Češi jsou ve světě známí mnoha věcmi – slovem robot, Jaromírem Jágrem, prezidentem kradoucím propisky a taky třeba objevem krevních skupin nebo polarografie. Ve světě deskových her jsou pak už několik desítek let známí především díky studiu Czech Games Edition a jednomu z jeho zakladatelů, Vláďovi Chvátilovi. Ten nejvýraznější zásek na deskoherní pažbě jednoznačně vytvořily Krycí jména, geniální asociační slovní párty hra, které se v roce 2016 dostalo toho nejvyššího ocenění. Vyhrála totiž coby první česká hra deskoherního Oscara Spiel des Jahres. Těžko uvěřit, že už uběhlo deset let od doby, kdy se Krycí jména dostala na pulty obchodů, ale je tomu opravdu tak. Proto CGE připravilo druhou edici, a my měli to štěstí, že jsme si ji už mohli osahat. Zatím tedy pouze pod anglickým názvem Codenames. Česká edice hry bude dostupná v průběhu září. Ta anglická by vám měla doputovat už v červenci, alespoň dle současných informací na stránkách CGE.
Mnoho verzí i jazykových mutací
Když jednou získáte ocenění Spiel des Jahres, je jasné, že se vaše hra bude prodávat jako rohlíky hladovým dělníkům. Studio Czech Games Edition si to moc dobře uvědomuje, a protože přesně ví, co mají fanoušci rádi, vydalo během těch deseti let fůru verzí Krycích jmen. Můžete si je zahrát se slovy i obrázky, ve velké skupině nebo v kooperativním duetu s partnerem, v rodinném kruhu i s oplzlými kamarády. Nebo si koupit tematicky zaměřený balíček a pokusit se se svými spoluhráči sladit skrz Simpsonovy, Disney, Marvel nebo Harryho Pottera. Milovníkům videoher jistě udělala radost i Codenames: Blizzard, která vyšla pod křídly The Op Games. Žádné z dalších verzí se sice nepodařilo dosáhnout věhlasu základních Krycích jmen, ale fanoušci je rozhodně ocenili.
Krátce po začátku války na Ukrajině navíc CGE vytvořilo „překladová“ Krycí jména, která mohou hrát Češi spolu s Ukrajinci. Tato verze se nějakou dobu dala sehnat zadarmo pro všechny, kteří ji potřebovali pro hladké začlenění našich nových spoluobčanů. Zkrátka a dobře, Krycí jména se za ty roky stala fenoménem. A pokud vás nějakým zázrakem zatím míjela, není lepší čas než teď na to ji vyzkoušet.
Sestavte týmy
Pamatuji si, že když vyšla Krycí jména poprvé, strhla hotovou lavinu. V deskoherním klubu, kam jsem tehdy chodila každý týden, se hrála, no, každý týden. I když hrou večera byla nějaká velká strategická pecka, na závěr jsme se vždy sesedli u jednoho stolu na několik partií Krycích jmen.
V čem tkví tajemství jejich úspěchu? A má cenu je hrát i dnes? Perfektní produkční kvalitou neohromí, generickým tématem dvou soupeřících skupin tajných agentů také ne. Mají ale geniálně jednoduchou myšlenku a jsou hrozně návyková. Hráči se v nich rozdělí do dvou týmů, přičemž jeden člověk z každého se stane napovídačem. Jeho úkolem bude svůj tým vhodnými nápovědami vést k tomu, aby uhodl tajnou identitu svých agentů.
Pozor, někde se schovává vrah!
Napovídači mají před sebou kartu ukazující pozice jednotlivých agentů z obou skupin, nevinných kolemjdoucích a také nájemného vraha, kterého pokud někdo vybere, daný tým okamžitě prohraje. Tímto jednoduchým pravidlem je v Krycích jménech zajištěna skvělá míra napětí a také to, že hráči nebudou chtít hádat úplně naslepo, protože nikdy neví, zda se netrefí špatně.
