Když já mám modrou trojku a ona má vyloženou dvojku, pak dvě mezery a čtyřku, tak prostě musí mít tu druhou trojku. Jenže která z těch dvou to je? Ještě zbývá ve hře červená, a ta může být dva a kousek. Takže buď má tu, druhou dvojku, nebo druhou čtyřku. Co mám dělat? Něco vybrat musím. A když vyberu špatně, tak jsme skončily, splést se totiž můžeme jen párkrát. No, jdeme na to. Ententýkydvašpalíky… bum! Když vydavatelství Mindok podepisovalo smlouvu na Jedeme bomby!, jistě si nebylo jisté, že hra bude tak populární, až získá to nejvyšší ocenění, německou Spiel des Jahres. Tahle sázka se jim ale vyplatila, a ještě naplánovali datum vydání tak, že se Jedeme bomby! na naše stoly dostala jen pár dnů po svém vítězství. Jak si ho podle nás zaslouží?
Roztomilá, ale ne pro děti
Se hrou Jedeme bomby! se anglicky mluvící mohli setkat už na loňském veletrhu v Essenu, a to pod názvem Bomb Busters. Vlastně, mohli se s ní setkat ještě dříve, Bomb Busters jsou totiž reimplementací deskové hry Bomb Squad z roku 2020. Ta z různých důvodů moc chvály neposbírala, ale i tak se pro autora Hisaši Hajašiho stala základem právě pro Jedeme bomby! Jednou z věcí, která Jedeme bomby! jednoznačně odlišuje, jsou ilustrace. Za těmi moderními, lákavými a plnými barev stojí Dominique Ferland (Piñatas, Think Again!).
Nenechte se zmást roztomilým vizuálem, Jedeme bomby! není žádnou dětskou hrou. Doporučený věk je 12 let a pro jednu partii budete potřebovat 2—5 hráčů a přibližně 30 minut. V některých scénářích případně 10 minut.
Jak dneska budeme hrát?
Scénářích? Ano, přesně tak. V krabici najdete 66 scénářů, jak Jedeme bomby! hrát. Rozhodně ale autor nešel cestou „scénáře budou víceméně stejné, jen těžší a těžší“. Ony jsou těžší a těžší, ale zároveň jsou často opravdu rozdílné. Jakmile se tedy prokoušete přes těch několik úvodních výukových a tréninkových misí, stále si užijete necelých 60 různých verzí, jak Jedeme bomby! hrát.
Jedeme bomby! díky svému přístupu ke scénářům skvěle balancuje znovuhratelnost, lehký příběh, postup kampaní a různá kosmetická vylepšení. Lepíte rádi? I to si zde užijete! Zároveň ale nejde o legacy hru, kterou byste zahráli „jednou“ a už nikdy více. K jakémukoliv scénáři se můžete libovolně vracet a hrát jej znovu a znovu. Nic neničíte a v každém scénáři máte přesně popsané, co k jeho nachystání budete potřebovat. Už jen za toto je jasné, proč se Jedeme bomby stalo takovým miláčkem publika. Má ještě více scénářů a ještě více rozdílných než nedávní Infiltrátoři (kteří ale zase vedou díky velikosti krabice).
Zneškodněme bombu
Jedeme bomby! je kooperativní dedukční desková hra, ve které se vžijete do role pyrotechniků pokoušejících se o zneškodnění bomby. Ta je reprezentována žetony drátů, přičemž jako v každém správném bombovém filmu, mají různé barvy a abyste bombu úspěšně zneškodnili, musíte dodržet nejrůznější pravidla pro přestřihnutí těch správných drátů.
V základu jsou pravidla jednoduchá. Modré dráty obsahují čísla od jedné do dvanácti, přičemž každé z nich je ve hře přesně čtyřikrát. Přestřihnout musíte pár stejných čísel. Žluté dráty jsou vždy v páru a přestřihnout je musíte jedině spolu. No a pokud někdy přestřihnete drát červený, partie pro vás skončila prohrou, protože vám to bouchlo v rukách. Pro výhru potřebujete postupně přestřihnout všechny modré a žluté dráty.
Co se skrývá tady?
V principu jednoduchá pravidla ukrývají překvapivou míru strategie, napětí a taky spoustu prostoru pro pořádnou spolupráci beze slov. Jedeme bomby! je totiž jednou z těch kooperačních her, v níž každý ví část informace a svým spoluhráčům ji musí vykomunikovat činy, které vykonává, nikoli slovy. Konkrétně máte před sebou stojan, na nějž umístíte destičky drátů v pořadí od nejmenších po největší. U jedné destičky můžete na začátku partie odhalit, co na ní je, zbytek je tajně.
