Lone Wolf: Ve spárech Helgedadu – dobrá četba, ale něco tomu chybí

Sdílet
Sdílet
Sdílet
Není to ani tak dávno, kdy u nás vyšla recenze na knihu Lone Wolf: Hon na Zrádce od autorů Johna Granta a Joea Devera. Nikoho proto asi nepřekvapí, že Lone Wolf: Ve spárech Helgedadu je dalším pokračováním této knižní série. Znovu tedy upozorním, že se nejedná o gamebooky, ale o románovou sérii, ve které se autor Joe Dever spojil s Johnem Grantem a začali vydávat zpracování gamebooků s názvem Legendy o Osamělém vlkovi.

Od tohoto spojení uplynulo dlouhých 33 let a románů už vzniklo na dvanáct svazků, které rozšiřují příběh gamebooků. V románech se konečně dozvídáme více o Vonotarově zradě Sommerlundu, jak zmizela kniha Magnakai a mnoho, mnoho dalšího. Pátý díl románové série Ve Spárech Helgedadu, který vydalo nakladatelství Mytago, tak navazuje na čtvrtý díl Hon na Zrádce a oblíbený příběh Lone Wolfa (Osamělého vlka) může pokračovat.

Autor:
Vydavatel:
Překlad:
Počet stran:
Tisk:
Vazba:
Rok vydání:
ISBN:
Vydání:

Joe Dever, John Grant
Mytago
Alena Švomová
256
černobílý
vázaná
2022
9788087761830
první

Zdroj: Mytago

Zagarna je mrtvý, Helgedad zase nestabilní

Po smrti Nejvyššího Temného pána Zagarny rukou Lone Wolfa pomocí legendárního Sommerswerdu, Meče slunce, se v Helgedadu rozhořel velký boj o moc. Spojenectví mezi lordy byla zpřetrhána, protože vítěz může být jenom jeden (nejsou zde ceny za účast) a jenom ten se může stát vládcem nad Temnými zeměmi.
Když už se o moc perou dva, nazvěme je „hlavní“, lordi, a ani jeden nevypadá, že by mohl zvítězit, objeví se nečekaná proměnná, samotný Osamělý vlk, který byl zajat a dopraven do srdce Temných zemí.
Dovolím si zde nové hlavní postavy příběhu pořádně ohodnotit. Dostáváme zde obrovskou spleť jmen Temných pánů, kteří se uchází o trůn, a všichni působí jako takoví ti klasičtí záporáci. Ve světě Lone Wolfa je totiž zlo a dobro jasně rozeznatelné (skoro jako ve světě Pána prstenů) a zrovna Ve Spárech Helgedadu se autoři pokusili udělat i takovou menší Hru o trůny. Bohužel ta změť zmíněných temných pánů je obrovská.
Vám asi bude stačit, když vám předběžně představím ty tři nejdůležitější, a to jsou Haakon, Slútar a Gnaag. Ono totiž ve světě našich hrdinů jich je celkem dvacet a po Zagarnově smrti se ti ostatní automaticky přece musí pomlátit (tady vsuvka, Zagarna byl až druhý vládce Temných pánů). Navíc se v jejich jménech autoři extrémně vyřádili, takže jsou skoro nezapamatovatelní. Jenom se zamyslete: Taktaal, Kraagenskul, Dakushna, Chlanzor, Menashga, Mrugor, Shebnar, Ghurch, Xog, Khatellu a dalo by se pokračovat. Ale už zde jde samozřejmě cítit ona reprezentativnost toho všeho zla.

Do příběhu se vrací pár známých

Oproti předchozím dílům ale musím dodat jednu důležitou informaci. Zde je nutné aspoň vzdáleně znát příběh rytíře z Kai, protože odkazů na jiná díla je už vcelku dost a objevuje se několik postav, na které se během knižní série dalo přinejmenším lehce zapomenout.
Navíc tradičně na začátku a konci knihy máme přiloženou mapu, na které se nyní podíváme na skoro celý Sommerlund a Temné země. Musím ale říct, že nyní jsem trošku zklamaný, protože zatímco v předchozích dílech byly mapy pořádně rozsáhlé, tato se mi zdá taková lehce až nedotažená. Možná je to ale tím, že je hodně zmenšená a na celém prostranství najednou vidíme celou oblast od Helgedadu až po Anskaven.
Opět musím vychválit překladatelku Alenu Švomovou, která v knize udržela důraz a přímočarost příběhu originálu a neubrala tak vůbec nic od jejích autorů. Kniha sice trošku ztrácí na dlouhém intru, které tento díl obsahuje, ale není to nic naprosto nesnesitelného.
Pokud se chcete zeptat proč, je to tím, že pátý díl románů Lone Wolfa má pouze 254 stran textu, takže se dá krásně zhltnout na jedno odpoledne. Není to žádná přemrštěná složitá četba, ale jednoduchý fantasy román, takže si příběh můžete užít bez obrovského psychického soustředění či vyčerpání.
Bohužel se nemohu zbavit pocitu, že kniha nedosahuje kvalit svých předchozích dílů. Jak by řekl klasik, „něco tomu prostě chybí.“ Možná u tohoto příběhu trošku chybí více rozebraná zápletka a více přiblížení některých pasáží. Navíc je zde nutná znalost loru oproti předchozím dílům. To není určitě špatně, přece jenom se jedná o pátý díl Lone Wolfovy románové ságy, ale určitá ztracenost v textu a postavách s roztříštěnými kapitolami je nyní tak trochu nad limit. Navíc hlavní postava románů je v tomto případě odsunuta lehce do pozadí, ale to vám během čtení příběhu bude vadit jenom chvíli.
GP uvozovky

Lone Wolf: Ve spárech Helgedadu je dalším skvělým pokračováním příběhu slavného poslední rytíře řádu Kai, Osamělého vlka. Nynější příběh se odehrává v nádherně vykreslených Temných zemích se spoustou zajímavých postav. Bohužel kniha není tak dobrá jako předchozí díly a nevím, jestli je to tím, že byl Lone Wolf jako postava lehce upozaděn, nebo tou obrovskou změtí přítomných jmen a cizích výrazů. I tak se ale jedná o příjemné čtení na jedno odpoledne.“

Klady

délka knihy
kvalitní překlad
zajímavý námět na příběh

Zápory

nedostatečně rozebraná zápletka
větší množství složitých jmen
0

Doporučujeme

Sdílet na Facebooku
Sdílet na Twitteru
Sdílet na LinkedIn