S některými knihami je to jako s nebezpečnou láskou. Víte, že byste si měli držet odstup, protože vám zlomí srdce, ale stejně je otevřete. Série Hvězdy a stíny od americké autorky Holly Renee přesně takový vztah slibovala už od prvního dílu. Dívka Hvězdami požehnaná naplní prastaré proroctví a zachrání celou vílí říši. Jenže věci nikdy nebývají tak jednoduché… obzvláště, když vám dojde, že nepřátelé nejsou nutně ti, o kterých vám celý život vyprávěli strašidelné historky, a že ti, kterým jste věřili, vás možná celou dobu jen využívali. Království krve a zrady tak začíná přesně v bodě, kdy se důvěra rozpadla v prach, a čtenář čeká jediné… až se rozehraje velká hra mezi dvěma dvory a proroctví konečně začne měnit svět. No, jenže ono ne.
Autor:
Autor obálky:
Vydavatel:
Původní název:
Série:
Díl:
Překlad:
Počet stran:
Tisk:
Vazba:
Rok a měsíc vydání:
ISBN:
EAN:
Vydání:
Holly Renee
Viki Lester
Mystery Press
A Kingdom of
Blood and Betrayal
Hvězdy a stíny
2. ze 4
Magdaléna Řezáčová
272
černobílý
brožovaná s ořízkou
únor 2026
978-80-7707-008-9
9788077070089
první
Zdroj: Mystery Press
Vždycky máme na výběr
Existence hlavní hrdinky Adary má už od začátku mnohem větší význam, než by si ona sama přála. Na kůži se jí vinou nepřehlédnutelné symboly hvězd jako připomínka toho, že její krev není obyčejná. Právě ona je jádrem proroctví, které má rozhodnout o budoucnosti celé vílí říše po boku prince. Jak ovšem zkušení čtenáři dobře ví, proroctví jsou zrádná věc. Často slibují velkolepou budoucnost, ale málokdy prozrazují cenu, kterou za ni bude třeba zaplatit. Druhý díl začíná v momentě, kdy Adara už ví, že svět není černobílý a lidé kolem ní nejsou ti, za koho se vydávali.
Jedním z největších šoků prvního dílu bylo odhalení Evrenovy pravé identity. Svůdný kapitán stráží není jen obyčejným vojákem. Je synem stejného krále jako vílí princ Gavril, jenže jeho matka je královnou Krvavého dvora. Díky tomu je Evren napůl víla a napůl vampýr. Zároveň je dědicem temné říše coby domoviny nestvůr pijících krev, o které se vyprávějí hororové historky. Nemůže dovolit, aby Adara padla do rukou jeho krutého bratra. Místo svobody se tak Hvězdami požehnaná ocitá v dalším zajetí, ovšem ne jako vězeň, ale jako host.
Nenávist nás řídí silněji než láska
Než se příběh druhého dílu stačí pořádně nadechnout, zasekne se na jediném motivu… na zradě. Adara se zcela oprávněně cítí, jako by jí někdo vyrval srdce z hrudi. Evren jí přece jen lhal, celou dobu skrýval, kdo ve skutečnosti je, a využil její důvěru i city… a ona mu podlehla. Je rozpolcená mezi potřebou chránit sebe samu a touhou být mu nablízku. Část jejího já chce Evrena nenávidět a držet se od něj co nejdál, aby se jí už nikdy nedotkl. Jenže, když se na ni roztouženě podívá, všechno jde do háje.
Přesně to je jádro problému celé knihy. Druhý díl se totiž odehrává v jednom obrovském emocionálním kolotoči. Adara Evrena nenávidí; Evren po ní touží; Adara touží po Evrenovi, ale neustále mu připomíná jeho zradu; Evren ji přesvědčuje, že ji chce chránit; pak si zahledí do očí a skončí v posteli, načež si Adara přísahá, že už se to nikdy nestane; Evren drze pronese sebevědomou hlášku a hádejte co? Ano. Jsme zase zpátky na začátku. Tento cyklus se opakuje znovu… a znovu… a znovu… a znovu… a znovu. V určité chvíli máte pocit, že čtete jednu dlouhou mileneckou hádku na dvě stě padesát stran.
Jeden princ z krve zrozený. Druhý z moci. Jeden zvítězí. Druhý se skloní. Hněv hvězd jí plane pod kůží. Její osud pak započne jeho panování.
Už žádná tajemství
Naprosto otevřeně přiznávám, že temnější erotika patří mezi moje oblíbené žánry. Nemám problém s vulgarismy, nemám problém s detailním popisem postelových radovánek a nemám problém ani s tím, když jsou postavy trochu toxické. Problém ovšem nastává ve chvíli, kdy se všechno začne opakovat. Evren má totiž jednu velmi oblíbenou aktivitu… prakticky pokaždé, když se mezi ním a Adarou začne zvedat napětí, skončí s hlavou mezi jejími stehny.