Už v tomto kroku nastává váš první velmi důležitý rozhodovací krok – co spoluhráčům odhalím? Číslo, od kterého mám tři kusy, abych mohla ty zbylé dva vyložit? Nebo jim snad prozradím, že deset z mých třinácti drátů má hodnotu šest a méně? Nebo že moje nejvyšší číslo je devítka? Každá z těchto možností má smysl a vaše rozhodnutí ovlivní hru dost výrazně.
Jinak totiž moc ostatním nic neprozrazujete, ale snažíte se přestřihnout dva stejné dráty – jeden u spoluhráče, druhý u vás. Nebo, pokud jste tím, kdo u sebe má všechny zbývající dráty od nějakého čísla, tak můžete přestřihnout ty. Hra v tomto aspektu poměrně hodně připomíná skvělé Trio, což je sice malá a kompetitivní karetní hra, ale s Bombami má společné právě tu dedukci, kde se které číslo nachází. Zbožňovala jsem ji už v Triu, a tak se není co divit, že i v Jedeme bomby! jsem z ní nadšená, navíc, když se k ní přidá kooperativní herní přístup a ty desítky způsobů, jak hrát.
Sdílejte informace
Musím říct, že ač dedukční hry patří mezi moje nejoblíbenější, ta úplně první, kterou jsem hrála, mě na nějakou dobu spíše odradila. Byla jí Hanabi, také kooperativní karetka, v níž se také snažíte vyložit své karty v nějakém pořadí, přičemž se spoluhráči můžete komunikovat jen velmi omezeně. Jenže ačkoliv je vidět společné DNA, v Jedeme bomby! autor odstranil ten hlavní prvek, který mi na Hanabi vadil. Nevidíte v něm totiž svoje vlastní karty, jen ty spoluhráčů, a pokud nedostanete opravdu užitečné nápovědy než se znovu dostanete na tah, nevíte často vůbec nic.
V Jedeme bomby! mám pocit, že i přes omezenou komunikaci mám nad hrou mnohem více kontroly a každý tah, který udělám, má smysl. Představte si situaci, kdy už jste v minulých tazích společně vyložili na stůl všechny pětky a čtyřky (některé z nich i u vás) a ve vaší ruce se nachází tři šestky. Jste na tahu a víte, který z vašich spoluhráčů má tu poslední šestku. Výmluvný způsob, jak vykomunikovat, že máte tři šestky, je vybrat soupeřovu šestku a vaši nejvíc vpravo. Tak dáte najevo, že ony dvě neodhalené destičky mezi vaší čtyřkou a právě vyloženou šestkou, jsou také šestky. Jednoduché, efektivní, a zcela ve vaší režii. I přes velkou míru strategie vám ale občas nezbyde než nějakou hodnotu tipnout, čímž se ale v případě omylu nebezpečně přiblížíte k prohře. Omyly se totiž v této hře neodpouští.
Krabičky! Tajemné krabičky!
Ona šestašedesáti scénářová kampaň na vás nebude nahrnuta celá najednou. V krabici se totiž nachází několik krabiček, obsahujících její části. A jejich otevření si budete muset zasloužit (naštěstí „jen“ výhrou posledního scénáře předchozí krabičky). Musím se přiznat, tajné krabičky, nálepičky (ano i ty tu jsou) , přidávání pravidel, to vše pro mě dělá hru hrozně zábavnou a nutí mě hrát pořád a pořád dokola, abych se k tomu obsahu navíc dostala.
Zbytek provedení hry je malinko rozpačitý. Zábavné barevné ilustrace se k ní skvěle hodí a poněkud morbidní téma výrazně odlehčí. Dvouvrstvá herní deska je super věc, a měla by být povinně ve všech deskovách, v nichž mají věci zůstat na svých místech. Blechy, žetony a další komponenty jsou naprosto v pořádku. Až na ty v hlavní roli – dráty a stojany. Stojany jsou z měkkého plastu a dráty jsou sice funkční, krásy ale moc nepobraly. Kupodivu se taky občas přes stůl špatně čtou žetony nápověd, obzvlášť šestka a devítka je pro některé stále matoucí. Krabice od hry je sice velká, vzhledem k množství obsahu je to ale tak akorát. Pochválit musím i za rychlé partie (ačkoliv set up mnohdy zabere i dýl než samotné hraní). To a příliš jednoduchá verze pro dva hráče jsou vlastně jediná negativa, která Jedeme bomby! vytýkám. A to je dost dobré skóre.
Jedeme bomby je kooperativní dedukční desková hra, v níž se stanete pyrotechniky. Hra získala letos ocenění Spiel des Jahres a dle mého názoru to bylo opravdu právem. Barevné ilustrace, spousta strategie i interakce, rychlé partie a hlavně 66 scénářů, tedy různých verzí, jak Jedeme bomby hrát. To vše z ní dělá hru, kterou ve své sbírce rozhodně chcete. Pokud tedy nejste velcí odpůrci kooperativní dedukce.
