Co vše se může skrývat v dosud neprobádaných hlubinách oceánu, kam se ještě žádný člověk nepodíval? Jaká tajemství jsou před námi ukryta na mořském dně? Pro lidstvo jsou tyto rozsáhlé vodní plochy jednou velkou neznámou… možná proto jsou tak často předmětem různých filmových, knižních i herních titulů. Pokud se budeme bavit vyloženě o videohrách, vývojářům se tak volbou podmořského prostředí otevírají vrátka k jejich nekonečné fantazii. Stejnou myšlenku mělo také studio Luminawesome Games, které se rozhodlo pro logickou plošinovku inspirovanou tajemnými hlubinami oceánu. Tato recenze se blíže podívá na to, jestli je náplň titulu stejně tak dobrá jako její dechberoucí vizuální stránka.
Vzhůru do hlubin
Lumote: The Mastermote Chronicles je v základu velice jednoduchou hrou. Jakožto těžko identifikovatelný hopsavý tvor jménem Lumote se pokusíte dostat až na úplné dno jakéhosi vodního světa a stát se tak Mastermotem. Za tímto cílem se budete hnát skrze mnohé překážky s jasnou vizí aktivovat jednotlivé věže a zbarvit rudě zářící oblasti na modro. Nečekejte nějaký bližší příběh, protože tato strohá myšlenka vás bude provázet od začátku až do konce. Jednoduše se budete snažit dostat z bodu A do bodu B, kdy vám cestu budou komplikovat různé logické hádanky.
K cíli máte jasně definovanou trasu, která je dělena na několik menších úseků. Každému z nich náleží puzzle a pro aktivaci brány v podobě květu budete muset propojit kontrolní body pomocí různých herních mechanik tak, aby se oblast zbarvila na modro. Hned na začátku se za pomoci volně pohyblivé kamery můžete rozhlédnout po herním prostředí, které se celé rudé bude nacházet pod vámi. Stejně tak se můžete později podívat na sebe a spatřit modře zářící místa, kterými jste již prošli, což má za následek příjemný pocit uspokojení z dobře odvedené práce. Líbilo se mi, že celá klikatá cesta je tvořena jako jednolitý svět, ve kterém vás nezastihnou žádné načítací obrazovky, ale tím bohužel přicházíte o možnost vrátit se do určitého úseku, protože hra nemá definované úrovně. Celé je to v podstatě jeden nepřetržitý level.
Medúzy, lasery a jiné parády
Během putování narazíte na věže, jejichž aktivací se pozvolna dostanete na další z celkem tří pater. Úvodní oblast upřímně nepředstavuje velkou výzvu a slouží spíše k seznámení hráče se základními principy. Jakmile se však přesunete do prostředního patra, křivka náročnosti najednou nabere nečekaných obrátek díky novým mechanikám. Nejspodnější a zároveň finální podlaží posléze otestuje vaše dříve nabyté zkušenosti těmi nejnáročnějšími puzzly, které v celé hře najdete.
Inspirace mořským prostředím je znát doslova na každém kroku, ať už z dekorací a doplňků či z předmětů, se kterými můžete manipulovat. Lumote také dokáže komunikovat s různými tvory a skrze změnu jejich barvy – z růžovo-červeno-žluté na modrou a zase naopak – s nimi libovolně pohybovat po platformách a využívat jejich schopností. Jako první narazíte na krychlovité bloky s nožičkami, které v kontrolních bodech dokážou zmodrat určité úseky a slouží tak jako hlavní zdroj energie. Tyto bloky se ovšem mohou pohybovat pouze po rovné ploše, proto budete muset odhalit různé způsoby, jak je dostat na vyvýšená místa. Jedním z možných způsobů jsou výsuvné korály či další jiní tvorové, jako jsou medúzy, levitující sasankovité bloky, želvovité pohybující se platformy či koule vystřelující lasery.
Jak že to funguje?
Lumote: The Mastermote Chronicles před hráče staví stále těžší výzvy v závislosti na jeho postupném učení. Při styku s novou mechanikou vás čeká jednoduchá hádanka, abyste sami zjistili, jak vlastně funguje, a následně se obtížnost začne zvedat. V tomto případě vidím první menší nedostatek, a tím je fakt, že vám hra nepodá žádnou pomocnou ruku v případě, že si nevíte rady, nebo když právě narazíte na nějakou novinku. Vy sami musíte přijít na to, jak jednotlivé mechaniky fungují pomocí metody pokus–omyl, což hráči samozřejmě zabere nějaký ten čas navíc. Alespoň drobné náznaky fungování jednotlivých mechanik, když se s nimi setkáte poprvé, by nebyly na škodu a ušetřily by hráčům zbytečně ztracené nervy.
