Přátelé jsou neodmyslitelnou ikonou a kultovním seriálem, který i po tolika letech stále baví miliony lidí po celém světě. Jistě se mezi vámi najdou stejní fanoušci, kteří svým hodnocením zajdou tak daleko jako například já. I po té době totiž tvrdím, že Přátelé jsou dost možná nejlepší odvysílaný sitcom vůbec. A to nejen díky scénáři a kreativitě tvůrců, ale zejména díky skvělým hercům. Ti se před pár lety znovu sešli, aby po 17 letech zavzpomínali na show, pobrečeli si a svěřili se nám s nějakými těmi pikoškami ze zákulisí.
Zpátky na scéně
Tento obrovský event se odvysílal na platformě HBO Max/Go. HBO si uvědomovalo, že má v ruce obrovskou značku, a tak do Friends: The Reunion vložilo veškeré úsilí. Opětovné setkání Přátel bylo očekáváno s astronomickým nadšením, z čehož jsem naivně soudil, že fanoušci nemůžou být s výsledným produktem spokojeni. Samotná streamovací platforma několikrát zmírňovala nadšení a ujišťovala, že se nejedná o plnohodnotný díl. I z toho jsem byl kapánek nervózní a pomalu jsem se připravoval na zklamání.
Z výsledku jsem však byl až překvapivě potěšen. Jsem si vědom chybiček, nicméně HBO nám i přes jisté nedostatky odvysílalo solidní a veskrze lidskou poctu seriálu. Není sice ničím objevná, coby milovníkseriálu máte však tendenci jí vše odpustit.
Trocha nostalgie
Sraz pochopitelně začíná příchodem herců. Ti chodí dramaticky po jednom a poté se procházejí po kulisách. V dnešní době internetu není žádným překvapením, jak po letech herci vypadají. Já sám je sleduji na sociálních sítích, a tak jsem nebyl šokován, zub času se na nich samozřejmě projevuje. Samotné setkání bylo příjemné a nešlo si ho neužívat. Moc se mi líbilo, jak všichni začali komentovat jednotlivé místnosti a ihned začali trousit zajímavé poznámky ze zákulisí, které jsme doteď neměli šanci se dozvědět. Například to, když se Matt LeBlanc (Joey) směje Courteney Cox (Monica), že si psala „taháky“ replik na jídelní stůl.
Zdroj: HBO Max
Všechno stihnout
Hned po tomto dojemném setkání vše zrychlí a začíná ta velkolepá show. Upřímně, tuto část považuji za nejslabší. Je to z toho důvodu, že se nás speciál snaží rychle seznámit se všemi vrstvami. Stříhá se mezi otázkami od Jamese Cordena, kvízem s Davidem Schwimmerem a zbytkem představitelů, povídáním si o zákulisí s tvůrci show, dopadem na diváky po celém světě a čtením scénáře. K tomu jsme dostali ještě pár bonusů, doplněných vždy cameem nějaké známé osobnosti, která ovšem ne vždy má se seriálem něco společného.
Jako formát je to fajn, ale jelikož vás s tímhle vším musí nejprve seznámit, tempo vyprávění je poněkud zběsilé. Osobně jsem měl nejraději část, kdy byli herci spolu sami a povídali si mezi sebou. Chápu však potřebu HBO splnit nějaká očekávání. Proto se nechci zlobit na přehnanou přeafektovanost ve speciálních překvapeních, nebo na poukázání na kulturní problémy a LGBTQ+ vztahy. Nemohu se však ubránit pocitu, že mi to k Přátelům prostě nesedělo a občas mě tyto prvky vytrhávaly ze zážitku.
Jako návrat starých přátel
Dobrá, takže to máme negativa – zběsilost a americká přeafektovanost. Teď k pozitivům.
Friends: The Reunion trvá 104 minut, což znamená, že si na jeho formát po čase zvyknete. Jakmile to nastalo, můj zážitek ze sledování se začal radikálně zlepšovat a zlepšovat. Finále celého počinu je jedním slovem naprosto perfektní. Celé to působí opravdu jako sraz s přáteli po letech. Nejprve se oťukáváte, ale na konci večera jste tam, kde jste před lety skončili. Toto přirovnání nepoužívám jen tak, opravdu máte pocit, že je prostě znáte osobně. A při sledování máte i po těch letech naprosto stejný pocit.
Sledovat Friends: The Reunion je, jako byste šmírovali rodinné setkání. Od chvíle, kdy se titulní šestice objeví na scéně, cítíte, že i přes časový rozestup to mezi nimi stále jiskří. Celé ty roky, během nichž původní seriál běžel, měly miliony diváků po celém světě pocit, že Rachel, Ross, Joey, Chandler, Monica a Phoebe jsou i jejich přáteli. Ta chemie tam stále je. Všechny trefné vtípky a poznámky mezi nimi pořád fungují jako kouzlo a já jsem rád, že jsem mohl být u toho. Friends: The Reunion samotný není nakonec až tak speciální nebo výjimečný počin. Některé prvky jsou trochu mimo. Po hodince a půl strávené v kruhu ‚Přátel‘ jsem však rád, že jsou vlastně pořád stejní, jak si je pamatuji. A to, že mají ve tváři pár vrásek, mi ve finále nevadí. Moc jsem si jejich setkání užil.
