Víte, se svojí úžasnou ženou jsem už přes deset let. Zažili jsme spolu vzestupy a pády, hádky i usmiřování, ale především proti sobě rádi soupeříme snad v každé kravině, jaká na této planetě existuje, od deskových her po reálné lidské sporty… nebo jak to nazvat. Zatímco ale ve většině disciplín jsme schopni si vítězství přelévat jako na miskách vah, je zde jedna hra, ve které jsem ji za celou dobu našeho vztahu neporazil. Město, jméno, zvíře, věc, rostlina a stát. Je neporazitelná, nezničitelná a nepřekonatelná. Nehledě na to, kolik lidí hrálo s námi. Když se tak objevila možnost zrecenzovat a zahrát si titul Jméno, město a tak dále, cítil jsem příležitost pro pomstu. A ano, stala se! Momentální skóre je úžasných 11:0 a dva dny ticha.
Jde jen o to zbavit se karet a naštvat ostatní
Na rozdíl od svého papírového předchůdce zde nesbíráte body, ale snažíte se co nejrychleji zbavit všech karet, které držíte v ruce. Hra se hraje na kola a celkovým vítězem se stává hráč, kterému se jako prvnímu podaří vyhrát tři kola. Cesta k prázdné ruce je však dlážděna nástrahami v podobě záludných akčních karet a kreativity vašich soupeřů. Takže je to vlastně něco úplně jiného než klasické Město, jméno, nicméně to je ten důvod, proč najednou drtím svou ženu.
Jak se tedy titul připravuje? Je to karetní hra, takže se jedná o otázku několika vteřin a navíc je to naprosto bezbolestné. Jméno, město a tak dále (v originále Crack List) se skládá ze dvou balíčků: modrého, který obsahuje karty písmen a akční karty, a červeného s kartami kategorií. Modrý balíček se zamíchá, každému hráči se rozdá osm karet a zbytek se položí doprostřed stolu jako dobírací hromádka. Vedle něj se položí červený balíček. Nejmladší hráč pak jen otočí vrchní kartu kategorií a vybere jednu ze tří možností (snadná, střední, nebo těžká), čímž okamžitě odstartuje první kolo.
Princip hry je poté elegantně jednoduchý a okamžitě srozumitelný. Hráč, který je na tahu, musí co nejrychleji vymyslet slovo, které odpovídá aktuálně zvolené kategorii a zároveň začíná na jedno z písmen, které drží v ruce na kartách. Jakmile slovo vymyslí, nahlas ho vyřkne a zahraje odpovídající kartu s písmenem na odhazovací hromádku. Hra pokračuje po směru hodinových ručiček a všichni ostatní hráči se snaží vymyslet další slova ve stejné kategorii. Ale tempo, lidi, tempo! Žádné čekání, slova křičíme a odhazujeme jako v originále. Ostatně – řekněte sport na Q, a ne, quidditch se neuznává, bo je to famfrpál a jestli se můžou říkat i fantasy sporty, se mělo stanovit před hrou!
Jméno, město a tak dále je o tempu a domluvě
Aby hra neztrácela tempo, je každý hráč pod mírným časovým tlakem. Pravidla udávají zhruba 20 vteřin na odpověď, ale mnohem zábavnější je neformální pravidlo, kdy ostatní hráči mohou začít nahlas odpočítávat od pěti do jedné, pokud se jim zdá, že někdo přemýšlí příliš dlouho. Ono totiž dvacet vteřin je brutálně dlouho, takže já doporučuji neformální pravidlo. Pokud hráč nestihne odpovědět, řekne špatné slovo nebo zopakuje již použité, čeká ho trest. Nejenže si musí vzít svou zahranou kartu zpět do ruky, ale navíc si musí dobrat jednu trestnou kartu z balíčku.
Skutečným kořením hry, které ji odlišuje od papírové předlohy, jsou akční karty. Místo aby se jen řeklo slovo, může se hráč rozhodnout zahrát jednu z těchto karet, která okamžitě zamíchá průběhem hry. Mezi základní akční karty, které ovlivňují samotný průběh hry, patří KATEGORIE, OTOČKA a STOP. Zahráním karty KATEGORIE donutíte následujícího hráče otočit novou kartu a vybrat úplně novou kategorii, což může zničit plány všem ostatním. Karta OTOČKA jednoduše obrátí směr hry, což může být taktický manévr, jak se vyhnout hráči, který má málo karet. A konečně karta STOP bez milosti přeskočí dalšího hráče v pořadí a sebere mu tah. Prakticky eso jako v prší.
