Na kvalitní fantasy příběhy si potrpím, zvlášť pokud dokážou přijít s netradičním námětem a zaběhnuté žánrové mantinely umí hezky ozvláštnit. V případě zbrusu nové série Frieren od scenáristy Kanehito Jamady a kreslíře Cukasy Abeho jsem si říkal, že by mohlo jít o titul, který bude vybočovat z řady. Však posuďte sami. Přemýšleli jste někdy nad otázkou, co se stane, když skončí dobrodružství neohrožené skupinky hrdinů? Hlavní myšlenka zněla na papíře dost dobře. Proto jsem vůbec neváhal a do prvního dílu mangy jsem se okamžitě pustil. Po dočtení musím konstatovat, že mě výsledek dost překvapil.
Autor:
Kresba:
Autor obálky:
Vydavatel:
Svět:
Překlad:
Redakce:
Počet stran:
Tisk:
Vazba:
Rok a měsíc vydání:
EAN:
Vydání:
Kanehito Jamada
Cukasa Abe
Cukasa Abe
Crew
Frieren
Matěj Vozábal
Markéta Audy Masopustová
196
černobílý
brožovaná
březen 2024
9788076797406
první
Zdroj: Crew
O deset let později
Příběh se odehrává deset let od doby, kdy byl poražen obávaný Král démonů. Hrdinové nastolili mír v zemi a vrátili se zpátky do hlavního města. Za normálních okolností by dávno zazvonil zvonec a pohádky by byl konec. Ale Frieren: Když jedna cesta končí 1 jde ještě dál. Hned v úvodní kapitole sledujeme, co se stalo po triumfálním vítězství ústřední party. Zápletka se primárně věnuje elfí kouzelnici Frieren, která trpí dlouhověkostí. Dobrodružstvím sice parta jejích nebojácných souputníků strávila deset let, ty ale vnímala pouze jako krátkou kapitolu ze svého života. Rázem si začne uvědomovat, jak moc se změnila. Právě proto se vydává na zbrusu novou cestu. Ráda by totiž splnila přání jednoho ze svých věrných přátel, kromě toho ale chce lépe pochopit ostatní lidi a především sebe samotnou.
Námět je dle mého názoru nevšední a na poměry žánru fantasy originální. Už samotná skutečnost, že sledujeme osudy různých hrdinů po konci jejich velkého dobrodružství, umožňuje s dějem pracovat poměrně nestandardně. Místo klasického přímočarého vyprávění s jasně nalinkovaným směřováním se čtenář může plně ponořit do charakterů jednotlivých postav a dokonale pochopit jejich uvažování. Obzvlášť dobře funguje všudypřítomné vzpomínání na minulost a retrospektivní pasáže, které v kontrastu s hlavní dějovou linkou ze současnosti dávají postavám nutný kontext a podávají leckdy zajímavé informace o fikčním světě.
Velkolepou akci nečekejte
Scénář nevsází na zběsilé tempo, ani na plejádu bombastických sekvencí, ve kterých by hektolitry krve tekly proudem. Pokud čekáte akční nářez jako Gantz, Akira nebo Zabiják démonů, pak byste měli jít o dům dál. Frieren: Když jedna cesta končí 1 je totiž přesný opak. Kanehito Jamada vůbec nikam nespěchá. Postupně čtenáře seznamuje s hlavními postavami, prezentuje pravidla fikčního světa a pomalinku, s důrazem na drobné detaily rozvíjí osudy elfí hrdinky.
Je však nutné zdůraznit důležitou věc. V manze se primárně chystá půda pro budoucí události. Pakliže nepatříte mezi trpělivé čtenáře, kteří chtějí, aby příběhy měly spád, s velkou pravděpodobností budete zívat nudou. A ano, zcela bez mučení přiznávám, že zápletka byla leckdy rozvleklá. První svazek si to u mě ovšem vynahrazuje v mnoha jiných aspektech.
Zdroj: Crew
Předně musím vyzdvihnout práci s tématy. Oceňuji, že motivy jako stárnutí, pomíjivost času, nesmrtelnost a láska k bližním fungují v ději zcela organicky. Tvůrci s nimi pracují citlivě a neslouží jim jen jako prostředek k tomu, aby ze čtenářů za každou cenu ždímali emoce. Když už přijde řada na vážnější scénu nebo na smutný okamžik, vždycky dokonale plní svůj účel.