Postavy navíc při žhavých aktivitách pronášejí téměř, nebo dokonce identické věty a neustále se ujišťují, že patří jeden druhému. Když už poněkolikáté čtete erotickou scénu (byť zasazenou do jiného prostředí, ale prakticky totožnou) a objeví se v ní stejné hlášky jako pár stránek nazpět, začnete obracet oči v sloup. Erotika je v romantasy většinou silným nástrojem pro budování vztahu. V tomto případě ale působí spíše jako tlačítko, které autorka mačká pokaždé, když neví, jak děj posunout dál.
Dalším prvkem, který se v knize opakuje skoro obsesivně, je motiv druha a družky. Evren a Adara jsou si souzeni. Ať se Adara snaží jakkoliv, vždycky ji to k temnému princi přitahuje. Myšlenka osudového pouta sama o sobě není špatná a jedná se o velmi oblíbený trope, ale když vám to kniha připomíná pomalu v každé kapitole, máte chuť křičet, že to opravdu není nutné. Postavy o tom mluví, myslí na to a připomínají si to během hádek, erotických scén i během obyčejných rozhovorů. Děkujeme, už jsme to pochopili. Ani kniha Družka, která je doslova celá postavená na osudovém partnerství, tolik netlačí na pilu.
Vědění znamená moc
Jedním z největších taháků prvního dílu Království hvězd a stínů byl drzý, vtipný a nebezpečně charismatický Evren v celé své kráse. Byl přesně tím typem postavy, která vás posílá do kolen už jen tím, co vypouští z pusy. Ve druhém díle však část této jiskry zmizela. Ano, i nadále tu a tam utrousí nějakou kousavou poznámku, ale většinu času tráví tím, že poskakuje za Adarou a snažně se omlouvá nebo ji i sebe ujišťuje o svých dobrých úmyslech.
Adara na tom není o moc lépe. Její vnitřní konflikt je zpočátku naprosto pochopitelný, jenže zůstává prakticky beze změny po většinu knihy. Jako figurka na šachovnici ve hře mezi královstvími střídá nenávist a touhu v tak rychlých intervalech, že byste nestačili mrknout. Na začátku to dává smysl, ovšem po dvou stech stránkách je to nesmírně únavné.
Naštěstí Království krve a zrady nabízí alespoň jedno světlo v temnotě, a tím jsou vedlejší postavy. Upřímná a sarkastická Thalia je absolutní poklad. Její humor dokáže rozvířit i ty nejnapjatější scény. Je to přesně ten typ, který okamžitě oživí každou kapitolu, ve které se objeví. Druhou hvězdou je Sorin, sebevědomý, lehce nabubřelý a zároveň dost sebeironický voják, takže si ho prostě musíte oblíbit. Jeho flirtování s Thalií je mnohem zábavnější než většina romantického napětí mezi ústřední dvojicí.
Zdroj: Mystery Press
Dalším zklamáním je samotný Krvavý dvůr. Obávaná královna vampýrů se občas objeví jen, aby pronesla pár vět a zase zmizela ze scény. Její přítomnost je zvláštně slabá a bez autority, přitom právě ona měla být jednou z nejděsivějších postav celé série. Místo toho působí spíše jako někdo, kdo se občas zastaví v příběhu jen proto, aby se připomněl, že vůbec existuje.
Zítřek přijde, ať už chceme, nebo ne
Přes všechny výtky má Království krve a zrady jednu výhodu… čte se zatraceně rychle. Vypravěčský styl Holly Renee je přístupný a kapitoly ubíhají svižně i přes opakování mnoha scén a motivů. Knihu zvládnete přečíst během jednoho odpoledne, což ji pravděpodobně zachraňuje před tím, aby byla úplně frustrující.
To nejzajímavější se totiž stane až úplně na konci. Doslova v poslední kapitole přijde zvrat, který naznačí, že se příběh konečně začne hýbat dopředu. Je to moment, který jste tak trochu (vlastně hodně) čekali, i tak vás však alespoň na chvíli probudí z monotónního rytmu předchozích stránek. Proč tohle nepřišlo o sto stran dříve?
Království krve a zrady není vyloženě špatná kniha, což tak z mých dosavadních slov asi vyznívá. Problém je v tom, že série má obrovský potenciál, který ve druhém díle zůstává šeredně nevyužitý. Svět víl a vampýrů mohl být mnohem více rozpracovaný, politika mnohem napínavější a magie Hvězdami požehnaných méně zahalená tajemstvím. Místo toho většina knihy zůstává uzamčená v jednom vztahovém dramatu. To je strašlivá škoda, protože po zdařilém prvním díle série slibovala něco mnohem většího, temnějšího, dramatičtějšího a velkolepějšího. Pokračování zkrátka působí jako dlouhá pauza mezi dvěma skutečnými částmi příběhu a já doufám, že touto knihou ta pauza také končí.
Království krve a zrady mělo všechny předpoklady navázat na slibný první díl a posunout příběh do mnohem temnějších vod. Místo toho ale většinu času kniha přešlapuje na místě a soustředí se téměř výhradně na emocionální horskou dráhu mezi ústřední dvojicí. Přesto se nedá popřít, že se čte velmi rychle a autorka má stále schopnost vás přimět otáčet stránky. Největší problém však zůstává v nevyužitém potenciálu, který série představila na samém začátku. Snad se při příštím návratu už konečně pohneme z místa.
