Cestovatelé časem, zpozorněte! Možná jsme vás konečně odhalili! Vás a vaše úskočné plány a celou vaši existenci… A teď jsme na tahu my.
Asi takhle by mohl znít nějaký novinový titulek ve světě fantastické novely Adriana Tchaikovského, Jednou to všechno bude tvoje. Počkat, vlastně nemohl. V tomto světě totiž neexistuje nic a zároveň všechno. Je to kniha plná paradoxů, chytře parodovaných klišé, kulturních a historických referencí a hlavně velice prostého, avšak efektivního humoru. Takže připoutat, jdeme ničit časové linky!
Autor:
Vydavatel:
Jazyk originálu:
Překlad:
Počet stran:
Tisk:
Vazba:
Formát:
Hmotnost:
Rok a měsíc vydání:
ISBN:
EAN:
Vydání:
Adrian Tchaikovsky
Planeta9
angličtina
Milan Pohl
152
černobílý
brožovaná
130 × 196 mm
186 g
říjen 2025
978-80-88626-76-3
9788088626763
první
Zdroj: Planeta9
Traumatický příběh jako solidní základ divočiny
Myslím, že když jsem se rozhodla recenzovat český překlad této novely, konkrétně od nakladatelství Planeta9, hrál v tom roli hlavně název. Očekávala jsem dojemný příběh o konci světa, velikém odkazu a břemenu budoucnosti na ramenou. A vlastně jsem se dočkala, jen trochu jinak.
Obávám se, že místy v recenzi budu muset něco vyspoilovat, ale pokusím se to nedělat často. Tato kniha totiž dle mého názoru velice spoléhá na nečekané plot-twisty a vodění čtenáře za nos. A přitom je poměrně krátká, takže vývoj událostí místy nestíháte sledovat, ale vlastně si to užíváte.
Potkáváme se zde s nejmenovaným mužem, který si spokojeně farmaří na statku mezi lány krásných, úrodných polí. Prohání se na svém traktoru sovětské výroby a vedle něho běhá dinosaurus. Ano, dinosaurus. Netrvá to dlouho a zjistíte, že muž disponuje všelijakými vynálezy ze všech různých dob a alternativních světů. Kde vzal dinosaura a robotické pracovníky pro svoji farmu? No, ukradl je při cestování časem.
Původní zápletka tohoto sci-fi je vlastně dokonale prostá, ale přitom vám mnohdy zavaří mozkové závity. Paradox za paradoxem, vskutku. Tento muž byl totiž vojákem v kauzální válce. Abyste rozuměli, v kauzální válce po sobě nikdo nemetá jaderné bomby, ale bomby kauzální – takové, které roztrhají na kusy samotný čas. Tento traumatizovaný voják však kdysi řekl „stop“, osobně se postaral o to, aby válka zmizela do chaosu dějin, a usadil se na staré farmě kdesi, kdysi. Na místě, které je nejzazším časovým úsekem, kam se lze se stroji na cestování časem, jež lidstvo dokázalo vynalézt, možné dostat.
Někdo by řekl, že trpí PTSD. Někdo by řekl, že je to prostě šmejd. Nic to však nemění na tom, že se pasuje do role strážce času. Udělá vše proto, aby byl posledním člověkem na světě. Tím totiž zajistí, že žádná další válka už se nikdy konat nebude.
Jenže ono to nebude tak jednoduché…
Pořádná jízda napříč rozlámaným časoprostorem
Náš hrdina má v rukávu velkou spoustu es. Neštítí se ničeho, vše si dokáže ospravedlnit a život samotáře mu zcela vyhovuje. Všechno se ale změní, když zjistí, že jeho „konečný okraj času“ není tak úplně konečný.
Tady je potřeba přestat s popisem příběhu. Můžu vás však navnadit jiným způsobem. Kniha ve vás vyvolává kolotoč emocí, chvílemi se přímo řítíte dolů po horské dráze. Je totiž tak moc absurdní, že se stává dokonalou parodií na všechny tituly všech médií, které kdy využívaly časové paradoxy. Linky se tříští, explodují, co se stalo včera, dnes jakoby se nikdy nestalo, co se stane zítra, to minulost dávno smazala. Jasně, někdy to dá zabrat ve všem se vyznat, ale já jsem na to rezignovala. Jistě je za tím vším nějaká logika časových paradoxů, některé paradoxy z obšírného seznamu by se nejspíš skutečně v teorii stát mohly, ale vlastně to vůbec nepotřebujete chápat. Prostě věřte tomu rádoby správnému vojákovi, když vám říká, jak to funguje.
