Lidem se nepovedl jeden nebezpečný experiment a Země se stala z větší části neobyvatelná. Vy, jako hledač pokladů, jste jeden z mála, který se odváží vydat do nestabilního a zdraví nebezpečného prostředí ve svém křehkém vznášedle. Ve svém snažení ale nejste sami. A tak začíná Forsaken Remastered.
Důvod vydání může být nedostatek konkurence?
Psal se rok 1998 a společnost Probe Entertainment přišla se svou odpovědí na legendární Descent. Je až neuvěřitelné, že první konkurence v tomto subžánru FPS akcí přišla teprve po třech letech od jeho vydání. Ještě více neuvěřitelné je, že do dnešních dnů je snad i jediná. Že by to byl hlavní důvod ke vzniku remasteru v roce 2018? Dobře, na poli indie her se něco najde – například Zero Grave. Není toho ale mnoho.
Na mysli mám subžánr FPS akce, kde ve stavu beztíže létáte s lodí. Vše vidíte z pohledu první osoby a operujete ve 360 stupních. Skoro jako vesmírný simulátor, ale není to simulátor. V uzavřených úrovních ničíte jiné nepřátelské lodě, stacionární věže a různé pojízdné vehikly. Milovníky staré školy potěší klasický komplexní design úrovní, jimiž postupně prolétáváte tam, zpět, a vaše nejlepší kamarádka je přehledná mapa, která se postupně vykresluje. Dokonce barevně odliší místa, která jste už navštívili. Mapu má hra přehlednou, což je u her tohoto typu hodně důležité a Forsaken Remastered to zvládl.
Zdroj: Nightdive Studios
Průměrný design a frustrace
Samotný design úrovní už tak slavný není. Respektive je nevyrovnaný a střídá ucházející úrovně s těmi nudnými. Bohužel jen ucházející úrovně. Za celou hru jsem nenarazil ani na jednu, která by byla zapamatováníhodná. Ani jednou nepřijde odchylka ze zaběhnutých kolejí. Nic, co by hráče vyvedlo z rytmu a nalilo mu čerstvou krev do žil. Hra obsahuje 23 nebo 24 základních úrovní a všechny jsou fádně jednotvárné. Je těžké popsat, proč jsou některé zábavné a jiné méně. Pro fanouška staré hratelnosti mohou přinášet (tak jako mně) uspokojivý pocit z jejich zdolání, objevení tajných míst a splnění všech úkolů. Kromě toho si ale na nic víc pořádně nevzpomínám. Nejvíc asi na trapnou závěrečnou animaci před titulky. Z Descenta mám třeba pořád v paměti první, sedmý nebo jedenáctý level, a to jsem ho hrál naposledy před sedmi lety. Je to tím, že obsahuje hodně designově unikátních úrovní. Forsaken se z průměru nebo lehkého nadprůměru nedostane ani jednou. Těžké ale porovnávat s něčím jiným, když nic jiného podobného v té době nebylo.
Co ho ale charakterizuje víc, je velká míra frustrace. Na střední úroveň obtížnosti mi dal dost zabrat. Hned první mise je na čas, a jako by předznamenala celý průchod. Misí na čas je samozřejmě víc. Navíc jsou plné pastí a nepřátel rozmístěných tak, že vás bezhlavý vpád do místnosti může rychle stát život. Hra je po okraj naplněná respawnem nepřátel, kteří mají zálibu objevovat se vám za zády. Stačí jen něco určitého zničit nebo splnit bod úkolu, často je to jen bezvýznamná a přehlédnutelná věc. Smrt zezadu poté přijde rychle. Hlavně v druhé polovině hry to už bylo jen neustálé ukládání a načítání. Forsaken tak není ostuda hrát na nižší obtížnost.
Zdroj: Nightdive Studios
Přeleštěný originál s doplněným obsahem
Remaster jen trochu přeleštil kabát původní verzi. Hratelnost se nesnaží vylepšit, jeho hlavním úkolem je nejspíš spustit hru na moderních počítačích. V nastavení grafiky si můžete zapnout pár moderních vychytávek, ale na samotný vizuál to má jen malý vliv. Příjemné je, že si můžete vybrat z několika verzí HUDu. PC, PlayStation 1 a Nintendo 64 měly každý svou vlastní verzi. Používal jsem čtvrtý – ten nový, který Forsaken Remastered přinesl navíc. To, v čem hra exceluje, je skvělý soundtrack. Ačkoliv taneční hudbu příliš neposlouchám, zdejší melodie jsou chytlavé a krásně podtrhují střílení.
Když jsme u těch platforem, sluší se říci, že Forsaken měl na Nintendu 64 pár úrovní navíc, které nikde jinde nebyly k vidění. To je u remasteru minulostí. Nintenďácké mise jsou zařazeny ve formě bonusů, které můžete otevřít sbíráním krystalů, nacházení tajných míst nebo totálním vystřílením levelů. Čím víc toho splníte, tím víc toho dostanete. Doporučuji bonusové úrovně hrát před tou poslední hlavní. Po konečných titulcích se totiž celý postup smaže. Minimálně mně se to na verzi pro Steam stalo. Hra mě tím tak naštvala, že jsem neměl vůbec chuť nahrávat staré savy a bonusové mise hrát. Možná někdy v budoucnu, protože tohle se na jeden zátah hrát nedá.
Zdroj: Nightdive Studios
Nejasná cílovka
Možná už jsem byl z neustálého umírání, nahrávání a respawnu unavený. Dynamika hratelnost tím dost trpí. Co jiného než hratelnost může Forsaken Remastered nabídnout? Dechberoucí příběh? Dechberoucí grafiku? Špičkový design úrovní, které si bude člověk pamatovat až do smrti? Možná hudbu. Každopádně, Forsaken ani v době svého vydání nesbíral super vysoká hodnocení. Se šetkou, maximálně se sedmičkou si musel vystačit. Proto je překvapivé, že mistři remasterů Nightdive Studios vytáhli zrovna tento kousek. Na druhou stranu, například jejich The Original Strife: Veteran Edition je ještě méně známý kousek. Takže, páni autoři, příště bych prosil třeba Alien Trilogy nebo Outlaws.
Forsaken Remastered mohou ocenit snad jenom milovníci Descentu nebo pamětníci devadesátých let, kteří si Forsaken nestihli zahrát a chtějí si připomenout mládí. Ti, kdo to znají, už to asi hrát nebudou a mladí hráči k tomu mají ještě menší důvod. Fakt by ještě dneska mohl někoho bavit ten neustálý respawn nepřátel za zády? Vysoká cena na Steamu (kolem 17 euro) tomu také moc nepomáhá. Já jsem si přesto některé úrovně celkem užil a díky možnosti ukládat do cloudu jsem si to celé rozprostřel na velký časový úsek. Tohle spustíte na všem a v obchodě na to bývají slevy.
Článek pro Gaming Professors napsal Milan Koubský.
