Franze Kafku není nutné představovat. Jeho tvář se zádumčivým a melancholickým výrazem zná snad každý středoškolák, který aspoň jednou otevřel čítanku a učebnici literatury. Kafkův vliv na literaturu je nezpochybnitelný a jeho existenciální a psychologická díla si zaslouží stát po boku jiných významných literátů.
Kafka je celosvětový fenomén, a tak, aby jeho odkaz neupadl do zapomnění, se polská režisérka Agnieszka Holland rozhodla natočit film pojednávající o jeho životě. Ve spolupráci s Markem Epsteinem, který se s Holland podílel na úspěšném Šarlatánovi, se českému publiku pokouší přiblížit život jednoho z nejslavnějších autorů české a světové literatury. Samotné téma je ale těžko uchopitelné a zpracovat jej správně a věrohodně je takřka nemožné. Podařilo se Holland a Espteinovi navázat na skutečný Kafkův odkaz a zpracovat jeho život ve filmu Franz tak, jak si zaslouží?
Zdroj: Bioscop
Byl jednou jeden Kafka
Jak už z názvu vyplývá, snímek se zaobírá životem Franze Kafky, autora literárních děl, jako jsou Proces, Proměna či Zámek, žijícího v první polovině dvacátého století. Film se točí nejen kolem samotného Kafky, ale také jeho rodiny, především otce, se kterým měl komplikovaný vztah. Předmětem filmu jsou rovněž Kafkovy fobie, choroby a milostné vztahy. Avšak jedinou věcí, kterou se nezabývá, je význam Kafky samotného.
Neočekávejte, že se o životě tohoto německy píšícího spisovatele něco dozvíte. O jeho dílech, odkazu a vlivu na současnou literaturu Franz nepojednává. Agnieszka Holland zvolila nekonvenční způsob a natočila film, který se nebojí experimentovat a jít za hranice toho, co životopisné snímky běžně nedělají. Podobným způsobem se v roce 2020 vydal snímek Tesla, pojednávající o podivínském, leč geniálním vynálezci Nikolu Teslovi. Tesla společně s Franzem vypráví příběh osobností, jež byly svou dobou a společností naprosto nepochopeny. Nicméně tím podobnost nekončí.
Zdroj: Bioscop
Franz, stejně jako Tesla, je snímkem, který nevyzdvihuje význam titulní postavy, ale zjednodušuje ho a zesměšňuje. Oba filmy jdou cestou postmodernismu a probourávají tzv. „čtvrtou stěnu“, která propojuje současnou dobu s minulostí. Zatímco Tesla osciloval mezi hudebními čísly a strohými poznámkami z Wikipedie, Franz jde trošku úctyhodnějším směrem. Rovněž dochází k prolínání minulosti se současností, a to dvěma způsoby. Zatímco v minulosti mluví členové rodiny a přátelé o Kafkově charakteru, v přítomnosti jednotliví průvodci „vyzdvihují“ Kafkův odkaz. Nicméně celý odkaz je finále znehodnocen a označen za zcela bezvýznamný. K tomu přispívá střídání komických prvků a nahoty. Díky nim se z životopisného dramatu stává tragikomický guláš usilující diváky pobavit a zároveň dojmout. Franz není lineárním snímkem, který sleduje život Franze Kafky. Franz je dílem, které nejednoznačně skáče po jednotlivých etapách jeho života nepřehledným a chaotickým způsobem.
Kdo je ale ten Kafka?
Tuto otázku si klade mnoho literárních kritiků a teoretiků. Z jeho tvorby a především korespondencí máme možnost nahlédnout do autorovy mysli a pochopit jeho život v první polovině dvacátého století. To samé mohl nabídnout také Franz, avšak vydal se směrem, který diváky utkví v tom, co se o Kafkovi často říká.
Podivín, nepochopený génius, samotář, introvert, nemilovaný syn a mučedník jsou poznatky, které si divák z filmu odnese. Avšak pravda je úplně jinde a Franz nenahlíží do duše Franze Kafky, ale jen na jeho odvrácenou tvář. Film se nesnaží ukázat, jaký Kafka ve skutečnosti byl, spíš upozorňuje na jeho roli podivína v emocionálně odměřené rodině a striktní společnosti. Člověk, který byl zábavný, společensky a sportovně založený, plný chyb a nedokonalostí, je ve finále vyměněn za vychrtlou a zasmušilou trosku stranící se lidského kontaktu.
Problém ale není jen se samotným Kafkou, ale i s rolí jeho literárních děl. Pro účely filmu jsou naprosto nepodstatná a jejich vliv na rozvoj hlavního hrdiny je takřka nulový. Právě jejich emocionální a symbolická podstata přímo vybízí tvůrce, aby je do filmu zakomponovala. Avšak to se nestalo. Pro veřejnost, jež Kafkovu tvorbu nezná, je tudíž obtížné pochopit, kdo titulní hrdina ve skutečnosti byl a jaký vliv měl a stále má. Místo toho nás Holland s Epsteinem utvrzují v tom, co se o Kafkovi tradičně koluje. To je ve finále jediná věc, kterou film dělá skutečně dobře. Budovat mýty, jež jsou zčásti pravdivé.
Sázka na jistotu
Pokud na Franzovi existuje jediná dobrá věc, která se mu nedá vytknout, tak je to herecké obsazení. Německý herec Idan Weiss dodává Kafkovi tu správnou mystičnost, naivitu a nevinnost. Jeho ztvárnění je věrohodné a dobré natolik, že se Kafkovi neskutečně podobá. Do toho mu krásně sekunduje Peter Kurth jako Kafkův otec Hermann Kafka, který se rovněž své role zhostil dokonale. Chemie obou herců funguje a komplikovaný vztah jejich postav je výstižně zpracován.
To samé se dá říct také o vztahu protagonistů s dalšími členy rodiny a milenkami. Snímek Franz dokáže propojit postavy s jejich emocemi a ukázat, jak moc si postavy rozumějí. Díky tomu excelují i jejich představitelé, jako Ivan Trojan či Jenovéfa Boková. Pozornost si ale kradou zahraniční herci, a tak Sebastian Schwarz v roli Maxe Broda nebo Katharina Stark jako Kafkova sestra Ottla prohlubují vztah již řečeného hrdiny s osobami, které v jeho životě hrály důležitou roli.
Zdroj: Bioscop
Jeden velký experiment
Franz je sice hezky natočený, ale zpracovat ústřední téma se mu nedaří. Celkové pojetí je chaotické, a kromě charismatu ústředních herců je tento počin spíše povinností pro ty, kdo se Kafkovým životem a jeho knihami zabývají.
Franz je film plný mystičnosti, experimentů a nedodělaných myšlenek. Franz Kafka je osobnost, jež nabízí řadu opulentních možností, jak experimentálně a netradičně jeho život zpracovat. K tomu napomáhají Kafkova díla, která jsou mostem spojujícím autorův život s fikčními světy. Avšak snímek Agnieszky Holland a Marka Epsteina není ani mysteriózní drama, a už vůbec ne kvalitní životopisný snímek. Pouze melancholická óda znevažující Kafkův odkaz.
