Každé pokračování stojí před nelehkým úkolem: jak se vyvinout, aniž by zradilo své kořeny? Jak zjednodušit a zpřístupnit, aniž by se vytratila hloubka, kterou fanoušci milují? Killing Floor 3 vstupuje na scénu jako odpověď na svého komplexního a obsahem nabitého předchůdce. Slibuje rychlejší, plynulejší a modernější zážitek. Výsledkem je však hra, která neustále balancuje na ostří nože, kde na jedné straně nabízí jedno z nejuspokojivějších střílení na trhu, na straně druhé však působí překvapivě prázdně, jako by šlo o pouhý základ budoucího obsahu, který teprve dorazí. Možná. Jednou.
Tenhle příběh, na odstřel
Děj hry nás přenáší do dystopické budoucnosti roku 2091, kde megakorporace Horzine opět selhala a její biotechnologické zrůdy, zaplavily svět. Vy se jako členové elitní odbojové skupiny Nightfall vydáváte do boje za záchranu lidstva. To je bohužel veškerá hloubka, kterou příběh nabízí. Kampaň, pokud se to tak dá nazvat, je jen sérií nesouvislých a repetitivních úkolů, které vás posílají na různé mapy sbírat vzorky nebo mačkat tlačítka. Chybí zde jakýkoliv narativní tah, zapamatovatelné postavy nebo alespoň náznak smysluplného kontextu. Příběhová složka tak působí pouze jako zbytečná vata, která vás jen zdržuje od toho hlavního – akce.
Ta má navíc jen jediný cíl, přežití. Princip zůstává věrný kořenům série a je stejně návykový jako dříve. S týmem až šesti hráčů, nebo klidně i sólo, čelíte pěti stále brutálnějším vlnám monster. Každá vlna je intenzivnější, přináší silnější a početnější nepřátele a testuje vaši schopnost přežít v chaosu. Mezi vlnami se na mapě objeví obchodní stanice, kde za peníze získané za zabíjení nakupujete lepší zbraně, doplňujete munici a brnění. Tato jednoduchá, ale nesmírně uspokojivá smyčka, kterou si dovolím shrnout jako: boj, odměna, vylepšení, je stále tím nejpevnějším pilířem, na kterém celá hra stojí.
Pokud v něčem Killing Floor 3 naprosto exceluje a zastiňuje své předchůdce, je to samotný pocit ze střelby. Každá zbraň má fantastický zvuk, zpětný ráz a pocit údernosti, který vás nikdy neomrzí. Každý zásah je slast, ale teprve headshoty jsou skutečnou, a já to řeknu, nirvánou, tedy explozivní, křupavé a nesmírně uspokojivé (tuto recenzi sponzorují Bohemians Uzené s křenem z roku 2004). Zásluhu na tom má i nový gore systém zvaný M.E.A.T., který umožňuje detailní a procedurální destrukci těl. Můžete precizně ustřelovat končetiny, trhat kusy masa a sledovat, jak se lebky nepřátel po perfektním zásahu rozprsknou na tisíc kousků. Vše je navíc korunováno zpomaleným časem, kde se z největšího chaosu udělá na pár vteřin krvavý balet a poskytne vám taktickou výhodu.
Zdroj: igdb.com
Killing Floor 3 je hodně o zdravém pohybu
Série udělala obrovský skok vpřed v oblasti pohybu, který je nyní výrazně rychlejší, plynulejší a modernější. Postavy se dokážou hbitě pohybovat po bojišti díky novým manévrům, jako jsou rychlé úskoky do stran pro vyhnutí se útokům, elegantní skluzy pro rychlý přechod do krytu a možnost přelézat nižší překážky pro získání vertikální výhody. Oproti pomalejšímu a těžkopádnějšímu tempu předchozích dílů působí třetí díl jako dynamická a responzivní střílečka, která vám dává více možností, jak reagovat na neustále se měnící situaci na bojišti a unikat z obklíčení.
Titul nabízí šestici odlišných a dobře navržených tříd, které nahrazují starý systém perků. Každý specialista má unikátní sadu startovních zbraní, granátů a především speciální schopnost, která definuje jeho roli v týmu. Čekají na vás klasičtí vojáci jako Commando, pyromaniak Firebug, odstřelovač Sharpshooter, léčitel Medic, technik Engineer a jako nováček se představuje Ninja, specialista na boj zblízka s katanou. Asi vám nemusím říkat, že já hraji za Ninju. Jenom Ninju a nic jiného než Ninju.
