Když se řekne Don't Nod, mnozí si jistě vybaví úžasné příběhy ještě lepších videoher, které v našich srdcích dokázaly hluboko zakořenit a způsobit nám nejedno morální dilema. Francouzští vývojáři umí skvěle pracovat s emocemi, ale v poslední době se pokouší proniknout i do jiných žánrů a rozšířit si tak portfolio rozmanitějšími projekty. Po rebrandingu studia jsme v Harmony: The Fall of Reverie rozhodovali o směřování lidstva a nyní se vydáme na spirituální cestu k vrcholu skály tak vysoké, že se cíl ztrácí v mračnech. Jusant nás zavede tam, kam už dlouho žádná lidská noha nevkročila, abychom svedli tichý boj s ničím jiným než s nepřízní osudu.
Nezaprší a nezaprší
Když se v prvních vteřinách hry procházíte po vyprahlé poušti, ostré slunce vám silně pere do zad a obzor i nejbližší okolí zdobí opuštěné vraky lodí, jasně dostáváte signály, že tady něco nehraje. Mezi troskami toho, co po sobě zanechala předchozí civilizace, vyčnívá pouze vysoká skála, na jejíž vrchol máte namířeno. Proč? Za jakým účelem? Čeho tím chcete docílit? To ukáže pouze čas a hromada indicií, co naleznete po cestě. Jusant je opředen tajemstvím, protože veškeré podrobnosti se skrývají v dopisech a deníkových záznamech různě roztroušených jako sběratelské předměty po cestě k vrcholu. Aby tak hráč plně pochopil pevné jádro příběhu, bude muset dokumenty nejen hledat, ale i číst. Věřte mi, že toho čtení není zrovna málo. Čím více nápověd naleznete, tím jasněji se vám celá situace začne vybarvovat, i když celková interpretace je nakonec stejně ponechána ve větší či menší míře na vás.
Naštěstí tvůrci mysleli i na ty hráče, kteří nechtějí výpravu za psaným slovem absolvovat, a tak několik líbivých cutscén postačí k pochopení alespoň základní myšlenky. Jestli mám Jusant v něčem pokárat, bude to právě přemíra textových odboček. Pokud chcete skutečně pochopit také dílčí zápletky a vše nakonec poskládat v ucelený příběh, časté a obsáhlé čtení vás neustále vytrhává z celkového herního zážitku, který je mimochodem skvělý. Jusant nikam nespěchá, nechá vás vzhůru postupovat vlastním tempem a dá vám dostatek času si vše prohlédnout i volně objevovat. Z toho důvodu mě tolik mrzí, že explorace není rozsáhlejší. Při šplhání se dostanete do slepých uliček a minete hromadu příbytků společně se zbytkem toho, co zde prchající obyvatelé ve spěchu zapomněli nebo záměrně zanechali. Kromě dokumentů, sběratelských předmětů a bodů přímo určených k výstupu však s okolním prostředím jinak interagovat nemůžete. Je vám dovoleno v osamění setrvat na potemnělých chodbách ještě černějších jeskyní a následovat předem určenou stezku. Šplhat totiž budete nejen vně vysoké skály, ale i uvnitř.
Závod s časem
Abyste se necítili tak sami, společnost vám bude dělat drobný tvor oplývající záhadnou silou probouzet zdejší flóru. Ani hlavní hrdina na tom není o moc lépe, co se týče záhad opředených kolem jeho maličkosti. Mladý chlapec na sobě nese černé symboly, a jak pochopíte po pár minutách hraní, mají co do činění s majestátnými monumenty, kterých na své cestě potkáte všeho všudy pět. Základním stavebním kamenem hratelnosti je však lezení po skalách. Mechanika je zpracována natolik dobře, že i ovládání na klávesnici přináší stejně tak uspokojivý zážitek jako na ovladači, jak titul při načítací obrazovce doporučuje. Šplhání je zábavné a místy před vás postaví takovou výzvu, že se za monitorem zapotíte stejně jako hlavní hrdina napínající své svaly k úspěšnému zdolání vrcholu.
Abyste si osvojili správnou techniku horolezectví, stačí pouze udržovat určitý rytmus, na nějž si rychle zvyknete. Tlačítka simulují úchyt pro každou ruku, čímž je nutné je přepínat ve správný čas. Brzy nato se osmělíte k odvážnějším kouskům, jako jsou nebezpečně vyhlížející skoky nebo spuštění se na laně, následné rozhoupání se a zachycení na jinak nepřístupném místě. Vše samozřejmě za dostatečného jištění. Klíčovou roli hraje i výdrž. Ta jediná vás popohání k rychlé akci v jinak ničím nerušeném zážitku. Sílu v rukou nebudete mít totiž donekonečna, a čím náročnější úsek slézáte, tím více byste měli dělat pravidelné přestávky. Zavěšení vysoko na skále do hry vnáší pocit mírně vzrušujícího nebezpečí z hluboké propasti pod vámi, ale ve skutečnosti vám žádné nehrozí, protože ve hře nejde zemřít – nelze přepadnout přes okraj skály ani jakýkoliv další katastrofický scénář.
