Nervozita ve vzduchu by se dala krájet. Bodejť by ne, uzávěrka se blížila mílovými kroky. Do dnešního čísla museli dát maximum. Přece jen v Bodlákově je dalších pět redakcí, s nimiž se neustále perete o pozornost čtenářů. Dneska jste se rozhodli odlišit tím, že na titulní stranu nedáte ani jednu reklamu. Je to riskantní? Rozhodně! Ale snad to konkurenci odláká aspoň některé nespokojence… Vítejte v Bodlákově, dějišti deskové hry Les v pressu a městě, ve kterém se toho děje tolik, aby to dokázaloudržet v chodu šest různých novin. Nebo snad ne? Doufejme, že pokud někdo zkrachuje, vy to nebudete.
Mistři abstraktních skládaček
Na českou lokalizaci Lesu v pressu z dílny vydavatelství TLAMA games jsme si museli chvilku počkat. Pod anglickým názvem Fit to Print jej totiž původní studio Flatout Games ve spolupráci s AEG vydalo po úspěšné crowdfundingové kampani již v roce 2023. Máte pocit, že spojení těchto dvou studií už jste někde viděli? Nemýlíte se, tvůrčí tým totiž stojí za těmi nejlepšími abstraktními skládačkami posledních let. Společně tak pracovali na titulech, jako je Kaskádie, Pelíšek, Pokojovky, Nocturne nebo Zboduj město.
Les v pressu vytvořil Peter McPherson (Městečka na dlani, Wormholes) a štětce se chopil sám úžasný Ian O’Toole (Kanban EV, Voidfall, Galactic Cruise). Hra je určena pro 1–6 hráčů od 10 let a jedna partie jim zabere jen 15–30 minut. Že se během nich ale pěkně zapotí!
Novinářský shon
Hra vás zavede přímo doprostřed novinářské redakce se vším, co k tomu patří. V reálném čase si prožijete, jaké to je těsně před uzávěrkou horečnatě sázet články, reklamy a fotky na úvodní stranu vašeho plátku tak, abyste ji měli co možná nejzajímavější. Z hromady čtverečků a obdélníků budete draftovat dílky, umisťovat je na svůj stůl a až budete mít pocit, že jich máte tak akorát, začnete je sázet do novin. Od toho okamžiku už si ale nebudete moci žádné další dílky brát. V Lesu v pressu tak zúročíte roky strávené s Tetrisem, prostorový odhad a rychlé rozhodování.
Skládání svých novin je velmi uspokojivé. Hra obsahuje tak akorát pravidel určujících, co může být vedle čeho a jak se to celé nakonec oboduje. Celkem si poskládáte během jedné partie titulní stranu třikrát, přičemž pokaždé bude o kousek větší než v předchozím kole. Hra tak bojuje s náhodou v podobě braní dílků, ale přitom nemáte pocit, že byste jen třikrát hráli totéž. Každé kolo před vás předloží trochu jinou výzvu, kterou musíte co nejefektivněji zdolat.
S rozmyslem a poklidně
Mám spoustu deskoherních kamarádů, kteří by se hry v reálném čase nedotkli ani třímetrovou tyčí. Autor takové zřejmě zná taky, v pravidlech totiž najdete i způsob, jak hrát Les v pressu tahově. Přijdete tím sice o značnou část atmosféry, ale získáte čas na rozmyšlení a budete si moci ty noviny poskládat ještě pečlivěji a nahrabat si co nejvíc bodů. Pokud byste se snad báli, že tři kola tahově budou příliš dlouhá, nemusíte. Během tahové partie totiž hrajete jen jedno kolo, na sobotních novinách, které mají prostřední velikost. Hra se díky tomu netáhne a vy dokážete vydržet i spoluhráče, kteří trpí lehkou analytickou paralýzou.
Les v pressu si můžete zahrát i sólo, přičemž v pravidlech najdete skvělý hlavolamový mód, během nějž si vezmete určitou sadu dílků a vaším úkolem je poskládat je co nejlépe. Hledání dílků na začátku partie je trochu otravné, ale vyplatí se to tím, když můžete s uspokojením sledovat, jak krásně se vám ten který hlavolam podařilo vyřešit.
Nezapomeňte na reklamy!
Jaká že jsou vlastně ta pravidla skórování? Do svých novin můžete umístit tři typy dílků: články, reklamy a fotky. Uprostřed stolu jsou všechny pomíchané dohromady. Vy tak sice víte, jakou velikost dílku si berete, nikdy ale nevíte, zda půjde o horizontální nebo vertikální příspěvek a co konkrétně se bude nacházet na druhé straně. Články jsou tří různých barev, které označují, zda jde o článek zabývající se Obchodem a technologiemi, Zprávami nebo Sportem a zábavou. Kromě toho je u nich určena také emoce, tedy jestli se jedná o článek pozitivní nebo negativní.
