Vývojáři Kaos Studios a Digital Extremes vytvořili celkem zajímavý příběhový koncept. Homefront nás na rozdíl od většiny stříleček nepřenáší do období dvou světových válek či studené války, ale zavede nás do blízké budoucnosti. Postarší hra z roku 2011 nás tedy příběhově přenáší do roku 2027, kdy se naplnily představy všech politických strašitelů. Severní Korea nejenže dokázala na svém území rozběhnout internet, ale podařilo se jí také nenechat vyhladovět své obyvatelstvo, a dokonce ovládnout svět. Vlhký sen každého správného diktátora. Ovládnutí se překvapivě nevyhnulo ani USA, a protože si strýček Chuck Norris vzal dovolenou, Kim Čong-un neváhal a využil tuto skvělou příležitost. Naše hlavní postava Jacobs se rozhodla nahradit Chucka a naší úlohou je tedy spasit Ameriku. Za spolupráce našich dalších amerických rebelů splníme přesně sedm misí. Stejnou cifru má i počet hodin příběhu, a to s velkou, ale opravdu velkou rezervou. My jsme totiž hráli na nejvyšší možné úrovni – Partyzán –, která v některých chvílích opravdu zvedala jak tlak v žilách, tak chuť rozbíjet věci kolem sebe. Troufneme si říct, že čistý čas příběhu by se na nižší úrovni pohyboval kolem dvou až tří hodin, což je žalostně málo.
Ovladatelnost a jiné mouchy
Vyvážení i ovladatelnosti hry není co vytknout. Nastavení nabízejí různé možnosti, abychom si přizpůsobili first-person ovládání podle naší chuti. To je u tohoto druhu her, zaměřených na šikovnost a aim hráče, poměrně důležité. Kdybychom měli něco vytknout, tak zejména hloupou potřebu hry nás stále vodit za ruku a nepustit z dohledu. Herní lokality jsou úzké a málo prostorné, tempo běhu diktují parťáci z odboje a ti opravdu příliš nespěchají. Někdy má člověk až pocit, že jde o umělé natahování herního času. Například přes každou překážku jsme museli jít poslední, dveře (až na pár výjimek) jsme neuměli vykopnout sami a museli jsme čekat, než je vykopne někdo z našeho týmu. Řekneme si fajn, umělá inteligence se o nás pěkně stará a dbá na naši bezpečnost až do momentu, kdy bychom reálně potřebovali její pomoc. Při přestřelkách totiž NPCčka dost překážejí a dříve vystřílíme celou nepřátelskou armádu sami, než se našim spojencům v odboji podaří složit k zemi aspoň pár nepřátel. Někdy tedy máme chuť odstřelit spíš naše nesmrtelné parťáky…
Vizuál a to, co zbývá
Grafická stránka hry na svou dobu není až tak zlá. Když jej porovnáme s jinými hrami podobného žánru, Homefront se drží takové střední cesty. Nejde o nic převratného, ale ani o žádný grafický odpad. V singleplayeru se mise snaží být zajímavé, i když na to, že jsme pilot, řídíme motorové vozidlo vzdušného typu minimálně. Hra se snaží zpestřit převážně pěší mise různým vojenským příslušenstvím, ale na náš vkus by ta snaha mohla být mnohem důslednější. Multiplayer, jak se dalo čekat u tohoto typu hry, je mrtvý. Takže když to shrneme suma sumárum: Homefront je příběhově poměrně zajímavá akční hra, při které si dlouho neodpočineme, protože příběh končí dřív, než vůbec začne. Grafická stránka odpovídá věku hry a ovladatelnost je na velmi kvalitní úrovni. Multiplayer vymřel a další možnosti (kromě krátkého singleplayeru) Homefront nenabízí. Hru doporučujeme koupit ve slevě, kdy vám zpestří program jednoho deštivého dne.
