„Život je jako bonboniéra. Nikdy nevíš, co ochutnáš,“ říká maminka Forresta Gumpa. Tato legendární slova platí i pro protagonistu české hororové adventury Hlína, jemuž život rozdal karty, které by nikdo z nás nechtěl. Stejně nehezké karty dostal zakladatel studia Omnia Ludus a designér Jan Nechvátal, jehož životním příběhem se hra inspirovala.
Jmenuji se Ollie a pocházím z Hlíny
Titul Hlína se odehrává ve stejnojmenném městečku, kde se protagonista Ollie snaží přežít nepříjemnosti všedního dne. Rád by se svou kamarádkou Mayou opustil město a našel smysluplnou práci. Ollieho představa je ambiciózní, ale skutečnost je jiná. Aby uživil sebe i matku, musí ve městě zůstat a pracovat v továrně, kde lidé nic neznamenají. Továrna není jeho vysněnou prací, ale nevděčnou a ubíjející dřinou, ždímající své zaměstnance až na kost. Samotné pracoviště ale skrývá temné tajemství, jehož odhalení může stát hlavního hrdinu život.
Zdroj: Omnia Ludus
Na papíře se určitě jednalo o skvělý nápad. Vývojářům se totiž bravurně povedlo zobrazit temnou atmosféru zapadlého městečka, kde životy obyvatel řídí tajemná továrna. Avšak hra nenabízí ten pravý zážitek, který autoři pravděpodobně zamýšleli. Hlína je poměrně krátká a dohrajete ji během necelé hodiny. Děj se odehrává v rozmezí čtyř dnů, z nichž se jeden moc neliší od toho druhého. Za tu krátkou dobu si uděláte obrázek o jeho městě a nešťastných životech místních obyvatel, ale o samotném ději nikoli.
Kromě již zmíněného protagonisty, ve hře vystupují další postavy jako Ollieho matka, kamarádka Maya, barman místní hospody nebo vrátný hlídající továrnu. Interakce mezi postavami probíhá v rámci několika krátkých a úsečných vět za pomocí mumlavých zvuků. Nicméně postavy jsou docela ploché a o jejich životech, názorech a osobnostech se nedozvíte téměř nic. To platí i o hlavním hrdinovi, jenž sice zažívá nátlak ze strany své matky a deprese, ale k srdci vám i přesto nepřiroste. Oproti postavám je vizuální stránka hry rozvinutější. Celý projekt je vymodelován z hlíny a natočen pomocí stop motion a clay motion technologie, která je známá například z filmů Mary & Max nebo LEGO Příběh.
Život je takový, jaký si ho uplácáš
Hlína se hraje především na klávesnici, zatímco s myší odehrajete jen pár miniher představující jednotlivou každodenní činnost. Mezi ty patří herní automat, díky kterému můžete vyhrát peníze navíc, popíjení alkoholu a samotná práce v továrně. V této neslavné práci stojíte u pásu a odebíráte předměty, jako jsou boty, hrnky či náhrobní kameny do několika krabic. Abyste si vydělali, musíte za den nasbírat požadovaný počet předmětů. Pokud překročíte stanovenou hranici, dostanete tučný bonus. Peníze poté můžete utratit v hospodě za alkohol nebo na herním automatu. Ovšem práce v továrně není jednoduchá a vše závisí na tom, kolik energie máte. Zpočátku začínáte s naplněnou tabulkou, která se s každou odvedenou prací snižuje. Energii si doplňujete konzumací jídla a nápojů, kterých není zrovna moc. Na každý den máte vyhrazený jeden pokrm, a ten doplní kousek energie.
Dílo studia Omnia Ludus se sice nebojí vyzdvihnout nedostatky rutinní a tvrdé práce, ale její kritika v hráči vyvolá jiné pocity. Ano, práce je nudná, stereotypní, těžká, ale svým zvráceným způsobem zábavná. S přibývajícími dny a slábnoucí energií se tato mechanika proměňuje ve stejně rutinní a nicneříkající činnost, ale i tak si přejete, abyste v ní mohli nadále pokračovat. S poctivě vydělanými penězi také moc nepochodíte. Buďto platíte za pití v hospodě nebo za jízdné do práce. Ovšem v tak malých částkách, že stále disponujete s rozpočtem umožňující vám utrácet za cokoli, na co si vzpomenete. O to víc zamrzí, že nemůžete navštěvovat jiné lokace jako školu, kostel nebo obchody Konzum a Boty. Město Hlína je po architektonické stránce hezky vymodelované, ale prázdné. Kromě hospody, domova a továrny se jinam nepodíváte. Právě obchody a nákup potravin mohly blíže prozkoumat Ollieho finanční krizi a následně zvyšující nátlak a deprese. Bohužel ani jeden z motivů tvůrci nerozvíjí.
Zdroj: Omnia Ludus
Neurazí, nenadchne
Celkově jde o dechberoucí jednohubku, jež svou temnou atmosférou znepříjemní večer nejednoho z nás. Hře ale chybí hlubší příběh a větší interakce mezi postavami, jež by hráče přesvědčily, aby po hře sáhli. Zážitek po jejím dohrání odezní a v hlavě vám kromě ponuré atmosféry a působivé architektury nezůstane nic, co byste si ze hry odnesli.
Titul Hlína je ambiciózní artový projekt, který má šanci zaujmout. V současné podobě toho ale moc nenabízí a pokud vývojáři chtějí, aby hra na českém a světovém videoherním trhu obstála, budou muset zapracovat víc na narativu, postavách a herní době. Zachytit depresivní realističnost každodenního života se autorům podařilo, ale zprostředkovat silný a emotivní příběh už ne.