Základní pravidlo je, že čtenáři nechtějí číst stejný typ příspěvku hned po sobě. To se projevuje tak, že nikdy nesmíte mít vedle sebe dvě fotky, dvě reklamy nebo dva články stejné barvy. Každý článek vám dá jeden nebo dva body v závislosti na svojí velikosti. Každá fotka vás odmění za články správné barvy nebo emoce kolem ní. Když jsme u těch emocí – musíte se snažit je vybalancovat. Pokud vaše články budou moc smutné, nebo naopak moc veselé, rozdíl se vám negativně projeví ve skóre. Reklama vám přímo žádné body nedává, ale pokud hrajete ve třech a více hráčích, ten, kdo vydělá za reklamy nejméně peněz, zkrachuje a jeho body se vůbec nepočítají. Pak ještě nějaké bodíky získáte nebo ztratíte v závislosti na tom, jak se vám povedlo zaplnit stránku. A to je vše. Abych nezapomněla, ještě budete mít v novinách vždy jednu velkou destičku sólokapra, která vás odmění za to, co je na ní uvedeno (třeba za články nad ohybem novin).
Celé skórování je jednoduché, díky své tematičnosti intuitivní a snadno vysvětlitelné. Jen to pravidlo o zkrachování vás někdy pekelně naštve a na můj vkus řídí hru až příliš. Mnohem více by se mi líbilo používat v libovolném počtu hráčů pravidlo pro dva, že pokud je váš příjem z reklam moc nízký, ztratíte deset bodů. Je to hodně, ale pořád je to mnohem mírnější, než prostě zkrachovat.
Pro všechny?
Když už jsme u toho hraní ve dvou… Les v pressu je skvělý v tom, že funguje v celém rozsahu počtu hráčů, ale pokaždé trochu jinak. Sólo si užijete hlavolamový mód. V nižším počtu máte k dispozici spoustu dílků a čas vás moc netlačí. V plném počtu dílky ze středu stolu zmizí, ani nebudete vědět jak a najednou je mnohem méně času na to, vymyslet tu nejlepší kombinaci. Přitom se díky simultánnímu hraní nijak neprodlužuje s vyšším počtem herní doba, maximálně vám o trochu déle zabere skórování, než to všichni nahlásí.
Medvědí zločinec jde bručet!
Musím se přiznat, že jsem povrchní hráč. Když mě okouzlíte vzhledem hry, jsem mnohem ochotnější jí odpustit nějaké ty drobné chybky a nedostatky. Les v pressu mě, i všechny moje spoluhráče, okouzlil překladem. Zatím nenastala partie, během níž bychom se po každém kole nezastavili a nesdělili si ty nejlepší texty, které se nám povedlo do svých novin ulovit. Překladatelé z vydavatelství TLAMA games si s Lesem v pressu opravdu vyhráli.
Za překladem nezaostávají ani ilustrace a ikonografie, což jsou dvě disciplíny, ve kterých je Ian O’Toole opravdovým mistrem. Barvy jsou jásavé, obrázky zábavné a veškerá ikonografie krásně rozeznatelná už během první partie. Vzhledem k hraní v reálném čase je obrovská pomoc, když nemusíte tápat, co chtěl tím kterým dílkem autor říct.
Atmosféru dokreslují i bytelné 3D stoly, které se, světe div se, složené vejdou do krabice. To by mělo být povinné ve všech deskovkách, ale hrozně často se setkávám s tím, že ty 3D věcičky, které si máte pro hraní postavit, musíte po partii zase rozložit. Kdo na to má čas? Navíc se tím karton poškodí... V Lesu v pressu takové vylomeniny naštěstí dělat nemusíte. A to krabička není nikterak velká a ve skříni vám moc místa nezabere. Jedinou vadou na kráse jsou tak desky novin, které se mi už po dvou partiích začaly v ohybu lámat. Vzhledem ke kvalitě provedení zbytku hry to ale ráda odpustím.
Les v pressu je zábavná desková hra s „tetrisovými“ dílky, v níž se stanete šéfem novinářské redakce. Během tří kol se budete v reálném čase snažit pár minut před uzávěrkou nasbírat ty nejlepší články a nasázet je na titulní stranu svých novin. Pokud by na vás hra v reálném čase byla příliš stresující, můžete si zahrát jedno kolo tahově, nebo hru vytáhnout sólo a užít si hlavolam s předem určenou sadou dílků. Les v pressu nabízí skvělou ikonografii, vtipný překlad a tematické skórování. Funguje stejně dobře jak v sólu nebo pro dvojice, tak i v šesti hráčích, jen pokaždé trochu jinak.
