Stalo se to za poslední roky šestkrát. Vždy jsem vyslyšel volání posledního z řádu Kai a přispěchal jsem mu na pomoc, abych sepsal recenzi na jeho další počin. A nebudete tomu věřit. Udělám to i po sedmé. Beru do rukou další knihu do série od nakladatelství Mytago s jasným jménem Lone Wolf: Líheň, a mám velká očekávání. Obětování v Ruanonu se mi totiž moc nelíbilo, a tak je otázka, jestli Joe Dever a John Grant dokáží alespoň trošičku vrátit kvalitu zpět k tomu, čím nás oslnili gamebooky. Akcí, humorem, láskou a pořádným příběhem. Osamělý vlku, věřím ti!
Autor:
Autor obálky:
Vydavatel:
Svět:
Díl:
Překlad:
Počet stran:
Tisk:
Vazba:
Rozměr:
Rok a měsíc vydání:
ISBN:
EAN:
Vydání:
Joe Grand, Joe Dever
Ondřej Hanzlík
Mytago
Lone Wolf
7.
Eliška Boudová, Petra Pixová
316
černobílý
pevná
110 x 160
srpen 2025
978-80-88501-54-1
9788088501541
první
Zdroj: Mytago
Temnota, povinnost, osud
Do zrádných, pískem bičovaných ulic exotického Barrakeeshe přichází osamělý vlk, vyslanec s téměř nesplnitelným úkolem vyjednat pro svůj lid křehkou mírovou smlouvu, jen aby vzápětí zjistil, že se stal pouhou figurkou v nelítostné a vražedné politické hře. Jeho život, kdysi cenný pro jeho národ, se v tomto městě plném stínových spiknutí a tichých zrad stává hlavním žetonem v partii, kde každý chybný krok a každé špatně zvolené slovo může znamenat okamžitou a bolestivou smrt.
Zároveň do týchž nebezpečných kulis vstupuje Qinefer pronásledovaná vnitřním démonem, která si do Barrakeeshe nese jediný, zoufalý cíl, navždy se zbavit zlé entity, jež jí byla před lety násilím vtisknuta do mysli. Tento zhoubný parazit, její temné a zlé druhé já, se v ní po celá léta živil jako rakovina, pomalu stravoval její vůli a sílu a nutil ji hledat poslední jiskru naděje na záchranu v srdci nepřátelského města. Jedinou cestou k osvobození je pro ni bolestivý návrat k samotnému zdroji této nákazy, k místu jeho zrození, neboť jen tam, v epicentru svého utrpení, může doufat, že tuto zrůdnou přítomnost ze své duše konečně vykoření (určitě vám tak došlo, proč se dílo jmenuje Lone Wolf: Líheň).
Příběhová anotace tak slibuje neskutečnou jízdu. Nemusíte se ale bát, že byste byli ztraceni, já chápu, že po šesti knihách, už se trošku bojíte, nicméně začátek nabízí naprosto famózní shrnutí, kde se rychle vpravíte zpět do světa Magamudu. Díky bohu za to, protože dál už přicházelo více a více složitostí.
Lone Wolf: Líheň je z více pohledů
Kniha je totiž strukturovaná jako vyprávění z více perspektiv. Kapitoly se střídají mezi hlavními postavami, kterými jsou Qinefer, Osamělý vlk a kouzelník Benedon. Autoři díky tomu budují napětí a nechávají části příběhu krásně běžet souběžně, kde jen čekáte, kdy se vše protne. Tento styl vyprávění dává příběhu komplexnost a umožňuje sledovat jak politické intriky, tak hluboce osobní boje jednotlivých hrdinů. Nemohu si na to skoro vůbec stěžovat, až na to, jak jsou vlastně ty kapitoly hutné.
Protože příběh Qinefer je temným ponorem do psychologického traumatu. Je pronásledována neustále se vracející noční můrou, která krutě překrucuje její vzpomínky na masakr její rodiny a další traumatické události. Jádro jejího trápení pramení ze zážitku z Líhně, která se nachází v Barrakeeshi. Její dějová linka je zoufalou poutí za záchranou vlastní duše, jejímž cílem je vrátit se do Líhně a postavit se tomu, co ji ničí zevnitř. Kdybych to měl přiblížit, tak jako když v Dragon Age: Awakening, jdete zabít matku Zplozenců.