Systém vylepšování postav byl výrazně zjednodušen a zpřístupněn, což je vítanou změnou oproti zdlouhavému grindu v Killing Floor 2. Nové dovednosti si nyní odemykáte každé dva levely, nikoliv každých pět, což znamená, že vaše postava sílí mnohem rychleji a vy máte dříve přístup k zajímavým specializacím a úpravám herního stylu. Strom dovedností nabízí na každé úrovni několik smysluplných voleb, které vám umožní přizpůsobit si postavu přesně podle svých představ, ať už se chcete zaměřit na vyšší poškození, lepší obranu nebo podporu týmu.
A teď jdeme kopat do mrtvol
Navzdory skvělému jádru je největším zklamáním kritický nedostatek obsahu. S pouhým jedním herním módem, šesti hratelnými třídami, pár mapami a omezeným počtem nepřátel na mě působí titul stále jako v předběžném přístupu. Veteráni série, zvyklí na obrovské množství map, zbraní a módů z plně rozvinutého Killing Floor 2, budou odcházet s neodbytným pocitem, že dostali jen placenou ochutnávku, nikoliv plnohodnotné jídlo. Upřímně, já jsem po přibližně dvaceti hodinách reálně ztratil zájem. Obsah sice přibývá, hra se zlepšuje, ale stálo málo. Zoufale málo.
Zásadní a téměř nepochopitelnou chybou v designu je nový systém vylepšování zbraní. Hra má dva systémy: permanentní vylepšování v menu pomocí materiálů a dočasné nákupy v zápase. Problém je, že permanentně vylepšená základní zbraň je často mnohem silnější a efektivnější než drahé zbraně nejvyšší kategorie, které si můžete koupit ke konci zápasu. To zcela podkopává ekonomiku a progresi v rámci jedné hry a odstraňuje radost ze šetření na vysněnou ultimátní zbraň, protože ta nejlepší vám leží v inventáři od samého začátku.
Killing Floor 3 se také mnohem více zaměřuje na individuální výkon než na týmovou spolupráci. Zatímco starší díly vyžadovaly alespoň základní koordinaci, respektive medik musel léčit, technik svařovat dveře, zde je většina tříd navržena jako soběstačné stroje na zabíjení. Schopnosti se soustředí primárně na poškození a přežití jednotlivce, což vede k tomu, že tým často funguje jako šest osamělých vlků, kteří se jen náhodou pohybují po stejné mapě. Chybí zde ten zoufalý pocit, že musíte držet pospolu, abyste přežili.
Zdroj: igdb.com
Kde je nové
Repertoár monster je navíc z většiny tvořen starými známými v novém, modernějším a děsivějším kybernetickém kabátě. Vypadají skvěle a je radost je porcovat, ale jejich chování a taktická role se příliš nezměnily. Noví bossové, kteří vás čekají na konci páté vlny, jsou sice vizuálně působiví, ale mechanicky velmi podobní. V podstatě jde vždy o obrovský magnet na náboje, který po vás skáče nebo se na vás řítí. Stačí zničit.
Navíc vás místo jednoduchého a efektivního menu hra po spuštění uvrhne do 3D sociálního prostoru zvaného Stronghold (nikoliv jako naprosto boží Stronghold Crusader: Definitive Edition). Zde si můžete upravovat postavy, zkoušet zbraně na střelnici a spouštět mise. Tento prostor je však naprosto zbytečný a jeho jediným efektem je, že vás otravně zdržuje od samotné akce. Nutnost fyzicky doběhnout k terminálu pro spuštění hry je nepochopitelným a frustrujícím krokem zpět od osvědčených standardů.
A nakonec, společně s dalším velkým problémem, který sráží celkový dojem, je technická stránka hry. Titul trpí velmi špatnou optimalizací, která se projevuje častým zasekáváním a výraznými propady snímkové frekvence. Zkoušel jsem vážně upravovat ze všech stran, ale můj herní stroj nebyl hru schopen utáhnout. Nehledě na to, kolik jsem toho upravil. K tomu se přidává celá řada menších i větších bugů, od zamrzání uživatelského rozhraní přes glitchující se nepřátele, kteří se zasekávají v texturách, až po občasné pády celé hry. Nyní je to už lepší, ale nutno dodat, že je to stále málo.
Killing Floor 3 je hra plná protikladů a promarněného potenciálu. Samotné jádro je absolutně fenomenální a patří k tomu nejlepšímu, co žánr nabízí. Tento skvělý základ je však postaven na překvapivě duté a nedodělané struktuře. Kritický nedostatek obsahu, zásadně chybný systém progrese zbraní, menší důraz na kooperaci a četné technické problémy dělají z plné hry spíše placený Early Access. Je to fantastická bezduchá zábava na pár hodin, ale velmi rychle ztrácí dech a nedokáže navázat na bohatý odkaz svého legendárního předchůdce.