Zároveň mě mile překvapilo, jakým stylem se pracuje s již zaběhnutými rasami nebo typickými prvky pro žánr fantasy. Bytosti jako elfové nebo trpaslíci nejsou v rámci žánru nic neobvyklého, ale Frieren: Když jedna cesta končí 1 s nimi umí hezky operovat a zajímavě je prodat čtenářům. Stejné tvrzení platí pro tradiční motivy, jmenujme třeba partu různých neohrožených hrdinů nebo klasický vztah „mentor-učeň”, které se autoři nebojí hezky modifikovat.
Hrdinové, které si zamilujete
Rovněž se mi zamlouvá, že protagonisté nejsou pouze chodícími klišoidními archetypy a jejich role ve vyprávění vždy má své opodstatnění. Navíc díky hojnému odkazování na předešlé události často dochází k milým okamžikům, které byste asi jen tak nečekali. Osobně bych třeba vypíchnul naprosto obyčejný moment, kdy hrdinka Frieren dojde do vesnice a setká se s jakýmsi kníratým chlapíkem. Aniž bych cokoli vyzrazoval, vyjde po chvíli najevo, že tahle podivná postavička má co do činění s dávnou minulostí. Podobných hezkých situací ale v manze najdete daleko více. Zkrátka a dobře, autoři si dávají záležet i s prkotinami, které pozorné čtenáře jistě potěší.
U elfí kouzelnice Frieren, podle níž je pojmenovaná celá série, bych se na chvíli pozastavil. V rámci prvního dílu jsem si k ní dokázal utvořit silné citové pouto, protože jeji osobnost má něco do sebe. Navíc interakce mezi ní a ostatními postavami působí lidsky a uvěřitelně. O to více pak musím poukázat na vztah k její nové společnici, učeňkyni Fern. Jejich vzájemná dynamika, jakýsi pomyslný střet dvou různých světů mě ohromil. Mimo jiné mě také překvapilo, kolik pěkných civilních momentů dokázali tvůrci narvat do jedné knihy. Vyzdvihnout lze třeba tréninkovou magickou sekvenci, souboj s temným démonem nebo jenom prachobyčejný pohled na východ slunce. To všechno jsou momenty, které vám zaručeně utkví v hlavě.
Vizuální lahůdka
Vyzdvihnout musím i kresbu Cukasy Aby, postavenou na detailním prostředí a výrazných designech postav, která umocňuje celkový zážitek z četby. Některé panely jsou přímo impozantní, ať už mluvíme o dvoustraně s noční oblohou, úvodnímu návratu hrdinů z dlouhé výpravy, nádherných scénách v dešti nebo pasáže, v nichž jsou v praxi demonsrovány magické schopnosti. Bohužel některé zásadní retrospektivní momenty jsou shrnuté pouze v malých nevýrazných rámečcích, což trochu zamrzí. Je to ovšem pouze drobná vada na kráse, jinak jsem s vizuální složkou nadmíru spokojen.
Sečteno a podtrženo, první svazek ze série Frieren: Když jedna cesta končí položil základní stavební kameny pro budoucí pokračování. Současně však dokázal zcela funkčně odvyprávět příběh, který bych primárně doporučil čtenářům, co si potrpí na pomalejší vyprávění s důrazem na detailní world-building. Postavy si jistě zamilujete, ať už kvůli propracovaným charakterům nebo jenom kvůli obyčejným konverzačním scénám, v nichž mohou ukázat kus sebe. To všechno je doplněno působivou kresbou, která je hotová pastva pro oči. Nemohu se dočkat, až od nakladatelství Crew vyjdou další díly. První kniha mě totiž solidně navnadila.
Frieren: Když jedna cesta končí 1 není klasický fantasy příběh, jak byste si možná zprvu mohli myslet. Těšte se na pomalejší, leč kvalitně vystavěný příběh, detailní, vizuálně podmanivou kresbu a kvalitně napsané postavy. Pokud chcete vyzkoušet neobyčejnou fantasy mangu, první knize určitě dejte šanci. Myslím si, že vás v mnoha ohledech příjemně překvapí.
Recenzi pro Gaming Professors napsal Daniel Palička.
