Jsou videohry, které nás dokážou pořádně potrápit, a přesto se k nim vracíme, jako bychom snad měli potřebu si tu bolest vychutnat znovu. Lies of P už v roce 2023 byla přesně taková hra nabízející neúprosnou zkoušku trpělivosti, soubojovou symfonii, kde sebemenší chyba znamenala smrt, a svět, který se topil v kráse vlastní zkázy. Nyní se vracíme zpět, ale ne vpřed. Lies of P: Overture hráče zve, aby překročili hranice času a podívali se do dnů, kdy město Krat ještě nepadlo pod tíhou loutkového šílenství. Otázka nezní, zda to bude bolet, ale jestli jste tomu připraveni čelit znovu.
Zpátky před začátek
Rozšíření Lies of P: Overture se vrací do časů, kdy vyspělé město ještě neshořelo na popel a ulice nepatřily pod doménu smyslů zbavených loutek. Tentokrát sledujeme kroky legendární stalkerky Ley, jejíž jméno základní hra jen letmo zmínila, ale jejíž stín nad loutkovým šílenstvím visel mnohem významněji, než se na první pohled zdálo. Lea je totiž klíčem k událostem, které pomalu přetvořily Krat v divadlo smrti. V jejích stopách za pomstou tak odhalujeme nové nitky příběhu vedoucí ke spiknutí alchymistů i k frakci stalkerů jako takových včetně již dobře známé postavy Alidora (toho skutečného).
Jako Geppettova smrtící loutka nyní dostanete příležitost sledovat pozadí příběhu a odhalit skryté vrstvy tragédie, která pohltila Krat. DLC však nečekaně nehraje na kartu zásadního rozšíření děje. Spíše než pokračování je Lies of P: Overture propracovaným doplňkem, který poskytuje vhled do známých událostí, doplňuje kontext a umožňuje pochopit některé dříve nejasné motivace. Je to návrat v čase, který přináší odpovědi, ale budoucnost přitom zůstává neměnná.
Obtížnost na ostří nože
Základní hra Lies of P už je nějaký ten pátek venku. Je proto jasné, že většina hráčů má Krat dávno prošlý křížem krážem. Vývojáři s tím očividně počítali, protože DLC Lies of P: Overture je od samého začátku daleko méně shovívavé. I běžní nepřátelé jsou podstatně odolnější a agresivnější. Zapomeňte na to, že by úvodní lokace sloužila jako pohodová rozcvička. Je vidět, že ve studiu Neowiz se nebáli popustit uzdu fantazie i brutality ještě o kousek víc.
Po vesměs lineárních oblastech navíc číhá několik minibossů, kteří dokážou pořádně pocuchat nervy. Opravdovou zkouškou jsou však hlavní bossové. Bohužel se však jejich obtížnost nepodařilo moc vybalancovat. Někteří vás donutí přehodnotit vše, co si myslíte o spravedlnosti, protože jejich útoky i tempo vám doslova roztrhají zbývající nervy na kusy. Deštník se například stává masakrálním nástrojem, u něhož si nejspíš budete říkat, že tohle už snad vývojáři nemohli myslet vážně. Na druhé straně však stojí bossové, které porazíte tak hladce, že byste je málem litovali. A ano, to platí pro jednu a tutéž obtížnost.
DLC dorazilo k hráčům spolu s obsáhlou aktualizací. Největším lákadlem je bezesporu boss rush, který umožňuje zopakovat si souboje s těmi nejobtížnějšími protivníky bez zdlouhavých průchodů světem. Co je ovšem ještě důležitější, vývojáři přidali tolik žádanou možnost zvolit si mezi třemi úrovněmi obtížnosti. Lies of P tak poprvé nabízí cestu i pro ty, kteří by jinak náročný soulslike titul nikdy neokusili. Na nejnižší obtížnost se hra na můj vkus sice stává až moc přístupnou, naopak na tu nejvyšší je to masochistický zážitek, který si snad nikdo dobrovolně nestřihne, pokud právě neprohrál sázku.
Nové zbraně, nové možnosti
Hratelností Lies of P: Overture zůstává věrné své předloze. Soubojový systém je stále neúprosný a vyžaduje přesné uhýbání, perfektní blokování a rychlé přizpůsobování se situaci. Jakmile přestanete sledovat rytmus nepřátel, titul vás za to tvrdě potrestá. Stejně jako v základní hře je klíčová práce s pohybem ve stylu „zastav se jen na vteřinu a je z tebe sekaná“.
