikum a byly známé hlavně důrazem na milostné zápletky a muzikálnost. Byť v té době začaly pronikat na západní trhy, v Česku budily pozornost téměř výhradně mezi zdejšími milovníky Indie a oficiálně dostupné byly jen na optických nosičích nakupovaných v zahraničí.
Dnes můžeme pozorovat, že mezi mainstreamovými blockbustery dominují snímky akční a kinematografická centra ležící mimo Bombaj již nemají pouze regionální význam, ale jsou schopna produkovat zásadní globální hity. Vzestup streamovacích služeb, které se v Indii těší velké oblibě, zásadně přispěl k viditelnosti indické kinematografie u zahraničních publik, včetně toho českého. V multikinech spadajících po řetězec Cinema City dokonce můžete vidět množství indických filmů během jejich světových premiér. Také na západních trzích zájem o indickou produkci roste. V USA mají snímky z Indie dlouhodobě lepší pozici, než třeba hrané filmy z Číny či Japonska. Mnoho z nich v post-covidové době ostatně proniklo do čelních pozic amerických žebříčků návštěvnosti.
Festival indického filmu ovšem stále má svoje místo. Nechlubí se pouze kvalitními českými titulky (což bohužel stále není samozřejmostí), ale především unikátní atmosférou a kolektivním diváckým zážitkem blížícím se tomu, který si můžete odnést přímo z indických kin. Publikum totiž filmovým hrdinům hlasitě fandí, tleská a vůbec reaguje na jejich fikční osudy. A to nikoli křečovitě a rušivě, ale s upřímným nadšením.