A co vlastně hráči hádají? Před sebou na stole mají 25 karet obsahujících slova (případně v jiných edicích obrázky). Dešifrovací karta napovídačů obsahuje těch stejných 25 polí, odpovídajících právě kartám před hráči, jen jsou ta pole barevně označena. Uhodnou-li hráči svého agenta, mohou hádat dál. Pokud vyberou špatně, a jako agenta označí náhodného kolemjdoucího, jejich tah končí a hraje druhý tým. A pokud zvolí soupeřova agenta, nejen, že jejich tah končí, ale ještě pomohli soupeři o kousek blíž k vítězství. Což jako fakt nechcete, někdy je ale těžké poznat, který agent je vlastně váš.
Koruna: 3
Až posud asi hra nevypadá kdovíjak objevně, ale ta geniální část právě přichází. Ta spočívá v tahu samotného napovídače, který si nemůže jen tak volně žvatlat, co jej napadne. Jeho úkolem je nalézt asociace mezi svými agenty a jediné, co může svým spoluhráčům říct, je <klíčové slovo>: <kolik slov spojuje>. Kromě toho nesmí říct už nic, ani žádné průpovídky typu „no, to asi neuhodnete“, protože tím by napovídal hráčům, že to spojení není úplně očividné. Prostě jen „koruna: 3“ a poraďte si, kamarádi drazí.
Zní to jednoduše? Taky, že je. A zároveň je to neuvěřitelně, neuvěřitelně složité. Ono totiž vybrat takové spojení, které funguje na tři vaše slova (nebo i víc — jak to jako lidi dělají?) a přitom spoluhráče nenapadne jako první sáhnout po slově mince, protože přeci mince je taky koruna, a vy jste tím přitom mysleli prsten, krále a zámek a mince je nájemný vrah a aaaaaa, dej tu ruku pryč! No tak nic, no.
Chtěla jsem říct, že vybrat takové spojení, které úspěšně propojí alespoň tři slova a přitom se jednoznačně vymezí od špatných slov… to není vůbec jednoduché. Ale když se vám to podaří, a naladíte se s kamarády na stejnou vlnu, je to naprosto dokonalý pocit.
Zahrajeme mezitím něco jiného
Touha nalézt to jedno perfektní slovo, je tou nejlepší, ale zároveň nejhorší vlastností a kamenem úrazu Krycích jmen, kvůli kterým nebudou pro každého (i když, miliony prodaných kopií Codenames by jednoho mohly donutit si to myslet). Pokud totiž trpíte analytickou paralýzou, můžete opravdu hodně dlouho uvíznout na tom, že to perfektní slovo hledáte i přes deset minut. Během nich ale váš tým (a vlastně asi soupeřův) nemá co dělat a jen čeká, než vy to vymyslíte. To na vás zároveň působí další tlak a vy se můžete zaseknout ještě víc.
Není nic jednoduššího než hrát s takovými lidmi v pozici pouze hadače, nikoliv napovídače…. Jenže to jde jen do chvíle než se někdo rozhodne, že se „všichni prostřídáme“. Fakt blbej nápad, Hani. Fakt blbej. Na druhou stranu si mezitím můžete zahrát třeba Milostný dopis. Pokud tedy nejste morálně proti tomu hrát dvě hry najednou. Anebo hrát tahově v aplikaci Krycí jména, která je jednoduše skvělá.
Perfektně zvolené menu
Krycí jména by se rozhodně tolik neproslavila, pokud by neobsahovala opravdu pečlivě vybraná slova. Už v původní verzi bylo neuvěřitelné, jak skvěle k sobě jednotlivá slova pasují, a jak často se stane, že jedno slovo má několik významů, s nimiž si krásně můžete hrát. V této nové edici je slovní menu vycizelované k dokonalosti. Však se taky rozhodli všech 400 slov řádně protřídit a obohatit novými. O tom, že budou fungovat, mělo studio CGE jasno, vyzkoušelo je totiž během hromady partií, které se mezitím odehrály v aplikaci v nejrůznějších herních módech.