Co však potěší, je přídavek nových hraček. DLC přináší několik zcela jedinečných zbraní, které výrazně rozšiřují možnosti boje. Například luk je skvělým parťákem, protože umožňuje taktičtější přístup na dálku, který v Lies of P tolik chyběl. K tomu se přidávají nové mechanické paže a možnost lépe využít P-orgány v systému schopností. Díky tomu se bojový systém stává o kousek variabilnějším, což je v boji proti silnějším protivníkům doslova nezbytné.
Postupně blednoucí krása
Než se však vůbec do rozšíření Lies of P: Overture pustíte, musíte splnit jednu nezbytnou podmínku. Přístup k DLC se neotevře automaticky. Hráči se do něj dostanou až po odehrání deváté kapitoly základní hry, kdy se jim zpřístupní specifický předmět potřebný k aktivaci nové cesty. Tento poněkud komplikovaný proces může působit jako malá překážka. Pokud však patříte mezi ty, kteří už hru mají dohranou, měli byste mít potřebné podmínky splněné. I tak ale zamrzí, že vývojáři nesáhli po přístupnějším řešení, které by vám snáze umožnilo se do rozšíření ponořit.
Začátek DLC je silný a atmosférický. První kroky vás zavedou do ZOO a botanické zahrady, jež jsou ukázkovým příkladem schopnosti vývojářů vytvářet krásné a zároveň děsivé prostředí. Zrůdy v expozicích, stinné chodby, deformovaná zvířata a skrytá zákoutí vás okamžitě vtáhnou zpět do té mrazivě temné atmosféry typické pro Lies of P.
Jenže jakmile se dostanete dál, začne kvalita prostředí postupně kolísat. Laboratoře, podzemí a vraky lodí už nedokážou nabídnout takovou míru detailu a vizuální přitažlivosti. Dokonce ani finální sídlo, které mělo být korunou celého DLC, nedosahuje majestátnosti prostředí, která jsme mohli obdivovat v základní hře. Stejně jako tehdy, i v tomto případě platí, že studio Neowiz exceluje spíše v městských exteriérech a palácových interiérech. Jakmile se však pustí do podzemních tunelů a laboratorních komplexů, výsledek působí příliš schematicky. V rámci DLC se opět podíváte do hotelu Krat, který teprve prochází přípravami na své otevření. Je to jemně nostalgický prvek, který výborně propojuje minulost s přítomností. Sledujete totiž první chvilky místa, které se později stane vaším útočištěm. Najednou si uvědomíte, jak protkané jsou nitky času, které celý příběh propojují.
Návrat bolí, ale stojí za to
Hudební a zvukový doprovod si udržuje vysokou laťku. Minimalistické klavírní motivy, tísnivé ticho a náhlé orchestrální výbuchy opět hrají prim. Hudba zůstává spíše nenápadným, ale silným společníkem, který umí podtrhnout melancholii i napětí bez toho, aby přehlušila samotný zážitek. I zvukové efekty v soubojích zůstávají precizní, údery mají váhu a každý blok nebo zásah je cítit s dostatečnou razancí.
Oproti základní hře se v rozšíření častěji setkáváte s vedlejšími postavami, které vám nabídnou různé úkoly. I když jde většinou o jednoduché pochůzky typu „přines mi“, jejich příběhy jsou tragické a mají dostatek síly na to, aby vás zajímaly. Mechanika lhaní se ovšem ani tentokrát nerozvinula tak, jak by si zasloužila. Opět můžete volit mezi pravdou a lží, ale vliv těchto rozhodnutí zůstává povrchní. Vaše volby sice mohou ovlivnit drobné momenty, ale nikdy se nedočkáte zásadní změny, která by vás donutila přemýšlet, jestli jste si skutečně zvolili dobře. Stejně jako v Lies of P, i zde lež zůstává symbolem než skutečně funkční herní mechanikou. Tak snad dojde k průlomu v chystaném pokračování.
Lies of P: Overture je návrat do snu, který se zvolna mění v noční můru. Nevracíme se, abychom město Krat zachránili, ale abychom mu lépe porozuměli. Tato cesta časem nám umožní nahlédnout pod povrch příběhu, ale nezasáhnout do jeho průběhu. DLC nabízí bolest, nové výzvy i dobře známou zkázu a odpovědi na otázky, které základní hra jen naznačila. Rozšíření je jako dopis pro ty, kteří už Kratem prošli a touží si nechat vyprávět další kapitolu s obtížností na steroidech, i když ví, že konec zůstane stejný.
