Představovali jste si někdy, jaké je to být postradatelným vojákem v druhé světové válce? Či snad tankistou, který se schovává uvnitř padesátitunového kolosu obaleného sty milimetry pancíře? Tento požitek se snaží předat hra Hell Let Loose od vývojářů Black Matter.
Počátek na Kickstarteru
30. září 2017 byla na Kickstarteru prezentována nadějná druhoválečná hra, jejíž prvky se měly odlišit od jakýchkoliv doposud existujících titulů. Cílem hry bylo simulovat válku a komunikace spolu s kooperací čety (asi 50 vojáků – hráčů) zde měla být klíčovým prvkem. Hráči by se tak rozdělili na dvě sekce: obyčejní vojáci, kteří by drželi či posouvali frontu, a jiní, co by plnili funkci zásobování a rozváželi po mapě suroviny na stavbu opevnění. Hell Let Loose mělo ambice být kombinací FPS žánru s nutností správy/sběru zdrojů, podobně jako je tomu ve hře Company of Heroes.
Zdroj: Black Matter
Hra je pastvou pro oči
Modely jsou ve hře velmi pěkně a detailně zpracované. Mapy s velikostí cca 4 km^2 jsou vytvořeny podle dobových referenčních snímků a level design je až působivě věrohodný. Uniformy mají pěkné modely a zimní kabáty i dobrou a odpovídající fyziku. Modely tanků jsou přesné a kamufláže dobře sladěné se zbytkem nasvětlení ve hře. Je velká škoda, že autoři nevyužili detailů jejich modelů a nerozšířili podle nich jejich funkcionalitu. Na zbraň nelze nasadit bajonet, u raketometu nelze využít alternativní mířidla. Zbraň tedy působí jen jako jakýsi kousek dřevěného „klacku“, který držíte v ruce a střílíte s ním na pár metrů.Optimalizace hry je v některých případech horší, a i na výkonném počítači se občas můžete potýkat s mírnými záškuby, avšak není to nic, co by vás vytrhlo z hraní.
Zdroj: Black Matter
Požitek ze samotného hraní hry je smíšený, ale unikátní
Hell Let Loose je navržen pro boj na rozsáhlé vzdálenosti, tedy klidně 10 až 300 metrů. Vaše zbraň má skrze mířidla náměr zhruba na 50 metrů a pokud chcete střílet dál, musíte prostě zamířit trošku výš. Pro klasického vojáka to je pochopitelné, přece jen nemá čas si pod palbou točit šroubkem na změnu náměru, avšak pro raketometčíka nebo odstřelovače je to nezbytná věc. Model bazuky na sobě detail náměru hledí má, avšak ve hře s ním nelze manipulovat, kvůli čemu je prakticky nemožné zničit tank na 100 metrů.Hra ovšem exceluje v souboji na kratší vzdálenost, kde vás čeká dlouhé dobývání jedné chodby bunkru, na jejíž koncích jsou opevnění nepřátelé. Když pak nepřítele přetlačíte a vyženete ho, ten pocit stojí za to.Uvítal bych základní výukovou misi, která by vám, podobně jako to bylo již v Call of Duty 1, vysvětlila základy. V aktuální verzi nic takového neexistuje a vše se tedy musíte učit skrze praxi nebo pročtením si čtyřiceti stran manuálu.
Zdroj: Black Matter
Simulace a realismus se čím dál víc vzdalují
Pokud hrajete za jednotlivé role, tyto role si pomalu vylepšujete a spolu s tím vylepšujete i hlavní úroveň účtu. Pro realistickou hru mi to přijde jako zbytečné, avšak je to jeden z dobrých „poutačů”, který vás u hry udrží. Za úroveň účtu získáváte drobná kosmetická vylepšení, jako třeba jiné uniformy. Na francouzské pláži Omaha 6. června 1944 tedy můžete vidět Američana v zimní uniformě pocházející z období Bastogne, což moc ponoření se do hry nedodává. Za úrovně na jednotlivých rolí si můžete pořizovat „vylepšení“ ve formě jiných zbraní, které, byť nedávají v rámci reality smysl, jsou příjemnou změnou v rámci role. V drtivé většině případů jde bohužel o „vylepšení“ lepší zbraně na horší. V případě útočné role US Army například „vylepšujete“ M1A1 Thompson na M3 Grease Gun. Naštěstí je pokrok v rolích čistě volitelný a vy můžete zůstat se starým dobrým Thompsonem.
Zdroj: Black Matter
Jak to tedy je?
Hra jako taková rozhodně není simulací, za kterou se vydává. S nekonečnou výdrží můžete vesele poklusávat až za nepřátelskou hranici, kde vás pravděpodobně nechá zmizet prakticky nezničitelný tank. Nutno dodat – „sprint“ ve hře je spíš takový lehký poklus, který je stejně rychlý i když jste v podřepu, takže vám přemístění stejně bude trvat dlouho. Komunikace, na které si hra zakládá, je na většině veřejných serverů neexistující, takže ve finále je to pár pobíhajících hráčů po velké mapě, kteří se hledají a střílí po sobě. Najdou se však i servery, kde je komunikace základem a je dokonce vyžadována – v tomto případě jde jen o to, najít to, co vám nejvíce vyhovuje.Byť se Hell Let Loose prezentuje tím, že není arkádovou střílečkou, opak je pravdou. Titul je sice zatím v předběžném přístupu, ale už teď není tím, co z něj autoři chtěli mít. To však neznamená, že z něj nebudete mít dobrý požitek. Hra je výborná odreagovačka, skvělý prostředek na vyblbnutí a je až na výjimky dost pohlcující a dokáže vás vtáhnout.
Na Steamu za Hell Let Loose zaplatíte 29,99 €. Byť aktuální obsah tvoří asi třetinu toho, co tvůrci slíbili, cena za momentální podobu je adekvátní. Nutno opomenout, že hra je stále v předběžném přístupu a tudíž se může ještě dále rozšiřovat. Na počáteční otázku „Jaké je to být postradatelným vojákem v druhé světové válce?“ vám sice tento titul zatím neodpoví, avšak pokud je pro vás Post Scriptum moc strategickou a Battlefield moc arkádovou hrou, toto je zlatá střední cesta.
Recenzi napsal a obrázky vybral pro Gaming Professors Zdeněk Brhel
