Musím se přiznat, že podle prvních obrázků jsem nabyl dojmu, že hra High on Life bude pro děti. O to více jsem byl překvapen, že profil na PlayStation Store ukazoval věkovou hranici 18+ kvůli varování před ostrým, sprostým jazykem, velkým násilím a v neposlední řadě, před drogami. Jak by mohla infantilně a barevně vypadající grafika skrývat něco takového, ukáže hned na začátku útok odporně vypadajících mimozemšťanů na planetu Zemi. Po absorbování lidí se dostanou do rauše, čehož se nemůžou nabažit a mimozemský drogový Kartel G3 na tom chce pořádně vydělat.
V High on Life se vtělíte do kůže čerstvě odmaturovaného teenagera, který kromě hraní stříleček na počítači, neví, co chce v životě dělat. Útok emzáků mu dá příležitost. Do rukou se mu, souhrou okolností, dostane živá mluvící zbraň jménem Kenny, který patří do druhu Gatlianů. Ti si chtějí s útočníky vyřídit své vlastní účty. Spojí se tedy s hrdinou a nejen, že skrz jeho ruku střílí, ale také tlumočí němému hrdinovi na cestách potom, co jste s celým barákem a svou pubertální sestrou uneseni na planetu zmíněného kartelu.
Plné dialogů a fuckování všeho možného
High on Life má na svědomí skupina lidí okolo Justina Roilanda, hlasu Rickyho a Mortyho. Pokud znáte tento seriál, můžete si být jisti, že stejný recept byl použit i na tuto hru. Nekorektní humor se snaží trefovat do všeho možného, především však do klasických popkulturních stereotypů a parodií na všechno možné. High on Life nejde pro sprostý jazyk daleko a fuckování je přítomné více než často v extrémně ukecané hře. Až je s podivem, že se autoři rozhodli zrovna pro žánr FPS. V jiných žánrech by se, v tomto směru, mohli vyřádit více.
Pro lepší představu bych to celé popsal jako mix mezi South Parkem, Futuramou, Stopařovým průvodcem po Galaxii a Temným Andělem (určitě si pamatujete na akčňák s Dolphem Lundgrenem). High on Life není jen čistokrevná akce. Díky četným dialogům obsahuje prvky adventury, vylepšování postavy pomocí nákupu nového vybavení a více než zjevné prvky Metroidvania, které vás nutí vracet se na dříve nedostupná místa. Jak je na tom samotná akce, o které by to mělo být především?
zdroj: Squanch Games
Mluvící zbraně jako nejlepší kamarádi
Akční náplň obstarávají Gatliani. Živé zbraně, které nezavřou hubu a jejich úhlavní nepřítel je stejný jako ten váš. Kartel Gatliany zotročil a skoro vyhubil. Po jejich osvobození se milerádi přidají na vaši stranu. Postupem hrou jich osvobodíte šest a každý z nich je unikátní, má vlastní osobnost, několik režimů střelby a přes své originální vzezření v sobě ukrývá tradiční zbraň.
Kenny je jako variace na pistoli, která je přesná na dálku. V alternativním módu střílí slizové granáty. Při rychlém mačkání spouště dokáže střílet hodně rychle.
Knifey je bojový nůž, který v alternativním módu obsahuje jakýsi bič, díky němuž se dá přitahovat na římsy, lana atd. Je také neocenitelný pomocník, který spolehlivě zastaví kontaktní nepřátele a při jejich probodnutí vám načerpá štít.
Gus je jako variace na brokovnici, účinný hlavně na blízko. V alternativním módu střílí disk, který plošně ničí nepřátele a vrací se. S pomocí Knifeyho, se správným načasováním, můžete neustále disk odrážet zpátky na nepřítele. Pomocí disku také můžete vytvářet plošiny na stěnách. Gus umí také nasávat a přitahovat menší druhy nepřátel.
Sweezy je jako samopal a jediná žena ve zbraňové výbavě. Její střely se nalepují na nepřítele a vybuchují. Nebezpečná je hlavně na střední vzdálenost. V alternativním módu střílí projektily, které v bublině zpomalí čas.
Creature vystřeluje malé kuličky s nožičkami, které běhají a hledají cíl k pokousání. V alternativním módu kulička cíl ovládne a ten se postaví na vaší stranu. Zbraň svým využitím trochu připomíná granátomet. S tím rozdílem, že nemusíte moc mířit.
