Kdo by si občas nepotřeboval pořádně odpočinout a hodit nohy nahoru? Přesně to si zjevně řekli i malí hlodavci v nové rodinné deskové hře Křečci v síti. Když se mi tato na první pohled nenápadná krabice dostala do rukou, očekával jsem jen další z mnoha zcela primitivních dětských hříček, které po pár partiích zapadnou prachem na dně skříně. O to větší bylo mé překvapení, když se z ní vyklubala nesmírně chytlavá záležitost plná napětí, padajících zvířátek a zlomyslného smíchu protihráčů. Hra pochází od studia Blue Orange Games a donutí vás nenávidět vaše manuálně zručnější děti víc, než si myslíte. Ostatně, kdo by si nechtěl užít ten škodolibý smích svého mrněte pokaždé, když vám spadne formaldehydový křeček?
Dovolenková idylka na stole
Vizuální a materiálové zpracování je u her zaměřených primárně na mladší publikum naprosto klíčové a v Křečcích v síti tvůrci odvedli opravdu solidní práci. Ústředním prvkem celé hrací plochy je logicky houpací síť, kterou si před první partií jednoduše složíte spojením dvou částí plastové konstrukce a nasunutím sítě. Vypadá to na stole parádně a okamžitě to láká k hraní. Kolem připravené sítě si pak každý hráč rozestaví armádu různobarevných křečků, kterých je v krabici celkem osmadvacet, přičemž do začátku vyfasujete čtyři malé a tři velké cvalíky od své barvy. Zvířátka mají naprosto roztomilý design, působí spokojeně a vyloženě si říkají o to, abyste je do té sítě konečně uložili. Jen tedy musím říct, že jsou vyrobeni z gumy a prostě a jednoduše nevoní. Další součástí je pak pochopitelně i obyčejná hrací kostka, která je ale pro chod hry naprosto zásadní.
Samotné jádro hratelnosti by se dalo velmi výstižně shrnout do dvou slov: nekompromisní balancování. Jakmile na vás přijde řada, přičemž vtipně začíná ten, kdo naposledy viděl živého křečka (což nikdy není otec, který chodí do práce), hodíte kostkou. Ta vám následně neúprosně nadiktuje, jaký náklad musíte do houpací sítě umístit. Může to být jeden malý drobek, jeden velký vypasený křeček, případně i kombinace dvou zvířátek najednou. Pokud zrovna danou velikost křečka už nemáte, pravidla naštěstí milosrdně povolují umístit kohokoliv jiného z vaší zbývající zásoby. Zde přichází na řadu vaše jemná motorika a prostorová představivost, protože křečky můžete skládat kamkoliv. Na samotnou síť, na rám konstrukce, nebo z nich dokonce stavět vratké věže vršením jednoho na druhého.
Přestože se na první pohled jedná o triviální hru o zručnosti, skrývá se v ní překvapivé množství jemných taktických rozhodnutí. Pokud vám kostka přikáže umístit dvě zvířátka současně, otevírá se vám prostor pro chytré vyvažování, protože je smíte do sítě pokládat naráz oběma rukama. Můžete je opatrně položit do opačných rohů houpací sítě, abyste zabránili jejímu zhoupnutí, a udrželi tak křehký mír na hrací ploše. Tím, jak se síť postupně plní pestrobarevnými kuličkami, se prostor dramaticky zmenšuje a každý další tah je zkouškou nervů. Jediné striktní omezení spočívá v tom, že se samotné houpací sítě nesmíte za žádných okolností dotknout rukama. Pokud nic nespadne, můžete si s úlevou oddechnout a předat tah dalšímu hráči.
Křečci v síti vysvětlují gravitaci
Nejzajímavějším a nejoriginálnějším prvkem celých pravidel je bezpochyby to, co se stane, když gravitace zvítězí a křečci se poroučejí k zemi. Ve většině podobných her pro děti byste prostě jen dostali všechno popadané zpět k sobě jako trest, ale tady je systém mnohem propracovanější. Hráč, který pád způsobil, si musí vzít zpět úplně všechny své křečky bez ohledu na to, zda skutečně spadli, nebo v síti zůstali. Ostatní hráči si také vezmou své hlodavce zpět, avšak za odměnu mohou jednoho malého (nebo velkého, pokud už malé nemají) trvale odložit do herní krabice, aby si „zdříml“. Nešťastník, který kalamitu způsobil, sice nedostane odměnu, ale jako drobnou útěchu alespoň zahajuje další nové kolo. Chudík.
Z hlediska přístupnosti si vydavatelství zaslouží obrovskou pochvalu, protože se nesnaží hru zbytečně komplikovat. Na krabici svítí doporučený věk od pěti let, což z mé zkušenosti naprosto přesně odpovídá realitě dětských motorických schopností. Pravidla nováčkům vysvětlíte doslova za jednu jedinou minutu a okamžitě můžete začít hrát, což je u dětských titulů naprosto k nezaplacení. Žádné zdlouhavé čtení tlustých manuálů nebo luštění složitých fází tahu se tu opravdu nekoná. Děti si navíc při hraní zcela nenásilně trénují jemnou motoriku, trpělivost a učí se v praxi chápat základní principy fyziky, jako je rovnováha a těžiště. Zároveň je ale hra natolik napínavá a vizuálně poutavá, že dospělý doprovod u ní rozhodně nebude trpět znuděností.
Deklarovaná herní doba deseti minut je naprosto trefná a dělá z Křečků v síti ideální výplňovku. Vzhledem k tomu, jak rychle se situace na stole dokáže zvrtnout z naprostého klidu do absolutního chaosu, nebudete mít pocit zmaru ani tehdy, když vám celá stavba nešťastně spadne těsně před vytouženým koncem. Samotný závěr partie nastává v momentě, kdy se některému z hráčů podaří úspěšně umístit svého úplně posledního křečka (takže mu zbydou jen ti odložení v krabici) a udržet ho bez pádu nahoře. Právě díky krátké herní době a neustálé touze po odvetě po hloupé chybě nezůstane téměř nikdy jen u jedné partie. Pravidelně se u nás stávalo, že jsme po hromadném sesuvu křečků hned stavěli znovu s bojovným zvoláním, že tentokrát to zkrátka musí vyjít.
Křečci v síti by rozhodně neměli uniknout vaší pozornosti. Jde o vynikající, čistokrevnou zkoušku nervů a šikovných prstů, která dokáže u herního stolu vyvolat záchvaty smíchu i napjaté ticho. Přestože titul pochopitelně nenabízí žádnou hlubokou strategii nebo složité rozhodovací stromy pro hardcore stratégy, svůj hlavní úkol, tedy bavit a stmelovat lidi kolem stolu, plní na výbornou, občas. A co bychom od deskovky zaměřené na děti měli chtít víc?