Codenames 2025 jsou tak schopna probudit v lidech ještě více kreativity a podpořit zapojení neuronů, které obvykle moc nepoužíváme… hlavně ne na párty. Ona tedy Krycí jména ani na divoké párty, během níž lidé končí vlivem alkoholu pod stolem, hrát moc nejdou. Díky svým pomalejším a přemýšlivějším partiím jsou spíše určena pro párty klidnější povahy, nebo třeba pro firemní teambuilding.
Holubi!
Co se týče produkční stránky, Krycí jména jsou trochu schizofrenní. Je totiž zároveň promyšlená do velkých detailů a zároveň není nic moc. Začnu negativy, abych se pak už mohla vézt jen na vlně pochval. Destičky agentů jsou velmi tenké a téměř mi nešly vyloupat bez toho, aniž bych jich několik (byť jen lehce) poškodila. Většinu času sice jen leží na stole, ale i tak to zamrzí. Co ale na hrách nemám ráda, je na několika místech na krabici informace o tom, kolik ocenění hra získala a kolik kopií se jí podařilo prodat. Já chápu, že lidi chtějí žádané produkty. Ale osobně mám raději, když je ta informace jen ve formě nálepky na plastovém obalu. Jakmile mám hru doma, už ji koupit nepotřebuji, tak proč mi musí ta informace navždy hyzdit krabičku s hezkou ilustrací?
Proti stojánku na dešifrovací kartu z Re-Woodu nic nemám, je zcela funkční a oceňuji nižší ekologický dopad i výrobu v Česku. Absenci přesýpacích hodin hodnotím pozitivně, coby napovídače mě jen a jen stresovaly. Už první Krycí jména měla věc, kterou jsem nikdy předtím ve hrách neviděla, je úžasná, a často na její absenci nadávám i dnes, po celé jedné dekádě. Představte si, že karty obsahují každé slovo dvakrát, díky čemuž je možné jej pohodlně přečíst z obou stran stolu! Toto by měla být povinnost pro všechny tvůrce deskovek, jejíž nedodržení se bude posuzovat jako zločin proti lidskosti. Pro hladký chod partie je to tak důležité!
Líbí se mi i kosmetické vylepšení v podobě zvýšení počtu různých ilustrací na žetonech agentů. Už tak nevidíte stále těch stejných pár obličejů, ale každá osoba je unikátní, různého věku, pohlaví i barvy kůže. A jedněmi z nevinných kolemjdoucích jsou i holubi. Holubi! Já bych je tedy použila spíše pro nájemného vraha, ale jsou tam! A velmi oceňuji i nový tisk na dešifrovací kartě, díky kterému jsou její karty velmi syté a navzdory případnému špatnému osvětlení jde konečně perfektně rozeznat, zda je nějaká karta nájemný vrah, nebo patří k modrému týmu.
Co pokud už Codenames mám doma?
Máte-li Krycí jména už deset let doma, pravděpodobně jste v nich stejně jako já nahráli desítky a desítky partií. Nová edice může k vám domů přinést novou sadu slov, lepší barvy a ilustrace. Stále jde ale o ta stará tak dobře známá Krycí jména, s tou stejnou hratelností, návykovostí, a sklonem k analytické paralýze. Proč taky měnit něco, co tak skvěle funguje.
Krycí jména jsou původní českou deskovou hrou, která se proslavila po celém světě a prodala se v milionech kopií. V nové edici Codenames k příležitosti desetiletého jubilea přináší studio CGE sadu slov optimalizovanou díky partiím v aplikaci, nové ilustrace na žetonech agentů a lepší tisk na dešifrovací kartě, díky kterému už nikdy nebudete ve špatném osvětlení pochybovat o tom, kde je nájemný vrah, a kde vaši modří agenti.