Omezovat vás bude i délka lana, kterou je nezbytné zejména v pozdější fázi hry brát obzvláště na vědomí. Aby se lezení rychle nestalo monotónní, ne vždy dostanete příležitost využít chyty přímo na skále. Díky vašemu malému společníkovi budete moct přimět okolní prostředí k vytvoření cesty. S novou kapitolou se mění i terén a podmínky komplikující výstup. Na vnější straně skály vás mohou zkoušce vystavit poryvy větru, uvnitř zase popínavé květiny a další nástrahy. Opatrnosti tak není nazbyt.
Bez cesty zpět
Nemusíte se bát, že byste se ztratili. Ostatně k vrcholu vede pouze jedna cesta, a to přímo vzhůru. Může se sice stát, že někdy chyty neuvidíte na první pohled, protože jsou často důmyslně zamaskované, ale nikdy se nedostanete až do té fáze, že byste dlouze bloudili. Malý tvor obývající vak na zádech hlavního bezejmenného hrdiny vám sice může ukázat směr, kterým je nutné se vydat, a stejně tak oplývá schopností vás nasměrovat na bod interakce, tedy ke sběratelskému předmětu. Těch se ve hře sice nachází několik druhů, ale osobně jsem si při jejich sbírání přišla, jako by mě hra za mé úsilí je hledat dostatečně neodměnila, což mělo za následek i úpadek motivace.
Skála kromě textových poznámek ukrývá mořské mušle, abyste se mohli zaposlouchat do zvuků těch, co zde byli před vámi. Stejně tak narazíte na nástěnné fresky, podivuhodné otočné oltáře a stavění mohyl z kamenů. Přestože jsem přesně ten typ hráče, který musí do posledního milimetru prohledat herní mapu a posbírat vše, co se dá, Jusant ve mně nedokázal vyvolat dostatečný zápal k tomu, nalézt každou jednu položku z každé jedné kolekce. Kdyby na tom nezávisely achievementy, zkrátka bych je nechala pohřbené v sutinách jako zbytek prostředí. Snažím se tím jednoduše vyjádřit to, že sběratelské předměty pro mě nebyly dostatečně zajímavé. Po dokončení hry se k jednotlivým kapitolám můžete vrátit a dohledat to, co jste minuli.
Malý kamínek, velká překážka
Co vývojáři ze studia Don't Nod zvládli na jedničku, je grafická stylizace. Titul necílí na realistický vizuál, ale soustředí se na stavbu až snového světa, jemuž nižší počet polygonů naopak prospívá. S přibývající výškou se postupně transformuje i prostředí kolem vás a mnohdy vám nabídne tak úchvatnou scenérii, že se zastavíte a pár vteřin jen zíráte na monitor s úžasem v očích. Kolikrát jsem si tak říkala, jaké je to věčná škoda, že nemáte možnost přes Photo Mode zachytit ten kouzelný moment v krásném snímku. Epičnost zvyšuje naprosto nádherný orchestrální soundtrack, s jehož pomocí jsem se hned několikrát nechala strhnout okamžikem a málem měla slzy na krajíčku. Vodopád se spustil při emotivním konci, ale to už vám nebudu moc spoilerovat. Nahoru si musíte vylézt sami, abyste zjistili, co tam na vás čeká.
Na čem je naopak ještě potřeba trochu zapracovat, je věčné zasekávání postavy o každičkou jednu malou překážku na cestě. I kdyby to byl malý kamínek na okraji srázu, stačí málo a musíte zařadit zpátečku, protože dopředu to nepůjde. I přes to všechno jako největší zápor vnímám délku titulu. Nepředpokládala jsem, že půjde o sáhodlouhý zážitek hodný desítky hodin, ale že mé horolezecké dobrodružství skončí tak brzy, jsem vážně nečekala. Po cca pěti hodinách, kdy jsem pečlivě prolezla každičký kout a dala si záležet, abych minula co nejméně sběratelských předmětů, náhle přišel konec. Poslední kapitola je navíc nejkratší, jako by už tvůrcům docházel dech. Jusant v sobě má něco magického. Něco, co mě k monitoru přikovalo tak moc, že bych klidně šplhala dál ještě několik dalších hodin. Nutně ovšem potřebuji toho malého modrého tvora jako plyšáka!
Jusant představuje úchvatné horolezecké dobrodružství s emotivním příběhem, jak jsme od studia Don't Nod zvyklí. Vývojáři dokázali své kvality přenést i do pro ně nového žánru a dokázat tak svou komplexnost. Lezení po skalách poskytuje uspokojivý zážitek. Společně s líbivým vizuálem, silným soundtrackem i meditativní náplní tyto silné stránky dalece převyšují nad pár nedostatky a rozhodně nic neubírají na kouzlu krátkého, leč zdařilého projektu.
