V éře, kdy nás hry vodí za ruku, ukazují nám každý cíl na mapě a blikají, kam přesně se máme podívat, působí titul jako Hell is Us jako zjevení z jiné doby. Je to odvážný a nekompromisní experiment, který zahazuje moderní příručky herního designu a místo toho hodí hráče do světa plného utrpení s jedinou radou: „Dívej se a přemýšlej.“ Tento přístup je dvousečným mečem, na jedné straně přináší neuvěřitelně pohlcující a uspokojivý pocit z objevování, na straně druhé však občas frustruje a odhaluje mělké jádro, které se za touto syrovou fasádou skrývá. Já bohužel spadám do kategorie neustále frustruje a “JÁ NEVÍM!” Ale musím říct jedno, neskutečně mě to baví.
Návrat do pekla jménem Hadea
Děj vás vrhá do fiktivní, válkou zpustošené země Hadea, která silně připomíná východní Evropu koncem 20. století. Ujímáte se role Remiho, vojáka OSN, který byl jako dítě ze země propašován a nyní se vrací, aby našel svou ztracenou rodinu. Hadea však není jen obyčejným bojištěm. Kromě brutální občanské války mezi dvěma frakcemi, Palomisty a Sabiniany, zemi sužuje i nadpřirozená pohroma. Objevily se zde tajemné, přízračné bytosti zvané Hollow Walkers, stvoření zrozená z lidské nenávisti, která jsou imunní vůči běžným zbraním. Upřímně, nechtěl bych být v Remiho kůži, fakt ne, protože všechno vám vypráví formou vzpomínek, a ty jsou skutečně smutné.
Nejvíce propagovaným a zároveň nejkontroverznějším prvkem hry je absence jakéhokoliv navádění. Hell is Us se pyšní tím, že neobsahuje mapu, ukazatele cíle ani deník s úkoly. Jste nuceni se spoléhat čistě na svůj kompas, indicie z rozhovorů a především na vlastní pozorovací talent a v ideálním případě i fyzické poznámky. Zpočátku je tento přístup nesmírně pohlcující a osvobozující. Když zjistíte, že máte následovat zvonkohru na sever, skutečně napínáte uši a hledáte sever.
Bohužel, tento design naráží na své limity ve chvíli, kdy přehlédnete klíčový detail. V rozsáhlých, bludištím podobných lokacích to může vést k hodinám frustrujícího a bezcílného bloudění, což je ještě umocněno chybějící možností rychlého cestování mezi uloženými pozicemi. Navíc, pokud nemáte orientační smysl, notýsek s poznámkami, který VÝRAZNĚ DOPORUČUJI a znalosti anglického jazyka, jste v tomto případě nahraní.
Zdroj: IGDB.com
Hell is Us je neskutečně dospělý
Hell is Us se nebojí zobrazovat hrůzy války v té nejsyrovější podobě. Svět Hadey je plný masových hrobů, oběšených civilistů, stop po mučení a veřejných poprav. Hra se nevyhýbá ani tak těžkým tématům, jako jsou válečné zločiny, genocida, sexuální násilí nebo smrt dětí, a to vše bez jakéhokoliv varování. Postavy, které potkáváte, mluví otevřeně a bez filtru o své nenávisti k druhé straně, o ztrátách a brutalitě, kterou zažily. Ačkoliv je tato atmosféra zoufalství mistrně vykreslená, je zároveň extrémně těžké ji vstřebat. Pro citlivé povahy je to dle mého absolutně nehratelné, byť tvůrci ihned upozorňují, že je to fikce a máte s tím počítat.
Bojový systém pak na první pohled připomíná souls hry. Myšleno tak, že zahrnuje lehké a těžké útoky, uhýbání, parírování a správu staminy. Hlavní hrdina Remi je však v boji mnohem agresivnější než v běžných soulsovkách. Hell is Us ho odměňuje za útočný styl, podobně jako Bloodborne, kde každý zasazený úder vám doplňuje zdraví, což vás neustále láká riskovat. Bohužel, k dispozici jsou pouze čtyři typy zbraní a zoufalý nedostatek rozmanitosti nepřátel, což znamená, že po pěti hodinách už budete bojovat stále dokola to samé. Bohužel, bossové to nemění. Nicméně to ale hře prakticky neubližuje, soubojový systém totiž má v tomto případě bavit a vypadat dobře, a to splňuje.