Nicméně je tu ještě jedna karta – ta nejzákeřnější a nejzábavnější,VÝMĚNA. Ta vám dává na výběr. Buď si se soupeřem vyměníte jednu konkrétní kartu, nebo, a to je mnohem dramatičtější, si s ním vyměníte všechny karty v ruce. Tato karta je dokonalým nástrojem, jak potopit hráče, který se blíží k vítězství, a zároveň se zbavit svých špatných písmen. Má to ale jeden háček: pokud byste kartu VÝMĚNA zahráli jako svou poslední, darovali byste tím vítězství soupeři, což pravidla vtipně nedoporučují. Mimochodem, takhle právě moje drahá polovička zahrála poslední hru, od níž jsme spolu Jméno, město a tak dále nehráli. Já ji obvinil z neposlouchání pravidel, ona mě z důvodu, proč se rozvedeme. To je život.
Bonusy a cesta k nekonečnosti
Hra chytře motivuje k používání méně obvyklých písmen. Karty s písmeny jako Q, W, X, Y, ale i G nebo CH jsou označeny symbolem +1, +2 nebo +3. Pokud se vám podaří vymyslet slovo na jedno z těchto písmen a kartu zahrát, získáte odměnu v podobě možnosti líznout si z balíčku odpovídající počet karet a rozdat je svým soupeřům. Tato písmena upřímně zachraňují témata jako sportovci, filmové hvězdy atd. Ono totiž vážně vymyslet jídlo na X nebo Y je na hranici nemožnosti.
Samozřejmě nastává i situace, kdy nikdo nedokáže na danou kategorii vymyslet další slovo. Pokud si všichni hráči postupně za sebou musí dobrat trestnou kartu, protože nemohli hrát, kategorie se automaticky zruší a hráč, který ji původně vybral, musí otočit novou kartu a zvolit nové téma. Tento mechanismus zajišťuje, že hra nikdy neuvízne na mrtvém bodě. Neuvěřitelně prosté.
Předtím, než se dostaneme nenápadně k finiši, je tu jedna důležitá zmínka, a to o debatách o platnosti odpovědí. Všichni, co jsme originální verzi hráli, víme, že se to může zvrhnout. U nás jsme na sebe pravidelně řvali kvůli čemeřici, ale nemůžu za to, že si pamatuji jen květiny, co rostou v Zaklínači. Naštěstí dnes za vás už rozhodne Google, nicméně je jen na vás, jak se domluvíte, protože čím víc času při uznávání uběhne, tím více času mají i protihráči na promyšlení svého tahu.
Jméno, město a tak dále ukazuje, že v jednoduchosti je krása
Grafické zpracování hry je až brutálně minimalistické, moderní a maximálně funkční. Karty mají čistý design s výraznými barvami, které odlišují jednotlivé balíčky a typy karet. Písmo je velké a snadno čitelné, což je u párty hry, při níž se vše děje rychle, naprosto klíčové. Nečekejte žádné složité ilustrace. Design zde plně slouží hratelnosti a přehlednosti. Vše je navrženo tak, aby vás nic nerušilo od rychlého přemýšlení a interakce s ostatními. Ono vlastně není co vyčítat.
Co je tedy největším problémem a nedomyšleností? V mém případě to řeknu jasně a jednoduše: zbytečná abecední písmena pro témata. Vážně je na hranici nemožnosti dávat dohromady Q, Y či X a pravidelně čekat, než vám přijde téma, je o nervy. Také mi trošku vadí rozptyl kategorií, které mi přijdou často vágně položené. Ale kdo ví, možná to je jen můj názor.
Jméno, město a tak dále je fantastickou a povedenou modernizací nestárnoucí klasiky. Úspěšně převádí princip z tužky a papíru do formátu dynamické a chaotické karetní hry, která je plná chytrých zvratů a interakce. Je to přesně ten typ hry, který vytáhnete na oslavě a během chvíle se baví celý stůl. Ačkoliv velkou roli hraje slovní zásoba a faktor náhody, právě v této nepředvídatelnosti a škodolibosti se skrývá její největší kouzlo. Navíc jsem v ní v naší domácnosti stále neporažený a doufám, že až si tohle někdo přečte, vyslouží mi to doma partii navíc.