Lezduit má poškozený mozek. Dokáže vyslovit jen své jméno, čímž prozrazuje, že je nabitý. Vystřeluje silné plazmové výboje, které zasahují a ničí vše v zorném poli hráče.
Akce v High on Life se inspiruje moderním pojetím ve stylu Doom: Eternal. Souboje se často odehrávají v jakýchsi arénách, kde postupně útočí několik vln nepřátel. K dispozici máte přitahovací „bič‘‘ a další různé schopnosti, které nabýváte postupně. Například jetpack prodlouží skoky, schopnost úskoků umožní vyhýbání se projektilům, zrychlení zprostředkuje třeba dočasný útěk z bitevní vřavy a tak dále. Jde zkrátka o akční recept, kde je dobré být neustále v pohybu, kombinovat zbraně, schopnosti a při nahrnutém adrenalinu mít radost z vítězství.
zdroj: Squanch Games
Stylizovaná grafika a výborný dabing
Grafika High on Life běží na Unreal Engine 4 a není to nejhezčí hra postavená na této technologii. Samotné herní prostředí je unylé. Močál, džungle, poušť a futuristické město neukazují příliš zapamatovatelné výhledy. Průměrnost prostředí hra vyvažuje barevnou stylizovanou grafikou a velkou fantazií při vymýšlení vzhledu mimozemšťanů. Těžko se to popisuje, ale některé modely mě dokázaly královsky pobavit. Postavy a zbraně mají velké oči, jsou infantilně barevní a často ostře kontrastují s častým krvavým masakrem. Vysokou věkovou hranici nemá hra pro nic za nic. Zabíjení je zde ztvárněné ‚,realisticky‘‘.
Jak je High on Life ukecaná hra, její úspěch je závislý hlavně na kvalitním dabingu. Autoři nenechali nic náhodě a samotné hlavní zbraně Kennyho se ujal přímo Justin Roiland se svým vysokým a koktavým hlasem. Hlas Kennyho se mi moc líbil, stejně jako všechny ostatní projevy ve hře. Dabing je opravdu na vysoké úrovni a díky velké ukecanosti jsem ani moc nevnímal průměrnou kvalitu ostatních zvuků. Celé to podbarvuje skvělá hudba v podání elektronického skladatele Tobacca. Hudba je někdy až mimozemsky arytmická a adaptivní. To znamená, že se její dynamika mění podle dění ve hře. Ve střílečkách často hudbu vypínám, ale v této hře jsem jí ještě víc ohulil.
zdroj: Squanch Games
Obstojně zpracovaná akce je přesně ta správná protiváha k dlouhým dialogům
High on Life má skvěle načasované tempo a jeho vyvážení. Za celou hru jsem si nikdy neřekl, že už by bylo moc dialogů, moc akce, nebo moc pasáží bez akce. Jako lovec odměn budete bojovat proti pěkné várce bossů, kteří jsou od sebe tak akorát daleko a nejsou přehnaně obtížní. Spíše naopak, například hlavní boss by mohl klást rozhodně větší odpor. Hra není ani příliš dlouhá, její délka je nastavená akorát. Pokud jdete jen za příběhem, vystačí na deset hodin. Já si to natáhl asi na patnáct hodin při hledání Luglox truhel ukrývajících prachy a sběratelské karty. Bavil jsem se celou dobu.
Ještě bych mohl dodat, že na základní PS5 hra běží ve stabilních 60 fps. V menu jde zvýšit kvalitu zobrazení a spadnout na 30 fps. Abych poznal nějaký rozdíl v grafice, musel bych to mít puštěné na dvou obrazovkách vedle sebe. Rozdíl ve snímkování jde ale poznat hned, takže volba byla jasná. Pro lepší zážitek z ukecané hry je dobré alespoň trochu umět anglicky. V opačném případě bude lepší, když si titul pořídíte raději na PC a stáhnete si neoficiální fanouškovský překlad. Samotného by mě zajímalo, co všechno mi z kontextu uteklo.
Humor High on Life není pro každého. Někomu může připadat příliš samoúčelně sprostý, ale nekorektní kousavá a dobře zpracovaná satira bude fungovat vždy. Hra je celkem násilná, což ostře kontrastuje s infantilní grafikou. Pokud máte rádi moderní akční styl okořeněný adventurními prvky, vracením se do lokací po vzoru metroidvanie a humor, který by měl být podobný Rickymu a Mortymu (musím se na to někdy podívat), směle do toho. Hra neklade velký důraz na samotný příběh, spíše na scénáře jednotlivých malých scének a na nejrůznější gagy.