Takový zvláštní systém mi přijde především u survival prvků. Jak jsem zmínil výše, léčení je agresivní, respektive zdraví doplňujete pouze zasahováním nepřátel. To je zajímavý systém, který ale vede k tomu, že si přestanete dělat starosti se zraněním, protože víte, že pár rychlých komb vás vrátí do plné síly. Prakticky jsem po pěti hodinách byl nesmrtelný a dělal harakiri jakmile to šlo. Zvláštností pak je propojení staminy a zdraví. Čím méně máte života, tím méně máte staminy, což znamená méně útoků a úhybů. V praxi to vytváří spirálu smrti, když jste zranění a potřebujete se vyléčit útokem. To mi teprve přijde jako pořádný survival a příjemná změna oproti klasice.
Zdroj: IGDB.com
Když jsou emoce jako zbraň
Systém progrese se nespoléhá na klasické sbírání zkušeností a levelování. Místo toho se Remi zlepšuje nacházením nových zbraní (meče, sekery, kopí), relikvií pro pasivní bonusy a glyfů pro aktivní schopnosti. Zajímavým nápadem je, že zbraně lze vylepšovat pomocí emocionálních elementů, jako je Vztek, Nadšení, Teror nebo Smutek. Tato volba následně určí, jaké typy glyfů můžete do zbraně vložit. Veledůležitým společníkem je také dron, kterého lze vylepšovat a používat k odlákání pozornosti či k útoku. Navíc získáte základní znalosti řízení drona. Super věc.
Nicméně tam, kde souboje selhávají, exceluje hra v průzkumu a hádankách. Svět je plný tajemství, zamčených dveří a komplexních, vícestupňových rébusů, které připomínají klasické adventury. Budete hledat kódy k sejfům ukryté v poznámkách, luštit symboly v prostředí nebo hledat předměty napříč několika lokacemi. Zvláštní roli hrají Časové smyčky, tedy místa, kde se navždy opakuje nějaká tragická událost. Uzavřením těchto smyček (obvykle zabitím speciálních strážců) trvale zastavíte respawnování nepřátel v dané oblasti, což je vítaná odměna za průzkum. Stále ale myslete na to, že nemáte mapu a nevíte, co vlastně zkoumáte. Takže se stává, že často musíte zpět.
Zdroj: IGDB.com
Hell is Us je krása v rozkladu
Po vizuální stránce je titul naprostým triumfem a jedním z nejsilnějších pilířů celého zážitku. Je zde rozehrána fascinující podívaná, kde se mísí brutalistní architektura válkou rozvrácené země s prvky inspirovanými první světovou válkou a znepokojivým nadpřirozeným hororem. Design monster, zejména děsivých Hollow Walkerů, připomíná noční můry ze Silent Hillu a je skutečně mrazivý. Hra je plná nádherných, i když depresivních výjevů, od klidných polí modrých květin u jezera Cynon až po muzea a stoky plné kostí. Nicméně na PC strávíte chvilku času laděním. Ačkoliv během mého hraní přišlo pár úpravných patchů, něco mi tam vždy vadilo. Na celkový design hry ale nemám křivé slovo.
Zvuková stránka hry je klíčovou složkou atmosféry a v mnoha ohledech i samotné hratelnosti. Až mistrovsky se zde využívají environmentální zvuky, které neslouží jen k dokreslení ponuré nálady, ale jsou i přímou navigační pomůckou ve světě bez mapy. Myslím to tak, že se často musíte řídit sluchem, například podle zvuku zvonkohry, abyste našli správnou cestu. Minimalistický, ale mrazivý a krásný soundtrack skvěle podtrhuje pocit zmaru a tichého objevování. Nejhorší je ale dětský pláč, konkrétně v jednu chvíli tam bylo uplakané miminko a já to prostě nemohu dostat z hlavy. Ona to totiž vážně není hororová hra v pravém slova smyslu, ale likviduje vás psychicky. Šíleně.
Hell is Us je fascinující, ale hluboce rozpolcený zážitek. Je to hra, která si zaslouží obdiv za svou odvahu jít proti proudu a odmítnout moderní herní konvence. Její svět je neuvěřitelně atmosférický, průzkum bez mapy je pohlcující a hádanky jsou chytře navržené. Když se na tuhle notu naladíte, budete mít před sebou neskutečnou parádu. Souboje též baví, byť se mohou stát časem repetitivní, ale můj případ to úplně nebyl. Za dvacet hodin jsem měl totiž dohráno, a to mi přijde jako málo času na to si je nechat znechutit. Pokud hledáte jedinečnou atmosféru a nebojíte se hry, která vás bude trestat za nepozornost, Hadea vás pohltí. Pokud ale netrpíte přílišnou orientační kreativitou a čekáte něco ve stylu Assassin´s Creed, není to úplně pro vás.