Na stranu druhou, je zde příběh Osamělého Vlka, který je v tomto díle jako politický thriller. Ačkoliv je legendárním válečníkem, v roli diplomata se cítí nesvůj a celý úkol se mu příčí. Situace se dramaticky zkomplikuje hned při jeho příjezdu, když na paláci vládce spatří černou vlajku, která značí smrt zakhana Moudally. Tímto zvratem se jeho mise ocitá v troskách a on sám v srdci nebezpečné mocenské hry o následnictví trůnu.
Co se týče stylu psaní, jedná se jednoznačně o těžší a komplexnější čtení. Autor používá bohatý, popisný jazyk s dlouhými a složitými souvětími. Zejména kapitoly z pohledu Qinefer jsou velmi náročné, protože se hluboce noří do jejích myšlenkových pochodů, snových a abstraktních vizí a psychického utrpení, což místy připomíná proud vědomí. Naopak pasáže Osamělého Vlka jsou o něco přímočařejší a více se soustředí na dialogy a děj, ale i zde si text udržuje dospělý a literární tón. Nejde tedy o oddechovou fantasy, ale o propracovaný a temný příběh, který od čtenáře vyžaduje plnou pozornost a bohužel nedávkovanou. Čím více budete román prodlužovat, tím nesrozumitelnější je. Nevím, jak je to možné, ale měl jsem šílený problém se ke knize vracet. Navíc ta obrovská nekonzistentnost. Qinefer jako sebemrskačství, Lone Wolf vzhůru kupředu se vším všudy.
Zdroj: Mytago
Abyste mi věřili, i ukázky vám dám
Dovolím si citovat ze začátku knihy, kdy mě tato pasáž málem odradila: „Při každém svém návratu teď noční můra byla spletitější a podrobnější než předtím. Získávala nové významy. Významy, jež se Qinefer příliš nelíbily, ale byla nucena je přijmout. Ta druhá osoba, kterou si jako dítě představovala, se jí snažila sdělit, jaká Qinefer opravdu je, a z nedostatku jiných prostředků k tomu používala zlé sny. Qinefer, kterou líčily pomíchané stránky jejího životního příběhu, nebyla stejnou Qinefer, za níž se považovala, když byla vzhůru. A rozhodně to nebyla stejná Qinefer, kterou dobře znali její přátelé – Osamělý Vlk, Viveka a Petra. Možná snad jen cechmistr z Bratrstva Křišťálové hvězdy v ní mohl spatřit náznak Qinefer, jak ji zpodobňovaly noční můry, a pokud jej spatřil, nešířil se o tom.” Autoři používají er-formu, ale noří se do myšlenek hrdinky tak hluboko, až text působí jako vnitřní monolog, což je vyčerpávající. Tomu já prostě neholduju a věřím že i spousta z nás.
Nicméně, co se týká postav jako takových, když si je dovolím rozdělit, tak jsem spokojený. Osamělý Vlk je stále perfektní charakter, který mě baví už jenom tím, že si říká Osamělý Vlk. Qinefer mi trošku lezla na nervy, ale to je prostě tím, jaká ve skutečnosti je. Ostatní postavy, včetně kouzelníka Benedona jsou velice upozaděné. Takový kouzelník Benedon by potřeboval více prostoru, nicméně, jeho je občas až až. Není si na co stěžovat.
Lone Wolf: Líheň je vlastně schizofrenní
Jako má Qinefer potíže se svojí hlavou, má dle mého kniha potíže se svojí identitou. Chce to být psychologické osobní drama nebo detektivní politický thriller? V jednom by to asi šlo ukočírovat, ale chtělo by to dle mého ich formu a hlavně, tak sedm set stran knihy. Takhle v tomto podání je děj příliš nahuštěný, a to nejhorší, přesto pomalý a je jedno, jak moc důležitý byl vysvětlující dodatek na konci knihy. Takhle to nejde.
Lone Wolf: Líheň je oproti Obětování v Ruanonu rozdíl asi jako mezi článkem na Novinkách a disertační prací. Neskutečný. Líheň je těžká, složitá psychologická nahuštěná četba, která bude neustále pokoušet vaši trpělivost. Je jedno, že Osamělý vlk je skvělá postava, že premisa je naprosto fantastická a že ani ten příběh v závěru vlastně není špatný. Když se ubíjíte Qinefeřinou mozkovnou a neustálým zabržďováním, nejde si počin užít naplno. Bohužel, za mě zatím nejslabší román ze série Osamělého vlka.