Medúzy se mohou vznášet kousek nad povrchem, a tím lehce překonávat menší překážky, čímž se s jejich pomocí můžete dostat na hůře přístupná místa. Sasankovité bloky jezdí po své vyznačené trajektorii a odpuzují předměty jiné barvy, než jsou ony samy. Želvovité platformy mohou Lumote převézt přes propast, ale opět musejí mít svou definovanou cestu, a koule s lasery mohou měnit zbarvení objektů či vytvářet cesty pro platformy. Hádanky tak postupně kombinují všechny tyto mechaniky, což spoustě hráčům dokáže nehezky zamotat hlavu. Pokud ovšem pochopíte základní principy, zvládnete se nepříliš dlouhou hrou prokousat během cca pěti hodin v závislosti na tom, jak moc vám to bude pálit.
Dávej si pozor, kam šlapeš!
Lumote: The Mastermote Chronicles má však jiný a dle mého názoru daleko podstatnější problém, a tím je dost nešikovné a nepřesné ovládání některých prvků. Nejhorší manipulace je se sasankovitými boxy v momentě, kdy s nimi chcete pohybovat po vyznačené dráze. Změna směrů je mnohdy tak nepřesná, že budete pomocí malých pohybů chvíli jezdit sem a tam v naději, že se vám snad brzy povede trefit tu správnou pozici. Stejný problém bohužel doprovází také manipulace s dalšími pohyblivými platformami.
Další nepříjemnou nástrahou je smrt a tvrdý restart celého úseku. Lumote se pohybuje ve výškách na někdy dost úzkých platformách, ze kterých může jednoduše spadnout a zemřít. V takovém případě se vzápětí objeví na začátku aktuální úrovně, ale všechen dosavadní postup hádanky se anuluje do původní podoby. To by bylo pochopitelné rozhodnutí vývojářů v momentě, kdy nemůžete zemřít žádným jiným způsobem. Asi už tušíte, že tak jednoduché to nebude. Hráč totiž může zemřít i ve chvíli, kdy se dostane do až moc těsného kontaktu s pohybujícími se objekty, a upřímně jsem kolikrát ani nevěděla, proč jsem vlastně zemřela. Otravné je to z toho důvodu, že některé hádanky k vyřešení potřebují provést značné množství úkonů, a jakmile se vám náhodou podaří spadnout přes okraj nebo být rozdrcen mezi pohybujícími se předměty, můžete celý proces opakovat od samého začátku. Nebylo by od věci těmto problémům zamezit tak, že by váš postup zůstal za těchto okolností netknut.
Hledej, šmudlo
Čím Lumote: The Mastermote Chronicles opravdu vyniká, je vizuální stránka hry. Celý podmořský svět je zasazen do temnoty, ve které je jediným zdrojem světla zářící trasa. Kombinace kontrastních barev modré a červené (místy se zdá být růžová) fungují dobře a je skutečně pastvou pro oči sledovat, jak se značná část mapy mění z jedné barvy na druhou. Na druhou stranu musím uznat, že celá hra se nese pouze v této barevné kombinaci, což později působí lehce monotónním dojmem. Taktéž mě po nějaké době hraní začaly bolet oči z té přílišné záře vycházející z monitoru, když ještě hrajete ve spoře osvětlené místnosti. Pochválit musím několik chytře ukrytých sběratelských předmětů, které se ovšem často nacházejí na místech, odkud vede pouze jediná cesta, a to sebeobětování skokem do temných hlubin.
Zvuková stránka hry neurazí, ale ani moc nenadchne. Nenápadné hudby v pozadí jsem si kolikrát ani nevšimla, že vůbec hraje, a zbytek audia je v podstatě celé o prapodivných zvucích, které Lumote vydává při skákání a padání, což ne každému může být po chuti.
Lumote: The Mastermote Chronicles je vizuálně nádhernou logickou hrou, která má pozvolný náběh a později vyeskaluje v kreativní puzzly, nad kterými si mnozí potrápí mozkové závity. Samotný závěr v sobě nese hlubokou myšlenku nekonečné cesty, na jejímž konci vás čeká zcela nová nepopsaná stránka. Krásný vizuál ovšem nestačí a hra trpí na několik nedostatků, se kterými si snad vývojáři brzy poradí v následujících aktualizacích. Titulu se rozhodně nedá upřít až zenový zážitek… pokud si zrovna nervete vlasy kvůli další nepochopitelné smrti či nešikovnému ovládání.