Nejlepší je, že kniha paroduje i samu sebe. Naprosto otevřeně přiznává, že jedna z jejích zápletek je z pohledu běžného člověka poněkud úchylná, zároveň nepravděpodobná. V polovině se z postapokalyptické novely stává dokonalá komedie, kde se hrdinové pokouší navzájem zavraždit, pak se objeví Rakeťáci z Wishe (jako kdyby už ti opravdoví Rakeťáci nebyli dost z Wishe), potom nejspíš budete chvilku plakat a pak to zakončíte… to se nedá popsat, to si musíte přečíst.
Kniha je od začátku do konce nabitá referencemi na všechno možné i nemožné. Knižní klišé se ležérním způsobem obrací na ruby, hrdina komentuje události s ohledem na béčkové akční filmy, historické události přestanou dávat smysl a pak ho znovu dávat začnou. Považte, když slíbíte Achillovi trojku se dvěma možnými Patrokly a pošlete proti sobě bojovat známou dvojici diktátorů druhé světové války, jen abyste zjistili, že vlastně vůbec bojovat neumí, pravděpodobně už žádný dopad na časové linky vůbec neřešíte. A to je na tom to skvělé! Stát se může v podstatě cokoli a postavy tomu jdou otevřeně naproti. Autor tohle téma opravdu vyždímá do sucha. Ale ten humor rozhodně suchý není.
Zdroj: Luxor
Vyprávění, co má náležitý šmrnc… i s dinosaurem
Nakolik jsou jednotlivé historické události historicky přesně popsané, to opravdu nevím. Částečně i proto, že googlit si je by knize ubralo na vtipu. Není to potřeba, možná se sice ztratíte v zákonech fungování času, ale v příběhu rozhodně ne.
Za to může i skvělý vyprávěcí styl. O svém podivuhodném příběhu nám vypráví sám muž, text ani jednou nedostane jiného vypravěče. Možná právě tahle konzistence je klíčem k tomu, že celou knihu slupnete jako malinu, respektive jako dinosauřice Mrzutka cestovatele časem… To však neznamená, že byste byli ochuzeni o postoje ostatních postav. Vyprávění vám jak postavy, tak jejich myšlení krásně vyjeví třeba jediným dialogem. Zkrátka dobře namazaný stroj.
Vtipy, narážkami a referencemi stránky praskají ve švech, ale přitom to všechno působí strašně mile. Prostě musíte přistoupit na to, že si s vámi kniha chce hrát, že je mnohem více parodií, než vesmírným eposem o nástrahách cestování časem. Ale přesto vám čas od času bude tuhnout krev v žilách, když si uvědomíte, jak hrozivá je vlastně minulost/současnost/budoucnost světa.
Lidská hloupost je prostě věčná. Tento hrozivý podtón je do knihy umně zakomponován a místy vás přinutí se zastavit a říct si: „sakryš, my jsme vážně zvláštní rasa“. Chaos původní časové linie se navždy ztratil a vše, co muž znal, neexistuje, nebo dokonce nikdy neexistovalo. Možná proto mu vlastně v rámci čtení všechno odpustíte, budete mu fandit a upřímně mu přát dinosauří kamarádku z dob dávno minulých a ztracených. A možná i tajemného parťáka, který se s ním vydá bořit dějiny (nebo budoucí dějiny, haha).
Příliš malá jednohubka pro milovníky komplexnosti
Jediné, co mi vadilo, je délka knihy. Ta totiž určuje i vaše vnímání událostí. Když víte, že vám zbývá už jen pár stránek, zkrátka si snadno domyslíte, jak všechno skončí. A v polovině si zase budete říkat, že když už jste v půlce, o tomhle a o tomhle už se nedozvíte asi nic.
Pravda je, že některé momenty bych si užila delší, komplexnější. Jenže kniha si nehraje na něco, čím není a nechce být. Ač v sobě určitě má dost komplexnosti, drobných úsměvných detailů a snad i toho charakterového vývoje, všechno se odehrává na velice malém, osekaném prostoru. Občas by si ty scény zasloužily pár odstavců navíc. Na druhou stranu, třeba by tím přišly o svoji geniálnost.
Ať tak či onak, Jednou to bude všechno tvoje byla velice zábavná kniha, která vybudovala šílenou jízdu časem na hrozivé (a řekla bych i na docela originální) apokalypse lidstva. Přečíst ji je konečně stejně svižné a rychlé jako cesta z kraje času do Pleistocénu – ani nemrkneš.
Jednou to bude všechno tvoje od Adriana Tchaikovského je rychlá jízda napříč lidskou apokalypsou s cynikem v hlavní roli vypravěče. Humor a narážky bravurně sednou parodickým situacím, avšak vše si uchovává svůj osobitý styl a charakter. Hrozivý podtón je doplněn komickou zápletkou o tom, jak zavraždit kauzalitu i lidstvo samo, třebaže jeho jediný zástupce by nejradši jezdil na traktoru po polích. Je to krátká jízda, ale spolehlivě vás nabije energií.
